Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Lucemburská zahrada

72%
4 69
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Lucemburská zahrada
Autor:
Originální název: Lucemburská zahrada
Poprvé vydáno celosvětově: 2011

Nejnovější vydání:
Druhé město - 2011
ISBN: 978-80-7227-312-6
Počet stránek: 176
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 7x v oblíbených
v přečtených 106x v přečtených
v knihovně 28x v knihovně
k přečtení 33x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Druhé město (2011) 978-80-7227-312-6 176

Román Lucemburská zahrada začíná v první den prázdnin, kdy Paul, učitel na pařížském lyceu, sedí v bytě v rue Vaugirard, kde žije se svou ženou, u počítače a začíná se připravovat na podzimní vyučování. Je zvyklý psát deseti prsty a při hledání odkazu na internetu se mu stane, že z nepozornosti položí prsty pravé ruky na klávesnici o jednu klávesu doleva. Z tohoto nepatrného chybného pohybu se rozvine celá řada událostí a Paul prožije nejšťastnější a nejstrašnější okamžiky svého života.
Paul si nevšimne, že do vyhledavače napsal jiné slovo; na obrazovce se objeví odkaz na prózu amerického autora Rosse; Paul se na internetu dočte o podivném manželství tohoto autora; díky Rossově próze se v Paulovi probudí na lavičce v Lucemburské zahradě nový způsob vnímání světa; sám začne psát knihu o své nové zkušenosti; seznámí se se studentkou Claire, která prožila podobnou, avšak zrcadlově obrácenou zkušenost; na terase domku v Nice, kde tráví dovolenou se svou ženou, se Paul stává svědkem děsivého představení, které se odehrává na pozadí města nořícího se do soumraku; odjíždí za Claire na východokaribský ostrov Saint Lucia; Claire nenajde, ale setkává se tu s ženou, která studovala v Moskvě kvantovou fyziku a která mu vypráví o svém vztahu k synovi ruského oligarchy, o jeho lásce, starostech s absurdním dědictvím a smrti. V románu se vypráví o proměně vnímání, o lásce a žárlivosti, nenávisti a smíření, a také například o novém jazyce, který vymyslel Ross, a o jeho luštění, o programování audioanimatronických figurín, jaké se používají při atrakcích v Disneylandu, o nebezpečných psychofarmakách, o kopii pařížské ulice v džungli, o koncertu v amfiteátru v sicilské Taormině, o pohyblivé hongkongské hračce na baterky, kterou hrdina objeví v pasáži Pommeraye v Nantes, a o živé langustě, která upadla číšníkovi na zem v zahrádce restaurace v Nice. (Založil/a: s-reader)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

s-reader
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 11. 2011, 17:33
Nová kniha Michala Ajvaze se poněkud liší od jeho předchozích beletristických děl. Sám autor uvádí, že hlavní rozdíly jsou v tom, že tentokrát nepoužil ich formu a že se příběh, ani částečně, neodehrává v Česku. Nejsou to však jediné rozdíly. V Lucemburské zahradě byl autor velice skoupý na vložené příběhy, kterými jeho knihy vždy oplývaly. Jedinou výjimkou je fragment textu s dialogy psanými v yggurštině – smyšleném jazyku Donalda Rosse. Michal Ajvaz naopak těžiště příběhu posunul směrem k milostnému dramatu, k tématu, které dříve tak často nezpracovával. Příběh je tak nezvykle přímočarý, průzračný, bez velkých odboček a komplikovaných zápletek. Tento „nový“ styl tvorby je však velmi dobře zvládnutý, a přestože občas balancuje na hraně dobrého vkusu, vždy se udrží ve správných mezích. Čtenáři, který je u Ajvaze zvyklý na dlouhé věty, které popisují „vlnění záclon ve větru“, je budou možná postrádat. Pokud ano, mohou si pomocí slovníčku a gramatiky, uvedených na konci knihy, přeložit dialogy z fragmentu Rossova textu a tam "ajvazovské" věty najdou. Není to práce jednoduchá ani přínosná a ani nevede k porozumění celému textu, ale jako tichá, neškodná zábava to není špatné.
Sigesti!
Rames
20% 20% 20% 20% 20%
  21. 11. 2012, 17:47
Profesor Paul a jeho žena Simone. Donald Ross a jeho žena Winnifred a jeho audioanimatronická figurína Winnifred. Regent a Surr. Paul a Claire. Irina a Vadim.
Tito hrdinové se ocitají chvílemi ve fantasy světě, poté v sci-fi, vplují do dramatu shrzené lásky aby se vynořili v matematické učebnici a skončili ve slovníku.
Výtisk má 172 stran, pokud se ocitnete na pustém ostrově a náhodou najdete v cizí kabeli tuto knihu ,tak vám ji doporučuji.
borntolive
60% 60% 60% 60% 60%
  3. 3. 2013, 21:40
Stejně jak Ajvaz neholduje psychologickým románům, protože věci v nich se mu zdají nepodstatné, zažívám já totožný pocit u fantastické literatury. K Zahradě mě přiměla Magnesia Litera, nápad s klávesnicí výborný, různá místa děje zahrála na mé cestovatelské choutky, ale na opravdové vychutnání tohoto žánru nemám dostatek solidních spojů.
turtle.lulu
40% 40% 40% 40% 40%
  23. 5. 2014, 9:33
Byla to moje první kniha, kterou jsem od autora začala číst. Možná jsem si předtím měla o autorovi a jeho stylu něco přečíst. Jeho styl je dobrý a zajímavý, zajímavá myšlenka. Jen jsem se při četbě nemohla rozhodnout, jestli mi stojí za to ji přečíst dokonce nebo ne. Ale z úcty ke knihám jsem ji dočetla a náladu knihy si "vychutnala" až do konce. V některých knihách není asi podstatný děj, ale pocit jaký to ve vás zanechá, a ten je nezanedbatelně temný.
Terčuska
40% 40% 40% 40% 40%
  29. 9. 2013, 17:53
Ze čtení této knihy mám rozporuplné pocity. Zpočátku mě kniha nijak neupoutala. Byla jsem již v jedné třetině a pořád jsem měla pocit, že se žádný děj ještě nerozjel. Ve čtení jsem pokračovala spíše ze zvědavosti nad tím, proč je tato kniha oceněna jako Magnesia litera. Říkala jsem si, že nějaká zajímavá zápletka nebo rozuzlení bude asi na konci, a tím kniha dostane zcela nový rozměr.

