Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Za trest a za odměnu

80%
4 3
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Za trest a za odměnu
Autor:
Originální název: Za trest a za odměnu

Nejnovější vydání:
Torst - 2004
ISBN: 80-7215-229-7
Počet stránek: 257
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 7x v přečtených
v knihovně 0x v knihovně
k přečtení 4x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Torst (2004) 80-7215-229-7 257

Rozsáhlý román Anny Zonové je velkým historickým plátnem, v němž spisovatelka na osudu čtyř národně, sociálně i generačně rozdílných postav zobrazuje tragédii 20. století tak, jak se odehrála na pozadí moravských Sudet od 2. světové války až do současnosti. Vztahy česko-německé, osobní, erotické, sociální i rodinné líčí autorka s mistrovstvím, které z ní činí jednu z nejvýraznějších osobností současné české literatury. Všechna historická období, jež v knize sledujeme – 2. světová válka, odsun Němců, padesátá léta, normalizace i nástup kapitalismu na počátku 90. let -, zasahují do osudů lidí tragicky, vidíme bolest, utrpení, osobnosti vyvrácené ze svých kořenů, neustále zraňované i zraňující. Román Anny Zonové je velkou společenskou prózou o lidském osudu, dějinách a době, která je v současné české literatuře událostí zcela mimořádnou. (Založil/a: al-ma)

(více)  

Štítky

více  
Anna Zonová Anna Zonová
*24.04.1962

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Fabienne
80% 80% 80% 80% 80%
  4. 6. 2013, 17:57
"Maminko, jak se věší chlap?" chtěla vědět Martička. Nechápu, jak se to tenkrát mohla dozvědět. Nepřátelé jsou prostě všude a rádi by nás viděli na kolenou, a tudíž jako zrádce.
"Člověk se nevěší, jenom střílí," snažila jsem se zmírnit tu hrůzu, že by snad René nepadl jako voják.
"Při střílení je to lepší?" nedala pokoj.
"Ano, to je pak hrdina."
"Tak to jsem ráda," dál už se neptala.
Můj muž byl zastřelen a jsem na něj hrdá.
S Rudolfem to bylo trochu těžší. Stále chtěl něco vysvětlovat. Na rozdíl od vyptávání malých dětí si sám i odpovídal. Rehabilitace ho trápila viditelně.
"To jako ti, co ho zabili, si odpustili?"
"Omluvili se," snažila jsem se mu pomoct. "V tom je rozdíl."
"Mrtvole?" dál už se mě neptal.
*
*
"Jak vypadá parlament?" rýpnul si do nás Rudolf.
"V pořádku," říkala mamča
Já jsem jen doufal, že ti noví už budou mít rozum. "A povedou nás k prosperitě," to mám od Rudy. Odborně.
"Nebudou nám měnit národ," tím nás překvapila mamča. Ví, o čem mluví. Protože naše babča s dědou se kromě toho výletu do Ameriky nehnuli z místa. Z Nižného Komárníku. Přitom stihli být Maďary, Ukrajinci, Čechoslováky a kdovíčím ještě. Ony si nás naše státy různě přejmenovávají, spojují a rozdělují. Pokaždé je to pro nás výhodné. Rozdělení nebo spojení. My pak jezdíme přes hranice. S pasy. Kontrolují nás cizinci, co byli třeba před půl rokem naši. A tak dokola. Tváří se, že nás neznají. My teda taky, když si to stát přeje.
----------------------------------------------------

Výborná kniha. Anna Zonová má specifický, nezaměnitelný styl vyprávění. Kromě jiného mě překvapila tvrdou, nekompromisní kritikou venkovanů a jejich způsobu života (str. 163), třebaže sama pochází z malé vesničky a nyní žije v místě, které se počtem obyvatel od větších vesnic příliš neliší. Mám jen jeden problém, ale možná je čistě můj: doposud nevím, kdo vlastně byla Lise - nedokázala jsem ji zařadit. Možná jsem nepozorný čtenář, ale potřebovala bych přesnější identifikaci (něco podobného se mi stalo i v povídce Edita, z autorčiny sbírky povídek "Červené botičky"). Takže se chystám na další knihu (Lorenz, zrady) a třeba konečně najdu "klíč" ...:-)