Citadela
|
|
Autor: Antoine de Saint-Exupéry Originální název: La Citadelle Beletrie ISBN: 80-7021-706-5 Počet stránek: 440 Nakladatelství: Vyšehrad - 2006 Vyšehrad - 2008
|
Po velkém zájmu čtenářů a celé kulturní společnosti přistoupilo nakladatelství Vyšehrad k vydání úplného překladu Saint-Exupéryho Citadely. Text, který se našel v Saint-Exupéryho pozůstalosti, byl z poloviny autorem neupravovaný a na mnoha místech docházelo k opakování myšlenek. Při krácení textu byly vybrány metafory, které byly nejvíce výstižné a které nejpřesněji vyjadřovaly Exupéryho myšlení. Neupravený text bude zvlášť kladně hodnocen milovníky Citadely, protože budou moci patrněji sledovat vývoj myšlenkových pochodů a vytváření básnické řeči. V tomto komplexu je také nejvíce zvýrazněna duchovní linka autorovy básnické meditace. Úplné vydání jistě zaujme i vlastníky zkráceného vydání, které v Čechách vycházelo doposud.
Komentáře ke knize Citadela:
Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace
UŽIVATEL bubous [6. 2. 12, 17:55]
velice krásné...co také čekat od autora Malého prince....některé myšlenky se opakují,zřejmě znak toho ,že ji autor nedokončil,ale na škodu to není...člověk si alespoň lépe zapamatuje myšlenky. Konec mi trochu hyběl(zřejmě ze zvyku)ale myslím,že není snad ani možné tento proud myšlenek ukončit
UŽIVATEL rosavtrave [3. 11. 11, 18:56]
Pokud otevřete tuto knihu, potřebujete k tomu mít čistou hlavu a klidné prostředí, abyste se mohli soustředit na to, co autor píše. Rozhodně nedoporučuji jako četbu do MHD :o)
UŽIVATEL Snilek Cox [25. 8. 11, 2:32]
Okénko moudrosti, do kterého lze nahlédnout vždy, když mám chuť. Velice hluboká literatura, která dokáže nadchnout a poučit. Exupéryho vrcholné dílo, které opravdu stojí za přečtení.
UŽIVATEL ssuva [12. 5. 11, 14:44]
CXXXII
Přišel mne zase navštívit onen prorok tvrdého pohledu a navíc šilhavý, v němž doutnal dnem i nocí posvátný hněv.
"Je třeba zachránit spravedlivé," řekl. "Jistěže," odvětil jsem, "nevidím také žádný důvod, proč by měli být trestáni." "Je třeba odlišit je od hříšných."
"Jistěže " odvětil jsem. "Ten nejdokonalejší nechť je povýšen, aby byl příkladem. Nejlepší sochu toho nejlepšího sochaře také postavíš na piedestal. Dětem také čteš ty nejlepší básně. Za královnu také toužíš mít tu nejkrásnější ženu. Neboť dokonalost je směr, který je třeba ukazovat, i když jí nemůžeš dosáhnout." Ale prorok se rozohnil:
"A potom, až bude onen národ spravedlivých vybrán, musí zůstat zachován jen on, aby tak byla jednou provždy vyhlazena všechna zkaženost."
"Ach, to ses nějak příliš rozběhl," řekl jsem. "Chceš oddělovat květ od stromu. Zušlechtit úrodu tím, že zrušíš hnůj. Zachovat velké sochaře tím, že špatným srazíš hlavu. Já však znám pouze lidi více či méně nedokonalé a strom, který vyrůstá od rašeliny do květu. A říkám, že dokonalost říše spočívá na hříšných." "Ctíš tedy hříšnost!"
"Tak jako ctím tvou hloupost, neboť je dobré vytyčit ctnost jakožto plně žádoucí a zcela dosažitelný stav dokonalosti. Je dobré, když je tu obraz člověka naprosto ctnostného, i když takový člověk nemůže existovat protože jednak lidský tvor je slabý a jednak naprostá dokonalost, ať v čemkoli, přivozuje smrt. Je však dobré, má-li směr podobu cíle. Kráčet k nedostižnému předmětu by tě unavilo. Vím, co to je plahočit se tvrdě pouští. Zpočátku má člověk pocit, že ji nedokáže překonat. Udělám si však šťastný přístav z některé daleké duny. Dojdu k ní a ona ztratí svou moc. Udělám si šťastný přístav z krajkoví na obzoru. Dojdu k němu a ono ztratí svou moc. Zvolím si další cílový bod. A od cíle k cíli se postupně vynořím z pouště.
