Inheritance

Kniha neskutečně rychle uběhla, ale konec mě trochu zklamal, přišel mi takový nemastný neslaný, myslela jsem, že bude lepší.

Celá kniha má spád, děj je místy překvapivej, akorát ten konec mi přijde nic moc, i když na druhou stranu chápu, že si otevřel prostor pro pátou knihu.

Paolini uzavřel svou původně 3 dílnou ságu, celkem vydařeným koncem. Plný počet ale nemohu dát z důvodu, že jsem měl pocit, že je kniha psána až moc dětsky. Hrdinové byli nesmrtelní a kdyby autor nezabil jednoho elfa a královnu elfů tak už by to bylo vůbec podezřelé. Trochu si u mě šplhnul úplným koncem s Aryou, to mě potěšil.

Smutné, ó jak smutné.. Až jsem se rozbrečel.. Ten konec mi prostě nesedl a za to odsuzuji Paolinina k záhubě!! Udělal mi slabou depresi!

Mám přečtenou pouze anglickou verzi, ale myslím, že anglicky umím dost na to, abych si českou číst nemusela. No, celou asi osmi set stránkovou knihu jsem přečetla překvapivě rychle, protože na rozdíl od druhého a trochu třetího dílu měl závěrečný díl docela rychlý spád. Co musím autorovi připsat k dobru, je, že nezabil žádnou významnější a čtenářům známější postavu, jako tomu bylo například u JKR a sedmého dílu HP. Se spolužačkou jsme se strašně báli smrti Murtagha, která nakonec nepřišla, což bylo jen dobře. Téhle postavy by mi bylo opravdu líto. Smrt Galbatorixe byla opravdu moc dobře napsaná, dalo by se to přirovnat boji mezi Harrym a Voldemortem. Mělo to tu správnou atmosféru. Ale co mě zklamalo, byl vývoj, resp. nevývoj, vztahu mezi Aryou a Eragonem. Na to jsem čekala už od první knihy. Proto mě závěr dohnal doslova k slzám, protože krom toho happy endu a vědomí, že je to konec celé ságy, mě dorazilo Eragonovo rozhodnutí: Kdo by si vybral odchod z rodné země a od všech přátel, když druhou možností je šťastný život po boku milované ženy a ještě ke všemu elfí královny?

Ale jinak jsem byla knihou spokojená a těším se na další Paoliniho výtvor (doufám, že se nějakého dočkáme)!

No, tak jak se tak koukám na vaše vesměs kladné a nadšené komentáře, musím se ohlédnout zpět asi o pět měsíců, kdy jsem Inheritance ukořistila v knihovně, kde se čirou náhodou konečně vyskytl volně v polici - že to trvalo. Po dočtení knihy nemohu zakrýt jisté zklamání. Já nevím jak vy, ale podle mě prostě ke konci došel Paolinimu dech a chtěl to mít co nejrychleji za sebou. První půlka perfektní, vztah mezi Murtaghem a Nasuadou překvapil. A pak - no, první co mě hned napadlo bylo, že Paolini prostě napsal první nápad, jak zabít Galbatorixe, který mu přišel pod ruku. Vždyť to samé - tedy, podobné - použila myslím Eragonova matka, když porazila... aha, spoiler. No neva, to ať si každý přebere sám. Podle mne toto není ukončené dílo. Co Angela, moje nejoblíbenější postava? Doufám, že se k tomu zase někdy vrátí a doplní informace, po kterých myslím žízním nejenom já. Jinak, až na ten narychlo zpackaný konec dobrý.

Úžasný závěr úžasné série. První polovina knihy se nesla v duchu předchozích dílů, od poloviny jsem přestala dýchat a hltala jedním dechem :)
I otevřený konec jsem uvítala, tak nějak mám pocit, že to ani jinak končit nemohlo.

