Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Bílí baroni ani bílý plášť nezakryje zelené mozky

100%
5 2
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Bílí baroni ani bílý plášť nezakryje zelené mozky Originální název: Bílí baroni ani bílý plášť nezakryje zelené mozky

Nejnovější vydání:
XYZ - 2011
ISBN: 978-80-7388-531-1
Počet stránek: 472
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 2x v oblíbených
v přečtených 7x v přečtených
v knihovně 3x v knihovně
k přečtení 0x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
XYZ (2011) 978-80-7388-531-1 472

Humorný román s podtitulem Ani bílý plášť nezakryje zelené mozky nás přivádí do prostředí vojenských lékařů. Autor v něm líčí své vzpomínky na studia medicíny na vojenské škole, střety s vojáky z povolání, absurditu doby i to, jak se s humorem a nadhledem sobě vlastním po svém se všemi situacemi vyrovnával. Knihu doplňují ilustrace Petra Urbana.

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

ilcibo
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 12. 2013, 11:12
Příběh se odehrává převážně ve vojenské lékařské škole v Hradci Králové v době normalizace.
Autor plasticky rozehrává osud hlavního hrdiny Michala Kunce a jeho kolegů od nástupu do přijímače, až po zdárné ukončení šestiletého studia. Hned v prvních stránkách se příběh promění v ohňostroj gagů, skečů i absurdních situací a čtenář si nemá šanci odpočinout až do konce.
Jiří Kučera ve své grotesce dokázal proměnit neosobní prostředí normalizační armády na manéž plnou klaunů a tím ho alespoň na chvíli polidštit.

Srovnání s mnohem staršími a slavnějšími Černými Barony M. Švandrlíka se člověk samozřejmě neubrání.
Název si o to sám koleduje. Pokud bych oba texty měl porovnat, použil bych fotbalovou terminologii.

„Viděli jsme skvělé utkání.
Potkal se zkušený tým plný hvězd v čele s kapitánem Kefalinem a ambiciózní nováček. Favoritem bylo mnohem zkušenější družstvo černých a to pro svou známou vytříbenou hru, plnou brilantních přihrávek.
Od počátku bylo ale střetnutí vyrovnané.
Bílí se ukázali jako nečekaně rovnocenný soupeř.
Na skvělou techniku černých, odpovídali tvrdou rychlou hrou s překvapivým zakončením.
Není proto divu, že jsme se dočkali i krásných gólů a konečná remíza je asi spravedlivá.
Černí potvrdili svou kvalitu a Bílí si vydobyli své místo na slunci.
Kdo zápas viděl určitě nelituje, že si koupil lístek.“

Jiří Kučera svůj příběh vypráví v první osobě a je v jazykových prostředcích mnohem tvrdší, než jeho oblíbený předchůdce.
Oba texty ale dělí víc než padesát let.

Já byl spokojen a může jen doporučit.

P.S. již vyšel i druhý díl ...dívám se po něm.