Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Marta v roce vetřelce

80%
4 153
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Marta v roce vetřelce Originální název: Marta v roce vetřelce

Nejnovější vydání:
Host - 2011
ISBN: 978-80-7294-521-4
Počet stránek: 320
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 27x v oblíbených
v přečtených 241x v přečtených
v knihovně 54x v knihovně
k přečtení 64x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 3x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2011) 978-80-7294-521-4 320

O Martě si její rodiče myslí, že je chytrá a mohlo by z ní něco být, hlavně když bude studovat vysokou školu a nebude se flákat. Mladší sestra si o ní myslí, že je to nafoukaná nána, starší bratr, že se pořád chová jako malá, a Robert, její kolega z práce, že není k zahození. Babička ji už nepoznává. Ale tahle kniha není o tom, jak vidí Martu ostatní, tohle je Martin deník. Kniha o tom, co si myslí a co prožívá devatenáctiletá dívka, které jde zatím všechno snadno, ale teď má před sebou možná nejtěžší a nejdůležitější rok svého života. (zdroj Host) (Založil/a: Fabienne)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Fabienne
60% 60% 60% 60% 60%
  19. 2. 2012, 12:21
Tak s touhle knihou jsem se dost trápila. Vadil mi vyjadřovací styl Marty (víc cool by bylo, kdyby to bylo vše napsáno bez diakritiky a malými písmeny) a především proto, že nejsem schopná uvěřit tomu, že se takto chová dívka, které je 19(20)let. Nechala jsem si odstup 3 týdny od přečtení, ale na mém názoru to nic nezměnilo. Vzpomínala jsem, jaká jsem byla já v 19 letech, přemýšlela o všech lidech zhruba stejného věku - ale nikoho tak neuvěřitelně pitomého a nezodpovědného jsem ve svém okolí nenašla. Jistě, určitý Martin psychický problém se vyřešil, ale v podstatě se nic moc nestalo. I v další části příběhu byla víceméně stejná, nehledě na to, že měla pěkně našlápnuto k alkoholismu. Došla jsem k závěru, že bych příběhu věřila, kdyby Martě bylo 16 let, to ano. A tak jsem víc soucítila s Karlou - její postava byla uvěřitelnější.
Seňorita Eskimo
100% 100% 100% 100% 100%
  31. 8. 2013, 19:29
Zase opilá. Jak se to mohlo všechno takhle podělat? Máma, je ti něco? Ne. K sobě do pokoje. Brečim. Nejhnusnější cigáro. Píše Róza, neodpovim. Nemůžu nic.
Tak takhle hluboko v duši "největšího lůzra světa" jsem ještě v žádný knize nebyla. Bylo to dobrý, moc dobrý. Četla jsem ji v době, kdy jsem stejně jako Marta nastupovala na vejšku (díky, Ježíšku) a s chutí si ji dala po půl roce znovu. Ten styl psaní je super čtivý.
___________________________________________________________________________________

Psychika je prevít, takže vřím, že Marta prostě "nemohla nic". Pěkný obrázek: http://imgur.com/CWFTYoV
Lalaine
80% 80% 80% 80% 80%
  6. 2. 2012, 12:34
Přesně nevím, jak se vyjádřit k této knize.
Marta mi připadala dost hloupá, nezkušená a naivní.
Autorka používala velice zajímavý jazyk, ale já ve svých devatenácti letech rozhodně nepíšu do deníku věty typu "přemýšlet a zůstat v posteli". Je to divně formulované, ale přesto se do knihy dá snadno začíst.
První část knihy beru za jedničku, ale ta druhá část, kdy Marta odjíždí pracovat do Plzně a poté hledá po různu práci, už mi nepřijde zajímavá - stejně tak ukončení knihy. Nic zajímavého. Žádná pointa, žádné pokračování. Marta prostě zůstane taková jaká je... ačkoliv si spoustu věcí uvědomuje, nikdy si neuvědomí to nejdůležitější.
Kebab Bursa
60% 60% 60% 60% 60%
  4. 5. 2013, 19:07
Půl knížky jsem trpěl, připomínalo mi to klasický necenzurovaný deník, třeba můj, spousta hlušiny. Pak mi začalo docházet, kam autorka míří, přestože nepojmenovává a nechává čtenáře jeho osudu. Nakonec mi bylo líto, že už je konec, přestože to konec vlastně není. Jsem zvědavý na další kousek ze Soukupovic dílny.
kamie
  24. 10. 2011, 12:54
Hrozně jsem se na ni těšila a je to skutečně tak, že Petra Soukupová je zárukou kvality. Zejména co se vypravěčství týče.
