Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Vyhnanci - Akce "kulak"

80%
4 1
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Vyhnanci - Akce

Podtitul: Zločin proti lidskosti


Originální název: Vyhnanci - Akce "kulak"
Poprvé vydáno celosvětově: 2008

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Nezjištěno / Jiné - 2008
ISBN: 978-80-254-6522-6
Počet stránek: 480
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 2x v přečtených
v knihovně 1x v knihovně
k přečtení 2x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Nezjištěno / Jiné (2008) 978-80-254-6522-6 480 vydal Miloslav Růžička

Na 120 osudů sedláků vystěhovaných v 50. letech komunisty při akci Kulak popisuje ve své knize Vyhnanci Miloslav Růžička z Vilémova na Havlíčkobrodsku. 83letému bývalému politickému vězni Miloslavu Růžičkovi se podařilo shromáždit skutečné a velice silné životní příběhy lidí, kteří se s rodinou ze dne na den museli odstěhovat z domova.
Vedle příběhů a fotografií obsahuje také unikátní seznam všech 2000 selských rodin, které Státní bezpečnost a později okresní komunističtí funkcionáři v letech 1952 až 1953 vystěhovali převážně do pohraničí a majetek jim zabavili. (Založil/a: efa)

(více)  

Štítky

více  
Miloslav Růžička Miloslav Růžička
*10.10.1925

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

kretinostupido
80% 80% 80% 80% 80%
  18. 11. 2015, 20:51
No ... začnu asi tím, že soukromí zemědělci, kteří si prošli útrapami kolektivizace na přelomu 40. a 50. let, mají rozhodně můj obdiv. Řadu z nich nástrahy StB, vysoké dodávky stanovené ONV a nepřízně vedení MNV - kde kolikrát ve funkci předsedy seděli i jejich bývalí přátelé - nesrazily na kolena, a po roce 1989, pokud se ho ovšem dožili, vesele žádali o restituci majetku, který jim byl v 50. letech rozkraden. A když nezažádali oni, tak jejich potomci, kteří - ač jim bylo zakázáno studovat zemědělské školy - se po hlavě vrhli do zvelebování půdy, která jim byla navrácena v zuboženém stavu. Často se setkali s navrácením pouhého pozemku, kde stála ruina, kterou byli nuceni ještě jako děti opustit. Hospodařit na své pozemky se po roce 1989 (nebo v lepším případě již po roce 1968) zemědělci vraceli z opačných koutů Československa. Komunisté jim většinou zabrali majetek a zakázali jim pobyt buď v rodné obci nebo přímo v celém okrese, kam jejich domovská obec patřila. Za svůj život tak byli dvakrát vykořeněni ... U mnohých k nápravám křivd ani nedošlo a restituce se protahují až do dnešních dní, což je rozhodně smutné. Zajímavým svědectvím bylo úplně to poslední, kde se dočteme o nejvytrvalejším zemědělci, kterému se až do roku 1989 podařilo za velikého úsilí hospodařit soukromě. Jeho pozemky prošly xkrát hospodářsko-technickou úpravou půdy ze strany JZD a vždy mu byly přiděleny horší a horší pozemky, které byly na okraji katastru obce. I tak vše ustál až do roku 1989 ... Podle jeho slov byli pouze dva takoví v okrese Havlíčkův Brod.

50. léta zanechala na české (resp. československé) krajině nedozírné následky, které si dnes spousta mladých ani neuvědomuje a pohled na dlouhé celistvé lány jim přijde naprosto běžný a normální. Před rokem 1949 však ráz české krajiny vypadal úplně jinak. Je potřeba si uvědomit, že ke kolektivizaci půdy docházelo pod nátlakem a neúnavnou agitací, kdy byli agitátoři KSČ schopni vlézt zemědělci "až do ložnice", aby jim podepsal přihlášku do JZD. Velmi malé procento zemědělců dalo svůj majetek dobrovolně do společného hospodaření. Spousta dobře vybavených statků tak najednou přišla o většinu na tu dobu drahých technických vymožeností, které jim nejrpve za směšnou cenu "vykoupily" tzv. Strojní a traktorové stanice. Zemědělec okradený o stroje, se kterými byl zvyklý pracovat a živit svoji rodinu, tak najednou neměl takřka nic, čím by zaopatřil své ratolesti a taky hospodářské zvířectvo. Ze strany ONV pak byly vzápětí úředníky zvýšeny dodávky plodin, mléka, masa atd. na takovou míru, dokud zemědělce nezatkli. Nedodržení stanovených dodávek bylo totiž trestným činem ohrožení hospodářského plánu, za který si spoustu zemědělců vyslechlo od okresních a krajských soudů rozsudek odnětí svobody v řádu měsíců nebo let, vysoké peněžité pokuty, ztráty čestných občanských práv a zákaz pobytu v rodné obci. Rodiny tak najednou zůstaly bez hospodáře. Jejich ženy, které osamoceny pouze s dětmi nemohly zajistit správný chod hospodářství, byly výměrem ONV vystěhovány pryč do chudinských podmínek, kdy jejich nová bydliště neměla okna, byla provlhlá, neměla sociální zařízení a ani přívod vody ... Nezměnil se ale jenom ráz české krajiny. Změnilo se taky cosi uvnitř českého člověka, který najednou začal svému sousedovi nedůvěřovat a poměřovat jeho majetek se svým. Troufnu si říci, že pokud by ke kolektivizaci nedošlo, české vesnice by dnes vypadaly rozhodně lépe. Domy, zahrady i pole by byly upravené. Spousta lidí by v zemědělství zůstala a převzala statky po svých rodičích tak, jak tomu bylo do 50. let. Neekonomické zásahy ze strany KSČ, kdy ze zemědělství odešlo spousta kvalifikovaných odborníků do průmyslu, také nese významný podíl na úpadku českého zemědělství, se kterým jsou problémy dodnes. Transformace JZD do akciových společností na počátku 90. let byla v mnohých případech posledním hřebíkem do rakve už tak zubožených družstev ...

No, co napsat na závěr? Tragické osudy, což? V dnešní době si to ani nedokážeme představit ... A i tak tyto rodiny dokázaly fungovat a v celku důstojně přežívat ústrky ze strany funkcionářů KSČ.

Po celou dobu mi však vadila na knize jedna věc - autor mohl alespoň gramaticky upravit jednotlivé životní příběhy, které mu pozůstalí očití svědkové zaslali. Některé hrubky jsou opravdu hrozné.