Ale i po přečtení mám z knihy velmi rozporuplné pocity. Děj je v knize rozjetý, kniha se schyluje ke svému závěru, ale stejně nemohu říct, že by mě bavila. Velmi mě zajímá, jak to dopadne, ale neumím se začít do hloubky. Přistihla jsem se, že pouze čtu, že se mi moc nevykreslují při čtení žádné scény a představy. Motivace jednání postav mi připadají zcela nahodilé nebo přinejmenším zvláštní. Tím, že nejsou popsány jejich pocity a myšlenky, ale většinou pouze činy, velmi těžko se mi vytvářejí představy. Nějak se „nechytám“, proč se děj ubral právě daným směrem. Občas jsou pocity napsány, ale tak nějak přímo, že to ve mně stejně nevyvolává žádné emoce.
dealer24
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 1. 2013, 0:12
Tato kniha mě nalákala hlavně tím, že vyhrála cenu Magnesia Litera za nejlepší knihu, a pak taky shrnutím psaným na zadní straně knihy. Kniha mě od počátku vtáhla a i když si zřejmě každý zhruba ve třetí kapitole (věnované Lucemburské zahradě) bude říkat, co to čte, stejně ho bude zajímat, jak vše dopadne. A zbytek ho rozhodně nudit nebude. Skvělý nápad, humor i myšlenka. 95%
culi
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 6. 2014, 14:35
Tuhle knihu buď s očima v sloup odložíte (manžel) nebo Vás zcela pohltí (já). Je to kříženec mezi Kunderou a Coelhem. Naopak se mi libí, že celý příběh odsýpá rychle skoro jako film a v určitých pasážích není možné knížku odložit. Ten proud, to vědění, to dřímaná někde v nitru tahle kniha umí otevřít, stačí se tomu nechat volný průběh a večerní cigáro na ulici už nebude jenom večerní cigáro na ulici...
aza
60% 60% 60% 60% 60%
  6. 11. 2012, 9:00
Nevím... asi jsem byla moc natěšená - přece jen, Magnesia Litera. Pořád (několik dnů po přečtení - nechávám to uležet) mám dojem, že jsem se prokousala jakýmsi podivně slepeným konstruktem, který mě nedokázal ani strhnout ani nadchnout a dokonce ani překvapit. Navzdory tomu, že v ději dochází k několika nečekaným zvratům. Jenže ty na mě působily spíš křečovitě, přehnaně, umanutě.... než jako něco, co do příběhu patří a poponese oslněného čtenáře dál. Už od čtvrtiny knihy jsem jen čekala, kdy a jakou prapodivnost autor zase vybalí. Vybalil. Jenže místo abych překvapeně žasla, měla jsem dojem, že si ze mě autor dělá srandu, nebo neví, co roupama.
Asi jen nejsem správný čtenář pro tuhle knihu.
meadowflower
80% 80% 80% 80% 80%
  14. 6. 2012, 12:26
Nemohu srovnávat s jinými díly tohoto autora, neboť tato byla první, kterou jsem od Michala Ajvaze přečetla. Zpočátku jsem si říkala, co jsem si to koupila, nakonec jsem se do děje tak ponořila, až mi bylo na konci líto, že už jsem ji dočetla. Během knihy jsem si několikrát řekla, že už mě tam nemůže nic překvapit a nakonec stejně překvapilo. Tolik zvratů v necelých 180 stránkách jsem nečekala. Až do samého konce jsem byla v očekávání, jak celý příběh dopadne. Za zmínku stojí určitě také krásný popis jednotlivých míst, ve kterých se děj odehrává. Během čtení jsem byla "donucena" projet na internetu obrázky Nantes, Nice i ostrov Sv. Lucie mě uchvátil. Myslím, že stojí za přečtení.