Bohužel nás v posledním díle nic nepřekvapí.Vše dopadne tak jak jsme předpokládali od samého začátku .Dokonce přemožení Galbatorixe bylo jakoby pouhou náhodou,jako všechna velká Eragonova vítězství.Kniha začíná velkou bitvou a velmi strhujícím dějem,čte se téměř sama a těšíte se na každou stránku.Chybí mi jen jiskřivé dialogy a trochu více obratnosti ve vztazích,vzhledem k věku autora se ale není čemu divit.

Bylo by fajn, kdyby se k Alagaesii ještě vrátí. Celou dobu jsem čekala, jak to dopadne s Eragonem a Aryou a ono nic (víceméně =o) Tak snad nebude dlouho napínat a přidá nějaké další příběhy, třeba o Angele nebo Murtaghovi. Moc se mi nelíbilo, že se všichni tak rozutekli, tak snad s tím něco provede... =o) Jinak skvělá knížka a má ode mě pět * =o)

Kdo by to byl řekl, že s příběhem Eragona v sobě žiji už osm let. Osm let je dlouhá doba a i na knize je znát, že autor za tu dobu značně dospěl. Nemohla jsem se nabažit úvah, kterými je kniha opředená a díky kterým skrývá hlubší myšlenku, než jen samotný příběh.

Nemohu se ubránit lítosti nad tím, že je to nejspíše poslední střetnutí s postavami z Alagaësie, které jsem mohla zažít. Pevně doufám, že snad se k tomuto tématu autor jednou vrátí. A nebo, že někdo natočí film (ne tu hrůzu, co je natočena), který bude krásu knih vystihovat dostatečně (tak jako tomu bylo např. u Pána prstenů) ... Každopádně se k tetralogii jednou zas ráda vrátím

Knihu jsem dostala k Vánocům a hned na začátku roku ji dočetla...impozantní zakončení Odkazu dračích jezdců. Dlouho jsem na knihu čekala a nezklamala mě :)

Nechce se mi věřit, že další sága, která se mnou byla několik let, je u konce. Někomu se nelíbí, že děj ničím nepřekvapil. Ale upřímně, co jste čekali? Většina už daná byla od prvního dílu a šlo jen o to, dát tomu nějaký tvar. A to se Paolinimu povedlo. Jeho styl vyprávění mě baví, má co říct, umí zaujmout a upoutat. Všechny díly jsem přečetla vždy během pár dní, protože jsem se od nich nedokázala odtrhnout. Jde o úžasný příběh, který má v mém čtenářském srdci obrovské a trvalé místo. Jediné, co mě mrzelo je, že jsem se nedozvěděla Eragonovo skutečné jméno a že nebyl víc rozvitý příběh Angely. Ale kdo ví? Inheritance a celkově příběh Eragona nabízí mnohem víc a třeba se Paolini rozhodne toho znovu využít a překvapí nás v budoucnu další knihou ;)

No tak musím říci, že první moje obava poté dlouhé pomlce mezi Brisingrem a Inheritance byla, že si nevzpomenu co vše se událo v předchozích dílech. Hned na prvních stranách mě však autor mile překvapil a stručně shrnul děj předchozích dílů. To ad 1. Ad 2. Jak už zde bylo řečeno kniha se velmi dobře čte a je napínavá (snad se mnou budete souhlasit hlavně v úseku, kdy má dojít na druhou Solembumovu radu). Předesílám, že poražení Galbatorixe, mě trochu zklamalo, přirovnal bych to k finálnímu zápasu Harry vs. Voldemort. Co tu bylo dále zmíněno, je ponechání záhad okolo pár postav, předmětů a činů. To však Paolini vysvětluje úplně na závěr v "Poděkování". Shrnutí: recenze na tuto knihu vůbec nelžou, je to asi nejlepší dílo autora, byť závěr je takový, jak bych to řekl... prostě a jednoduše čekal jsem trochu víc vysvětlení (krásně, ikdyž trochu vulgárně a s nádechem naturality, to vystihl o pár komentářů níže Lexion69)

