Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Goldstein píše dceři

67%
3 36
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Goldstein píše dceři Originální název: Goldstein píše dceři

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Druhé město - 2006
ISBN: 80-7227-253-5
Počet stránek: 164
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 3x v oblíbených
v přečtených 55x v přečtených
v knihovně 9x v knihovně
k přečtení 10x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Druhé město (2006) 80-7227-253-5 164
Melantrich (1997)

Irena Dousková, autorka dnes již proslulého románu Hrdý Budžes, vydala o pouhý rok dříve svou prozaickou prvotinu Goldstein píše dceři (1997). V dopisech, které posílá stárnoucí filmový režisér z Izraele své dospělé dceři do Prahy, se postupně odkrývají peripetie jeho života v Čechách i v jeho nové zemi a rozporuplnost opožděně navázaného, nenaplněného vztahu. Tento výsostně komorní příběh o otcovské lásce i sebelásce, odehrávající se na přelomu 80. a 90. let dvacátého století. (Založil/a: skjaninka)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

antoniana
40% 40% 40% 40% 40%
  30. 9. 2016, 17:05
Z knihy jsem byla trochu rozpačitá. Forma dopisů nebyla špatná, ale s veškerou úctou mě Goldstein většinu času dost štval. Celý život kašle na svou prvorozenou dceru a pak si myslí, že během chvilky se vše napraví. Navíc mi v knize chyběl pohled dcery, její postoj a motivace se můžeme domýšlet pouze z otcových dopisů, což asi ne vždy odráží to, co se děje uvnitř. Taky mě iritovalo, že Goldstein psal vlastní dceři místy eroticky laděné poznámky, přišlo mi to dost nemístné.
Alaglesia
40% 40% 40% 40% 40%
  5. 4. 2015, 21:46
No, kniha nebyla špatná. Formou dopisů dceři Kláře jsme se dozvěděli životní příběh Goldsteina, který žije v cizině. Zároveň zde byla nepřímo popsaná i doba, ve které žil. Že bych ale z knihy byla vedle nebo po ní znovu sáhla, to říct nemohu.
lennyd
40% 40% 40% 40% 40%
  2. 1. 2013, 6:57
Hrozně moc mne bavilo čtení dopisů dceři, s tím, že odpovědi si čtenář musel trochu domýšlet. Hrozně moc mne bavilo přemýšlet o dobách minulých, kdy člověk nemohl jen tak cestovat, kdy všechno muselo být odůvodňováno a vysvětlováno. Tak proč tak nízké hodnocení? Ukrutně mne štvalo, že si Goldstein pletl otcovskou lásku s tou mileneckou, a představa co všechno psal své dceři, mi přišla hodně ujetá. Pokazilo mi to celý dojem z knihy...
giselka
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 6. 2013, 19:43
Tak přesně vykresleno: Stárnoucí, přecitlivělý, sebestředný otec se snaží navázat na neexistující pouto s dospělou dcerou, kterou opustil jako nemluvně a kterou bezmála čtvrt století neviděl a kterou nezná. Její ambivalentní vztah k němu tušíme jen z útržků jeho dopisových odpovědí. Nedorozumění, která musí nastat, pocit oboustranného nepochopení, mísící se s pocity viny, do toho sebelítost slabocha a plody sobectví - osamění, nechápavost ohledně toho, co ve vztahu otcovském definitivně propásl. Přes všechnu svoji "nemožnost" je ten prevít tak lidsky dojemný a pochopitelný. Být dcerou, všechno mu odpustím.