Buďto je hříšnost známkou prostoty a nevinnosti jako u gazel, a když ji poučíš, změní se v ctnostnou něhu. nebo čerpá potěšení z útoku proti mravnosti. Mravnost je její půda. Z mravnosti hříšnost žije a ji ustavuje. Když jdou opilí vojáci, běží matky za dcerami a nedovolí jim se ukázat. Ale vojáci v tvé utopické říši by jen cudně klopili oči, jako by tu ani nebyli, takže kdyby se dívky koupaly třeba nahé, neviděl bys v tom nic nepatřičného. Mravnost v mé říši je však cosi jiného než jen nedostatek nemravnosti (nejmravnější by pak byli ti, kdo zemřeli). Mravnost mé říše je skrytá horoucnost, zdrženlivost a úcta k sobě samému a odvaha. Ochrana hotového medu ve jménu lásky. A jde-li tu někde opilý voják, pak jenom utvrzuje mravnost."
"Přeješ si tedy, aby opilí vojáci začali vykřikovat své oplzlosti ..."
"Naopak, já je trestám, abych tím utvrdil i jejich vlastní mravnost. Jenomže čím víc ji utvrdím, tím je i lákavější na ni útočit. Šplhat na horský štít ti přinese víc radosti než šplhat na oblý kopec. Přemoci tvrdého protivníka ti přinese víc radosti, než přemoci hlupáčka, který se nebrání. Jen tam, kde chodí ženy zahalené, hoříš touhou spatřit jejich tvář. Napětí silokřivek v určité říši posuzuji podle toho, jak tvrdými tresty je tu udržována žádostivost v rovnováze. Vystavím-li v horách říční přehradu, rád měřím sílu jejího zdiva. Je znamením mé moci. Proti ubohé louži totiž stačí hradba z lepenky. A proč by se mi mělo líbit, kdybych mel z vojáků kleštěnce? Chci, aby se opírali do hradeb plnou vahou. Jen tehdy budou velcí jak ve své hříšnosti, tak v tvorbě, která onu hříšnost překlene.' "Chceš tedy, aby byli plni vilných choutek ..." "Nikoliv. Nic jsi nepochopil," řekl jsem.
http://www.odaha.com/antoine-de-saint-exupery/dilo/citadela ** * **
Přišel mne zase navštívit onen prorok tvrdého pohledu a navíc šilhavý, v němž doutnal dnem i nocí posvátný hněv.
"Je třeba zachránit spravedlivé," řekl. "Jistěže," odvětil jsem, "nevidím také žádný důvod, proč by měli být trestáni." "Je třeba odlišit je od hříšných."
"Jistěže " odvětil jsem. "Ten nejdokonalejší nechť je povýšen, aby byl příkladem. Nejlepší sochu toho nejlepšího sochaře také postavíš na piedestal. Dětem také čteš ty nejlepší básně. Za královnu také toužíš mít tu nejkrásnější ženu. Neboť dokonalost je směr, který je třeba ukazovat, i když jí nemůžeš dosáhnout." Ale prorok se rozohnil:
"A potom, až bude onen národ spravedlivých vybrán, musí zůstat zachován jen on, aby tak byla jednou provždy vyhlazena všechna zkaženost."
"Ach, to ses nějak příliš rozběhl," řekl jsem. "Chceš oddělovat květ od stromu. Zušlechtit úrodu tím, že zrušíš hnůj. Zachovat velké sochaře tím, že špatným srazíš hlavu. Já však znám pouze lidi více či méně nedokonalé a strom, který vyrůstá od rašeliny do květu. A říkám, že dokonalost říše spočívá na hříšných." "Ctíš tedy hříšnost!"
"Tak jako ctím tvou hloupost, neboť je dobré vytyčit ctnost jakožto plně žádoucí a zcela dosažitelný stav dokonalosti. Je dobré, když je tu obraz člověka naprosto ctnostného, i když takový člověk nemůže existovat protože jednak lidský tvor je slabý a jednak naprostá dokonalost, ať v čemkoli, přivozuje smrt. Je však dobré, má-li směr podobu cíle. Kráčet k nedostižnému předmětu by tě unavilo. Vím, co to je plahočit se tvrdě pouští. Zpočátku má člověk pocit, že ji nedokáže překonat. Udělám si však šťastný přístav z některé daleké duny. Dojdu k ní a ona ztratí svou moc. Udělám si šťastný přístav z krajkoví na obzoru. Dojdu k němu a ono ztratí svou moc. Zvolím si další cílový bod. A od cíle k cíli se postupně vynořím z pouště.