Kniha, která velmi velkolepě a elegantně zakončila celou sérii, jež mne spolu s HP a LOTR (filmy, ke knihám jsem se dopracoval až později) provázela dětstvím. Co naplat, všemu je jednou konec, a tento jsem si více než užil. Chtělo by to ještě nějakých pár set stránek, aby mi čtení zabralo dobu delší, než jeden týden, tak mne do sebe kniha opět vtáhla. Dlouhé čekání nepřišlo vniveč, a já věřím, že o Paolinim, jehož ruka je za ta léta jistější a jistější, ještě uslyšíme. Mnozí zde kritizují konec, který se mne ovšem nijak špatný nezdál. Jak byste chtěli knihu ukončit vy?

Hlavní děj velmi předvídatelný, ale hlavní nedostatek vidím v charakteru postav. Eragon i po mnoha dobrodružstvích pořád zůstává velmi naivní a dětský a to mi k již zkušenému dračímu jezdci vůbec nesedí.

Kniha velice rychle utíkala, jen konec maličko zklamal a proto dávám ****. Doufám že Paoliny v brzké době vydá nějaké nové dílko.

Musím říct, že se mi čtvrtý díl nečetl úplně nejlépe, trochu mě nudil a pořádně bavit mě snad začal až ve chvíli, kdy byla unesena Nasuada... to mi přišlo, že se konečně začalo něco dít. Nudili mě i dlouhé popisy válek, ale asi to tam prostě patřilo. Co mi ale fakt do děje nesedělo vůbec byla chvíli, kdy Eragon zjistil, že Země je kulatá... to mi přišlo hrozně zvláštní a přišlo mi, že to do děje ani moc nepatří, ale to je asi jen můj názor. Myslím ale, že celá série je podařená a určitě se Paolini časem vypracuje na senzačního autora.

Chjooo! Ten konec byl hroznej! Proč musel odjet a nikdy se nevrátit! Dobré dva měsíce potom, mi to nedalo klid v duši
Stejně to byla vynikající kniha

Na tuhle knihu jsme my - fanoušci čekali nesmírně dlouho a troufám si říct, že se čekání vyplatilo, alespoň dle mého názoru... :-) Na druhou stranu musím říct, že mne mrzí, že tam toho nebylo ještě víc, třeba bych se něco ráda dozvěděla o Angele a autorův doslov na konci knihy, že by to bylo nudné mne rozhodně neuspokojil.... A vůbec tam bylo pár nedokončených témat, připadá mi to, že bychom se časem mohli těšit na pokračování... Jen do toho Christophere, jen do toho...! :)

Hrozně jsem se těšila na poslední díl a velké finále, ale bohužel sem se nedočkala. Knížka mě moc nenadchla...žádné překvapení se nekonalo. To co jsem tušila už od prvního dílu tak dopadlo a do některých částí jsem se musela obzvláště nutit. Proto jen 60%

Podle mě nejlepší kniha z celé ságy. Divím se, kolik překvapivých momentů a spádů mohl autor vtěsnat do jedné knihy. Doufám, že se k psaní o Alagaesii vrátí co nejdříve :)

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1093836883-na-plovarne-s-christopherem-paolinim/212522160100017/video/ tady se muzete kouknout co napise jako dalsi.

P.S. bude i 5 kniha :)

Nemůžu to dočíst, poslední díl sem odložila už snad rokem kousek za dvoustou stránkou a stále jsem ještě nedostala chut ho dočíst. Příjde mi, že bud někam jdou nebo bojují. Ohodnotím až dočtu jestli někdy dočtu :(

Poslední díl Dračí ságy má své pro i proti. Popis bojových scén byl lepší. Souhlasím, že poněkud divná byla nesmrtelnost postav - hlavně Roran, který měl už tolikrát namále. Obrovskou radost jsem měla, když Pevnost duší odhalila svoje tajemství, také se mi líbila myšlenka porážky Galbatorixe. Co mě zarazilo - snadná porážka královny Izhaldí a hlavně asi posledních 50 stran knihy. PROČ? naprosto zbytečné a rozvleklé....vše co mělo být řečeno bylo. Podle mě to měl ukončit rozloučením Murtaghem, to co se dělo dál....už bylo zbytečné natahování a ubralo to knížce ten správný efekt. I když mám draky ráda...a tenhle příběh patří mezi mé oblíbené, i když není dokonalý a má své mouchy, nemohu dát pět hvězd. Na to Paolini zatím nemá.

