Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Přes matný sklo

65%
3 51
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Přes matný sklo Originální název: Přes matný sklo

Nejnovější vydání:
Torst - 2004
ISBN: 80-7215-230-0
Počet stránek: 128
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 85x v přečtených
v knihovně 6x v knihovně
k přečtení 17x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Torst (2004) 80-7215-230-0 128

Román Petry Hůlové, autorky románu Paměť mojí babičce, je niternou psychologickou sondou do nejintimnějších rodinných vztahů. Sledujeme v něm vyprávění dospívajícího syna a jeho matky, kteří ze dvou rozdílných osobních i generačních perspektiv nahlížejí život svůj i svých nejbližších. Ústředním tématem knihy je lidská samota, neupřímnost k sobě samému, sebeobelhávání. Petra Hůlová vnímá tragické pod povrchem všednosti, je mistrnou pozorovatelkou lidských povah, postojů a vazeb mezi lidmi. (Založil/a: Khalidah)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Ghoulman
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 11. 2016, 18:30
Velice sugestivní román, jehož příběh je jakoby vyprávěn v husté mlze autorčiných pozvolných a melancholických úvah. Spíše pocitová záležitost ve které zápletka hraje druhořadou roli.
teite
40% 40% 40% 40% 40%
  29. 11. 2013, 20:47
Nelíbilo se mi to vůbec, spatřuji v díle spíše intelektuální exhibici než cokoli hlubšího. Za celou dobu jsem se vlastně nedokázala začíst.
domingo
20% 20% 20% 20% 20%
  8. 3. 2010, 17:39
Novelka o životě jedné dysfunkční české rodinky. No a co? 130 stránek blábolů, plochých jako holandský venkov. Pro puberťačky a ženy v přechodu ideální jako četba do autobusu do Chorvatska. (1/5)
inhalium
  28. 3. 2013, 16:40
Tahle knížka mě naštvala. Už třeba jenom tím, že bych - nebýt změny generického rodu v příčestí sloves - vůbec nepoznala, kdy vypráví matka a kdy vypráví syn. A nepředpokládám, že by tahle jazyková nevytříbenost a plochost byla záměrem. Hůlová sází na civilní přístup, ale zrovna v této krátké próze je ho tolik, že je to vyloženě otravné. Za mě nic moc, bohužel. Ale třeba změním časem názor.
maris
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 6. 2011, 15:02
Na Hůlové prvotinu "Paměť mojí babičce" tahle knížka nemá, ale rozhodně nesouhlasim s tim, že je to kniha pro "puberťačky a ženy v přechodu jako četba do autobusu do Chorvatska" (jak napsal Domingo). Vidim v tom krásně ukázanou různost dvou perspektiv a pohledů na život (které spolu zásadně souvisí, ale nenajdou si k sobě cestu - ač se po bližším prozkoumání ukáže, že jsou v podstatě stejné). A oceňuju, jak se Hůlová dokáže vžít do různých postav a představit je tak, že jednou z nich čtenář přímo opovrhuje a se druhou naopak sympatizuje a do jisté míry se s ní dokáže ztotožnit - a věřím tomu, že čtenáři jakožto příslušníci jednotlivých pohlaví i generací budou takto sympatizovat s jinou z postav.
Chápu ale, že může být obtížné rozeznat, koho že to já čtenář nenávidím - jestli románovou postavu nebo autorku knihy. Tedy zda je postava popsána tak skvěle, že u mě vyvolá tak silné pocity, anebo je tahle postava prostě vtělením autorky. Na základě předchozí zkušenosti s tvorbou Petry Hůlové jsem pro první možnost:)
Angie91
40% 40% 40% 40% 40%
  7. 7. 2014, 11:32
Naprosté zklamání. Genderová identita obou "hlavních hrdinů" byla popřena pokaždé tím druhým. Nakonec se z toho stal jednolitý monotématický kec! Asi v polovině knihy, kdy vypráví "matka", jsem ze dvou řádků ucítila závan hloubky a poslání - a pak už bylo opět temno :)
vecne_vysmata
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 6. 2013, 17:25
O rodičích a dětech. Přečetla jsem za jediný večer a přesto, že se vlastně v knize "nic neděje", mi to přišlo velmi působivé a zanechalo to ve mně dlouhý pocit jakéhosi smutku. S autorkou holt jedeme na stejné vlně.
Rustynka
40% 40% 40% 40% 40%
  27. 9. 2010, 5:33
Nevím přesně, co k této knížce napsat - bojím se, že jsem pointu nepochopila. :-((( Připadalo mi to jako souhrn pocitů a vzpomínek, bez začátku a bez konce. Nakonec jsem byla ráda, že knížka končí. No uvidím, co jiné její knížky, jestli budou lepší........