Buďto je hříšnost známkou prostoty a nevinnosti jako u gazel, a když ji poučíš, změní se v ctnostnou něhu. nebo čerpá potěšení z útoku proti mravnosti. Mravnost je její půda. Z mravnosti hříšnost žije a ji ustavuje. Když jdou opilí vojáci, běží matky za dcerami a nedovolí jim se ukázat. Ale vojáci v tvé utopické říši by jen cudně klopili oči, jako by tu ani nebyli, takže kdyby se dívky koupaly třeba nahé, neviděl bys v tom nic nepatřičného. Mravnost v mé říši je však cosi jiného než jen nedostatek nemravnosti (nejmravnější by pak byli ti, kdo zemřeli). Mravnost mé říše je skrytá horoucnost, zdrženlivost a úcta k sobě samému a odvaha. Ochrana hotového medu ve jménu lásky. A jde-li tu někde opilý voják, pak jenom utvrzuje mravnost."
"Přeješ si tedy, aby opilí vojáci začali vykřikovat své oplzlosti ..."
"Naopak, já je trestám, abych tím utvrdil i jejich vlastní mravnost. Jenomže čím víc ji utvrdím, tím je i lákavější na ni útočit. Šplhat na horský štít ti přinese víc radosti než šplhat na oblý kopec. Přemoci tvrdého protivníka ti přinese víc radosti, než přemoci hlupáčka, který se nebrání. Jen tam, kde chodí ženy zahalené, hoříš touhou spatřit jejich tvář. Napětí silokřivek v určité říši posuzuji podle toho, jak tvrdými tresty je tu udržována žádostivost v rovnováze. Vystavím-li v horách říční přehradu, rád měřím sílu jejího zdiva. Je znamením mé moci. Proti ubohé louži totiž stačí hradba z lepenky. A proč by se mi mělo líbit, kdybych mel z vojáků kleštěnce? Chci, aby se opírali do hradeb plnou vahou. Jen tehdy budou velcí jak ve své hříšnosti, tak v tvorbě, která onu hříšnost překlene.' "Chceš tedy, aby byli plni vilných choutek ..." "Nikoliv. Nic jsi nepochopil," řekl jsem.
http://www.odaha.com/antoine-de-saint-exupery/dilo/citadela ** * **
UŽIVATEL ondra.skala [20. 1. 11, 23:33]
Jedna z nejlepších knih, které spatřily ve dvacátém století světlo světa. Nemělo by cenu rozplývat se tu nad hloubkou, kvalitou a nadčasovostí díla, proto se omezím jen na můj úžas a uznání autora. Pro ty z vás, které také tato kniha okouzlila, mám doporučení v podobě svazku "Země lidí" tohoto autora. Podle mého názoru malinko čtivěji (méně lyricky) podaná předehra eposu jménem Citdela. A ani o píď horší.
UŽIVATEL zamilovany [16. 11. 10, 22:32]
Citadela je postavená z písku,mlhy,snů a Antoineovy duše.Tolik moudrosti v tak mladém těle.Možná,že byl Exupéry z jiného a rozhodně lepšího světa.Ctím Citadelu a miluju Malého prince.
UŽIVATEL Luka27 [16. 10. 10, 22:36]
Toto je kniha, která se mi pravidelně ztrácí. Vždycky když jsem ji někomu půjčila, tak už ji nevrátil a já ji musela koupit znovu (stalo se mi to 3x). Což vypovídá o tom, jak dobrá je, ten člověk asi o životě hodně přemýšlel, smekám ...
PS: není to zrovna lehká literatura, rozhodně to nepřečtete za 3 dny...
PS: není to zrovna lehká literatura, rozhodně to nepřečtete za 3 dny...
UŽIVATEL Ghoulman [10. 7. 10, 22:26]
Naprostá dokonalost a moje úplně nejoblíbenější kniha. Exupery byl člověk, který uměl psát nejkrásněji a nejhlouběji jak to jen lze. A v tomto díle naleznete obrovské množství krásy i hloubky, čili umění...
UŽIVATEL ForFreedom [5. 7. 10, 19:31]
Citadela je pro mě jedna z těch mála skoro až napřirozených knih, které se nesnaží vás zaujmout nebo nadchnout nebo trhnout na prodeji - Citadela je a vy jí prostě buď přijemte a budete se tetelit, jak jí budete číst, a nebo jí po pár stránkách pošlete k ledu. Citadela je takovým osobním shrnutím lidského života a, alespoň z mojí strany, mě naplňovala čímsi skoro až osvíceným pokaždé, když jsem narazila na další a další přímo zázračně zformulovanou a vyslovenou životní existenci - a ať si tíhne k utopii i takovému nenásilnému poučování - tohle veledílo je psáno s tím nejhlubším pocitem, že tomu autor dává vše - své vlastní já a všechny své moudrosti ke kterým dospěl a přitom to není žádné oparovité klišé plné rádoby-hlubokých pravd, jak dnes můžeme například vidět u přítelíčka Coelha.
UŽIVATEL jamalka [1. 2. 10, 22:25]
Krásná kniha, kterou můžete číst stále dokola a stále bude nacházet něco nového- stejně jako v životě.