První 3 knihy jsem četl když mi bylo hádám mezi 12-15 lety tuto 4. jsem četl v angličtině o 3 roky později a nechápu co se stalo.. To jsem vyspěl a proto už mě kniha nebavila nebo to bylo tím, že většina dějových linii je řešena naprostými nelogismy a neuvěřitelně naivně a hloupě?? Hádám že to bude to druhé.

Ano, na tohle jsem čekal celou ságu. Vskutku parádně vygradovaný příběh, se skvělými postavami a čtivým rychle pádícím dějem.

Knihu jsem zhltl za pár dní a schválně jsem pár týdnů počkal, než ji budu hodnotit - to aby mě neovlivňovala ona "euforie" hned po dočtení knihy. Dávám 4*, za protahování děje, příběh by se myslím vešel do tří dílů. Finále bylo jaksepatří, poslední scéna byla skvěle napsaná a je vidět, že si Paolini nechal otevřená vrátka pro další díly, na které se nesmírně těším. Skvělá sága, a ehm.. DŮSTOJNÉ zakončení.

Po dočtení čtvrtého dílu mám takové smíšené pocity, první polovina knihy mě moc nebavila, bitvy pro mě byly nezáživné. A místy jsem měla pocit, že je děj zbytečně natahovaný a nemohla se dočkat, až konečně dojde ke střetu mezi Eragonem a Galbatorixem. Druhá polovina knihy už byla lepší, líbilo se mi jak autor souboj vyřešil a jak celý příběh skončil. Jsem ráda, že jsem si ságu přečetla a nakonec je mi smutno, že i přes pro mě slabší začátek knihy, jsem ji tak rychle přečetla.

Že finální díl nepřetrumfne díl první – s tím jsem počítal. Že bude Paolini do knihy cpát ještě zbytečněji dlouhé popisy a události, které by se hodily leda tak do nějakého toho story-for-fans – s tím už jsem tak nepočítal. Ale takový poser jsem opravdu nečekal! Může mi někdo říct, co pro děj přínosného se stalo během cca prvních 500 stránek knihy? Upřímně: nic. Jen xeroxově používáme tu stejnou šablonku: dobýváme město k městu, přičemž každé další je silnější než to předchozí a pořád si říkáme, že to určitě nezvládneme, no ve výsledku to zvládneme levou zadní, ale aby se neřeklo, že žádná z postav nezemře, tak po každém obléhání necháme zhebnout jednu vedlejší postavu, která je nám avšak úplně šumák. Občas také přidáme nějakou tu (nudnou) akci s Murtaghem, který si s Eragonem akorát vymění pár ran a zdrhne. A zase znova.
Kde je sakra nějaký znatelný feeling toho, že přichází konec, že to bude náležitě epické a že konec náležitě se svými hrdiny prožiju? V nedohlednu. To, že si Eragon jednou za takových sto stránek řekne něco ve stylu "blížíme se Galbatorixovi čím dál více, ale já stále nejsem dost silný", teda za nějaký srdceryvný výplav emocí nepovažuju. A když už se teda konečně po těch pěti stech stránkách odhodlali k něčemu, co vypadá zajímavě, tak je to nakonec jen to, co jsme předvídali, že se stane/kde se to stane. Fakt, to bych opravdu nečekal, že eldunarí mohou být *tam*. To samé i s Jezdem pro Fírnena – vskutku hrozně nečekané.
Ale dobře, abych jen nehaněl, tak závěr bych označil za jednu z mála opravdu dobrých částí knihy. Sice i tam se Paolini nevyhnul jistým klišé žánru, ale budiž mu to vzhledem k mé předchozí rozsáhlé kritice ještě odpuštěno. Můj celkový pocit bych však jednoduše shrnul takto: těžké zklamání. Nejen že po vystříhání zbytečných pasáží Brisingru (cca 300 stránek) a Inheritance (cca 500 stránek) mohla tetralogie zůstat původně plánovanou trilogií, ale myslím, že by jí to i náramně prospělo. Je fakt, že jsem si během čtení Inheritance často říkal, zda pocítím na konci nějakou nostalgii za pětihvězdičkovým Eragonem a imho nejlepším dílem série, ale stalo se tak. Bohužel ta nostalgie je míněna v negativním smyslu – „ach, Chrisi, jak se ti, chlape, povedlo tak nadějnou sérii poslat do takových sraček?!”