Raggen
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 10. 2014, 10:44
Líbilo! Jako první mě zaujal styl (první kniha od Soukupové). A jak dobře se mi četlo! Až neuvěřitelné... Nasoukala jsem do sebe celou knihu během chvíle, nechtěla jsem ji odložit a přestat číst. Příběh je to určitě zajímavý a myslím, že by se něco takového mohlo naprosto v klidu stát, nepřijde mi to zas až tak neuvěřitelné. Ano, Marta sice není úplně zodpovědná a tak, ale pokud člověk upadne do takového psychického stavu... Strašně špatně se z něj zase dostává. Fascinovalo mě množství a rychlost přečtených knih, sakra, mám ještě co dělat :D. Takže přidávám do oblíbených, jediné co mě trochu namíchlo byl konec... Takhle to snad končit nemůže? Hledala jsem další stránky a nenašla, takže asi jo, může... Škoda, nicméně doufám, že jsem se s Martou nepotkala naposledy!
Tosim
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 5. 2013, 14:46
Takovej denik je fakt jako život, protože psanej jako kdyby byl skutečnej. Nechat dozrát pro některý lidi. Jazyk životnej a starosti taky, holt ne každej to má ve stejným věku podobný. Příběh je bez pointy ale zkuste ji žití dát. Líbilo.
Francesco
80% 80% 80% 80% 80%
  29. 1. 2014, 8:17
Zdařile sepsaný deník náctileté dívky. Neuvěřitelný příběh hlavní hrdinky Marty co lze prožít za jeden rok. Kniha je napsána zvláštním jazykem, ze začátku jsem s tím měl problém ale po pár stránkách už to bylo v pohodě. Každopádně kniha byla super a hodnotím ji kladně.
Kristýna de Brno
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 6. 2016, 1:11
Nevzpomínám si, kdy jsem se naposledy v nějaké knize takhle našla. Marta mě dráždila, nesnášela jsem ji, a přitom se v ní nějakým způsobem poznávala, soucítila s ní a vlastně jí hrozně fandila. Celé to bylo tak neskutečně reálné, připadala jsem si, jako bych se vracela do své vlastní minulosti a znovu ji prožívala. Autorka byla očividně, stejně jako já, problémový puberťák. Nebo je zkrátka jen hodně přesvěčivá vypravěčka. Každopádně, tvorba Soukupové na mě udělala dojem, a už se moc těším na další knihu!
Michelle
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 3. 2012, 22:12
Trvalo mi prvních pár stránek, než jsem si zvykla na autorčin styl psaní, který zpočátku působí docela komicky (největší legrace byla, když jsem knihu předčítala nahlas). Jednoduchý děj, vyprávěný nápaditým způsobem; kresbičky, dotvářející celkový dojem z deníku; občasný pocit čtenáře, že je hlavní hrdinka naprosto hloupá. Ačkoliv někoho může odradit styl vyprávění, jde o knihu, která ve čtenáři cosi zanechá. Bylo mi líto, když jsem dočetla.
Čekanka
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 12. 2013, 18:40
Třetí kniha P. Soukupové a zase jiná. Oceňuji. Chválím. Autorka je o deset let starší nez Marta, avšak přesně ví, co se já honí hlavou. Jinak ani tuto knihu nelze podtitulkovat...
blacknins
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 6. 2012, 15:28
Ačkoliv P. S. si vysloužila za tuhle knihu ne moc pochvalné kritiky, tak i její poslední dílo mi přijde velice dobré. Ano, jazyk je jednoduchý a postava ne kladná. Ale přece všichni hlavní hrdinové knih, nemusejí být nutně dokonalí..
http://www.kultura21.cz/literatura/4311-petra-soukupova-rozhovor-marta-v-roce-vetrelce-k-mori
Kolka
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 4. 2012, 15:58
Autorka Petra Soukupová nám v této knize vypráví jednoduchý, místy se může zdát, že až banální příběh začínající vysokoškolačky Marty. Výjimečnost této knihy může tkvět v autentičnosti, se kterou nám autorka Martin pohled na svět předkládá. Hlavními motivy jsou vztahy mezi lidmi, především vztahy v rodině a důvěrně známém okolí. Dílo je psáno formou deníkového zápisu, jehož uvěřitelnosti napomáhá velmi neformální vypravěčský styl a jazyk, který můžeme přirovnat k „statusu na Facebooku“, což může dospělého čtenáře vyvést z míry natolik, že knihu odloží po prvních několika stranách. Pokud však přijmeme tento styl jako autorčinu specifikou poetiku, může kniha příjemně překvapit.