Tak nevím, nejvíc mě bavil první a druhý díl. Pak už to bylo takový suchý a nezapamatovatelný. Faktem tedy je, úplný konec byl napsaný hezky a vzbudil ve mě pocity ztráty, které musel Eragon cítit.

Když jsem se konečně dostal ke čtvrtému dílu, tak jsem si pro jistotu zopakoval předchozí tři. Během čtyř týdnů jsem tedy přečetl všechny čtyři. Jediné, co musím vytknout je, že moc čerpá od J.R.R. Některé věci mi přišli až příliš shodné. Ale čtení je to moc pěkné.

Jak zatraceně předvídatelné. Nejvíc mě dodělalo, jak Eldunarí ovládala celý děj a hlavně, skrze Solembuma říct Eragonovi přesnou stránku a odstavec o skále Kuthian v Domia abr Wyrda? Ježkovy voči... Nejvíce to zkazil tím proroctvím v Eragonovi. Na konec člověk stejně věděl, co se stane. Byla jsem z toho trochu rozpačitá.
Příběh dobrý, stylisticky se také zlepšil, nejlepší byly části s Nasuadou uvězněnou v Urû-baenu. A přesto je to ironicky 1. kniha, která se mi z ODJ líbila nejvíc.

Konec mě hodně zklamal, Paolini to mohl vymyslet jinak, nemuselo to dopadnout tak blbě. Ale jinak super. Prokousala sem se jí za pár dní.

poměrně dobře napsané až na trošku zklamání na závěr. Možná to tak přijde jenom mně, ale konec o nutném odchodu + navíc ještě odplutí lodí...nečetl pan Paolini předtím konec Pána prstenů? :)

Obdivuhodné,jak tak mladý autor,dokáže vytvořit tak rozsáhlé dilo. Všechny knížky byli čtivé a napinavé,je mi lito,že je po všem.

Tenhle díl mě místy i nudil ale dalo se to přečíst... Ale ten konec se mi zdálo že by to Paolini mohl vymyslet i jinak... Smrt Galbatorixe byla originální nečekal jsem že ho zabije Eragon takovýmhle způsobem ale ten konec byl otevřený až příliš moc na můj vkus... Asi bych byl rád kdyby to končilo tak že se Eragon s Aryou políbili a The End...

Kniha byla zábavná a četla se dobře. Jen mě trochu zklamal ten boj mezi Eragonem a Galbatorixem. Čekal jsem více akce, více napětí. Ale ono mi trochu přišlo, že autor nevěděl, co k tomu má napsat. Více vítek k tomu nemám, tedy až na to, že mě nejvíce ze všeho zajímala informace, kterou jsme nakonec nedostali. A tou je více info o postavě Angela.

POZOR SPOJLER!
Skvělá kniha o něco rychlejší dějový spád než u předchozích dílů, za což jsem vděčný. Moc se mi líbila pasáž kde Eragon bojuje s Galbatorixem, bylo to napínavé a celkově mě touto částí Christopher potěšil. Pak ale přišel závěr, který se mi líbil i nelíbil. Když přečtu 2500 stránek o nějakých postavách, tak je pak mám v hlavě skoro, jako by to byly živé bytosti a prostě nedokážu pochopit, že se Eragon vzdá všeho co zná a odejde. Na druhou stranu to ve mě vzbudilo mnoho emocí jako žádná jiná kniha. Takže nenadávám Christopherovi za takový závěr. Hodně jsem se s těmi postavami sžil a tak je logické, že když prožívají smutek tak ani já nebudu skákat radostí.

Kniha Eragon mě dostala a od té doby se prostě vezu. Tohle zakončení je výborné - a i když jsem možná tak trochu doufala, že Eragon bude kráčet do neznáma ruku v ruce s Aryou, zklamaná jsem z toho nebyla :-).

Dokonalá série s ještě lepším a neokoukaným koncem, prostě dokonalé! Paolini své psaní zdokonaluje, a jeho "velikost" roste společně s odkazem dračích jezdců.

Neuvěřitelné,že je knižní série odkaz Dračích Jezdců již u konce :/ :) Překvapuje mne,jak se knihy dají rychle číst,jaký příběh dokázal mladičký Paolini vykouzlit pod svými ručkami :) Jen konec Inheritance mne trochu překvapil,čekal jsem něco trochu jiného :) (Romantika apod.)

Četl jsem v angličtině, ano, až tak jsem byl nedočkavý, že jsem se hecnul a koupil si orginál, i když jsem nikdy před tim v angličtině žádnou knížku nečetl. A co k tomu říct. Předvídatelné, ale kouzelně předvídatelné - člověk věděl že to takto skončí. Avšak očekával jsem nějakou finální bitvu Galbatorix vs. Eragon s na dobrou stranu obráceným Murthagem někde v oblacích než uvnitř hradu. Pravdou však také je, že mým oblíbencem se stal spíše Roran než Eragon. Každopádně nějaké mušky ten příběh má, ale Paolini ho i tak ukočíroval skvěle. Věřím, že toto nebyl konec ságy!!

Pro mě jsou knihy Odkazu dračích jezdců (Eragon, Eldest, Brisingr, Inheritance) nejlepší knížky na světě ;) Prostě úžasné :)

Hlavní děj byl předvídatelný, jak tu již zaznělo. mrzí mne, že se nedozvíme nic dalšího třeba o Angele, či dalších postavách, nicméně mi otevřený konec přijde záměrně napsaný tak, aby mohlo později dojít k pokračování... uvidíme. Rozhodně se mi kniha ale líbila.
Eragonova naivita a částečná nevyzrálost mi v tomto díle moc nesedí, ovšem Paolini je také mladý, tudíž je to pochopitelné.

Ačkoli jsem i Eragona četla jako dospělá, viděla jsem v něm určité kouzlo a neměla jsem důvod odsuzovat ho za naivitu. Byl čím byl a na nic jiného si nehrál. Co má být ale tohle? Opravdu jsem knihu dočetla jen s vypětím všech sil. Na 728 stranách nedošlo k žádnému zvratu, zásadnímu vývoji děje ani postav a hlavně k žádnému překavpení. Na co tedy takový rozsah? Na popisy bitev? Řekla bych, že jsem se u nich nudila, ale protože z Rorana se stal skutečný hrdina, zatímco Eragon byl jen ten, který všechno zvládl čirou náhodou, skoro jsem se na jeho bitevní vstupy těšila... Ačkoli jsem do teď patřila k příznivcům série, tenhle díl mě jednoduše ubíjel. Nemluvě o nepříjemně složité stavbě vět a tak okatě vykradené závěrečné scéně, že to snad ani nemůže být pravda...