V knize nelze nalézt žádné hlubokomyslné životní pravdy, protože hlavní hrdinka Marta, která dá se říci rezignovala na myšlení či jakoukoli sebereflexi, se nám může jevit jako povrchní, strávíme-li však nápor banalit a jednořádkových „nehodnocení“ okolního světa, zjišťujeme, že titulní postava je velmi uvěřitelná a současná. Co může čtenář postrádat je absence jakékoli fabule, naopak co postrádat nebude jsou častá hluchá místa.
Martin rok startuje prvního září a končí třicátým srpnem, a naše hrdinka každý den svědomitě zapisuje pravidelný záznam, což není jednoduché, tím pádem se často setkáváme s jakousi jednotvárností, místy až monotónním vyprávěním, které však může být cíleným autorčiným záměrem. Navíc mohla autorka do knihy „beztrestně“ infiltrovat své názory na knihy, filmy, hudbu a případně i společenské dění.
Rok, ve kterém se kniha odehrává, zde není přesně určen, což by čtenáře mohlo svádět k tomu, aby si jej domýšlel. Můžeme však říci, že tento rok s vetřelcem je ve všech ohledech průměrný jako sama Marta, která, jak se nám z počátku může zdát, má všechno a přitom vším pohrdá. Toto se změní, když se její život začne bortit jako domeček z karet. Odhalení milencových víkendových odjezdů, rozchod, nechtěné těhotenství, potrat, vyloučení ze školy, následný pád na sociální dno, to jsou všechno překážky, které autorka Martě klade do cesty. Čtenář by mohl očekávat, že nás tímto vede k nějakému happy-endu nebo alespoň k nějaké katarzi, nestane se tak, čtenář má možnost pozorovat rozklad Martiny osobnosti až do samého konce, kdy i přes veškerou pomoc svého okolí končí slovy „…já neexistuju…“. Toto jediné může vyvolat dojem poučení, když nám autorka přednese, že snaha pomoct, ať je jakkoli dobře míněná, definitivně narazí na hradbu rezignace.
Knihu vhodně doplňují ilustrace Nikoly Hoření, které na nás působí jakoby si sama Marta čmárala na okraj ve chvílích, kdy přemýšlí. Zbytečná mně však přijde vsuvka v podobě komiksu, ve které se máme dozvědět, jak na Martu pohlíží její okolí. Je nesourodá a může se nám jevit jako rušivý element příběhu. Naopak velmi kladně hodnotím ilustrace na začátku a konci knihy, ze kterých si můžeme detailně ujasnit Martin myšlenkový a citový posun, který během jediného roku absolvovala.
katulikk
80% 80% 80% 80% 80%
  8. 2. 2012, 17:03
Často jsem se v hlavní hrdince poznávala, zvláště v nějakých pocitech. Kniha se četla dobře, ale celkově mi autorčin styl psaní nesedí. Přestože se snaží psát řečí devatenáctileté dívky, připadá mi to nepřirozené. Celkově však rozhodně dobrý námět na zamyšlení.
Zdenik
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 1. 2012, 22:24
Velmi hluboka sonda do nitra rodinnych vztahu a do mlade duse. Chvilkami jsem vzpominala, ze spoustu takovych situaci znam. Me se kniha velmi vnitrne, stranka po strance, dotykala.
Majka82
60% 60% 60% 60% 60%
  26. 12. 2011, 18:14
Mé prvotní nadšení z autorčina stylu (K Moři, Zmizet) se po přečtení Marty zmírnilo. Originální styl psaní přetrvává, ale již nepůsobí tak zajímavě jak u prvotin. Postavy jsou zde propracovanější a o to více nechávají vyniknout napětí a neporozumění v rodině. Devatenáctiletá hrdinka si v průběhu roku prožila hodně nepříjemného a téměř vše vlastní chybou. Kdyby hloupost nadnášela... Jako generační výpověď dokonalé.