Jsem ráda, že se konečně Christopher hecl a napsal 4 díl :) tuto knížku čtu snad již od 13-14 ti let :D

Velmi propracovaný příběh,super akce, i nápad, ale závěr by mohl být mnohem lepší. Třeba finální souboj Galbatorixe a Eragona jsem si představoval o hodně drsnější a delší. Všechno skončilo dobře pro Alagaesii, ale ne pro Eragona. Celý příběh zoufale miluje Aryu, a když jí konečně může mít, tak se jí vzdá. Celé mi to připadalo jako by si autor nechal zadní vrátka pro volné pokračování.

Ja byla z posledniho dilu zklamana, z velke casti to prikladam dlouhe odmlce mezi jednotlivymi dily a poctem let mezi prvni a posledni knihou.. Kdyz s psanim zacal, psal to pro urcitou vekovou skupinu a u toho taky zustal. HP "rostl" se ctenarem a kazda kniha byla napinavejsi, drsnejsi, ale Paolini se zasekl na tom, kde byl na zacatku. Porad jsem cekala, ze se konecne dozvim, "co" je zac Angela nebo jake je skutecne Eragonovo jmeno, kdyz uz ho teda zjistil.. Poslednich 70 str bylo uplne zbytecnych, kdyby to zkratil na 10, udelal by lip.. Od smrti Galbatorixe se v podstate nic nestalo a byla to desna nuda. Pro me zklamani

Dokonalé završení Odkazu Dračích Jezdců... Paolini čtenáře opět přesvědčuje o svém spisovatelském talentu. Konec byl úchvatný, ale přesto by jsme čekali víc. Přiznám se, že jsem si pobrečel, když to vše skončilo... Po dočtení jsem si musel dát pauzu, aby ze mě ty dojmy z celé ságy opadly. Bylo ve mně prázdno, když skončily dobrodružství Eragona, Safiry, Rorana, Arye, Glaedra, Angely a mnoho dalčích... 100%

Ten konec... Jak už byl jasně uzavřený příběh a zbývalo těch několik stran po tom všem hlavním, tak jsem stále doufal v něco, co příběh uzavře, jenže nestalo se. Chtěl jsem možná moc, ale přesto ten konec není takový, v jaký jsem doufal. Prostě ten konec.. ach.

Nejdřív jsem dala 100%, ale pak jsem musela jít na 80%. Bezprostředně po přečtení je to absolutně úžasná kniha, ovšem po pár hodinách či dnech už čekám na další díl. Kniha je to výborná, ale čekala jsem zakončení a to jsem prostě nenašla. Působí to na mě jako další díl, ne jako TEN poslední díl.

Co napsat k poslednímu dílu téhle ságy? Smíšené pocity. Očekávaný pád krále jsem čekal. Ovšem nejvíc mne zamrzelo že Eragon opravdu musel splnit věštbu určenou Angelou. Stále tak mladý a dá se říct že i pořád nezkušený se má stát postavou řídící chod řádu Dračích Jezdců? Budiž. Ovšem zajímalo by mě kde se poděl pás Belota Moudrého, ale nejvíc mne dopálilo, že jsem se nedozvěděl víc o Angele. Má nejoblíbenější postava, a stále nevím kde se vzala, kdo je a kam kráčí. Snad v jiné knize o Alagaesii.

Ach!
Během čtení jsem málem vybouchla napětím, co sakra bude následovat a při dočtení poslední stránky jsem si pobrečela. No jo, je to famózní!
Lidi, co si celou sérii zamilovali stejně jako já, budou souhlasit a ti ostatní .. ropuchy na ně!

Tak teda nevím. Knihu jsem si nadělila k Vánocům v originále a překvapivě jsem ji stihla přečíst za velmi krátkou dobu. Tedy alespoň tu hlavní část. Ano, ta byla výborná a myslím, že je to brilantní dílo, avšak ten konec mě nemálo rozhodil. Nejen, že jsem to nečekala, ale hlavně mi to nedávalo smysl. Ale co, třeba to mělo jakýsi hlubší význam. Nicméně už mi nezbývá nic jiného, než nad tím dumat, jelikož série pravděpodobně skončila. Škoda. Tedy, jelikož konec ani záměr autora stále nepobírám, budu hodnotit dobrou část. 100%. Ne, počkat, on je tam ten konec vlastně důležitý a vlastně stojí za nic. 80%.

Pravděpodobně kvalitativní vrchol série, nepříliš rozvleklé(od třetího dílu, obrovské zlepšení), velmi dobře napsané, s minimem nelogičností. Ano, chyběl opravdu kousek a zapřel bych se a uvalil tomu plnou pálku, jenže... Závěr je jako prošlej vlašák smíchanej se švestkovim kompotem, na lačno, po páteční kocovině! Titánská hromada sraček a šmíry na jakou jsem už dlouho nenarazil! To že při čilém vykrádání Drakenů z Pernu nevyužil pravděpodobně nejlepší myšlenku knihy(ano, mám namysli nekompromisní, pudovou kopulaci) ač se potenciální okamžik vyskytl, bych ještě přkousl(přeci jen, když váš výtvor čtou jako první vaši rodiče, museli byste mít opravdu silný žaludek), co se týče absurdity politické šachovnice a nesmyslného vyjebání s nejuvěřitelnější a, pro nějsympatičtější postavou s tím jsem tak nějak počítal, ale debilní závěrečný dějový přemet, zuby nehty se snažící o ultra bad-end, s kouzelnou vyhlídkou k zářným zítřkům příštích, řekněme tisíci let, ve společnosti svého draka a pravačky, mi rozesral žaludek na opravdu hodně dlouho! Bravo, Kryštofe, geniální zakončení dvou a půl tisíce stran!

U série Odkazu Dračích Jezdců je dle mého názoru, jako u všech vícedílných fantasy svazků, lehce neotesané hodnotit jednotlivé díly zvlášť. Na sérii se výrazně podepsalo emocionální dospívání autora, což ale příjemně koresponduje s růstem a vývojem hlavního hrdiny. Během čtení jsem s přesností předvídala děj - snad, že mám s autorem mnoho společného. Proto pokud něco na celé sérii oceňuji, tak je to schopnost Paoliniho čtenáře přesto překvapit různými detaily a kreativními nápady, nečekanými řešeními krizových situací a rozličností charakterů a kultur ras ve své říši.
Celkový dojem je poměrně silný a myslím, že s postupem času a odezněním rozsáhlé medializace, se série zařadí na pomyslný stupínek mezi přední výtvory fantasy žánru, místo aby propadla do dějin bestsellerové beletrie - nebo alespoň takový osud bych knize přála. Přece jen, kromě výtečného děje má dílo i nějakou myšlenku, vizi, a tou je autorova utopická představa míru, takového jaký by mohl být a idea přátelství na téměř hmatatelné úrovni.
Konec knihy Inheritance je nabitý rozporuplnými emocemi a myslím, že například ve srovnání s Harry Potterem, jej převyšuje tím, že se nedočkáme naivního happyendu, ale dávky smutku a prázdnoty, se kterou se musí čtenář po dočtení snažit smířit stejně jako hlavní hrdinové.
Poslední díl je oproti svým mladším sourozencům už kniha aspirující na zařazení do kategorie starších, vyspělejších čtenářů a těším se na další díla Paoliniho, už pro dospělou generaci - ačkoliv setkat se znovu s postavami z Alagaësie bych si přála a to, že taková možnost je v budoucnu pravděpodobná, je jen pozitivní.
Poslední svazek jsem si zakoupila v originále a stejně tak jsem četla předchozí díly v angličtině i v češtině - velmi oceňuji kvalitu české verze - styl psaní naprosto odpovídá tomu, který je typický pro autora a přídomky postav jsou vtipně, výstižně a přirozeně přizpůsobeny naší mateřštině.