Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Natašin tanec

87%
4 3
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Natašin tanec
Autor:
Originální název: Natasha´s Dance

Nejnovější vydání:
BETA Dobrovský - 2004
ISBN: 80-7306-162-7
Počet stránek: 571
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 1x v oblíbených
v přečtených 3x v přečtených
v knihovně 0x v knihovně
k přečtení 8x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
BETA Dobrovský (2004) 80-7306-162-7 571

Svůj titul si autor, odborník na ruské dějiny, vypůjčil z proslulé scény v knize Vojna a mír, kde mladá a krásná kněžna Nataša při poslechu lidové melodie instinktivně zatancuje venkovský tanec. Tolstoj zde říká, že i přes nákladné zahraniční vzdělání a vychování zůstane Rus vždycky Rusem. Orlando Figes v této knize probírá právě podstatu „Natašina tance“, oněch tak často neslučitelných impulzů a vrozeného smyslu, z něhož vznikla jedna z největších světových kultur. V této kultuře je zakódován ruský pocit identity. Také proto v knize nejde jen o poezii, hudbu či výtvarné umění, píše se zde i o obyčejném životě, o lidových zvycích a víře. Vzdor ohromné velikosti, diverzitě Ruska i jeho neklidným dějinám sdílejí tuto jedinečnou kulturu lidé roztroušení od Evropy po Asii. (Založil/a: skjaninka)

(více)  
Orlando Figes Orlando Figes
*20.11.1959

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

CarolineS
80% 80% 80% 80% 80%
  2. 9. 2014, 17:17
Bezpochyby jedinečná kniha, která mi hodně dala. Velmi poutavě napsaná. I když se dnes většina Čechů asi dívá na ruskou populaci "skrz prsty", musím říct, že já osobně ruskou kulturu obdivuji a to také díky Natašině tanci (samozřejmě ne tu komunistickou!). Zvlášť zajímavá je pasáž o hrdinech roku 1812. Doporučuji přečíst, člověk se pak třeba na Rusko bude dívat trochu jinak.
veteranus
  21. 1. 2016, 12:30
„Natašin tanec“ britského historika Orlando Figese je nesporně velice zajímavá a poučná kniha. Neméně zajímavým je to, jak je také interpretována. Pro uživatele stránky http://www.cbdb.cz/kniha-5797-natasin-tanec-natasha´s-dance „skjaninku“ je zřejmě nejpodstatnějším to, že „Tolstoj zde říká, že i přes nákladné zahraniční vzdělání a vychování zůstane Rus vždycky Rusem.“
„CarolineS“ pak dospívá k názoru, že se „člověk pak třeba na Rusko bude dívat trochu jinak“, než jak „se dnes většina Čechů dívá na ruskou populaci, tj. „skrz prsty".
Za sebe musím říct, že, ač jsem knihu Orlanda Figese, zejména onu část, kde se opírá o to, co o Natašině tanci napsal autor, četl několikrát, včetně toho, že jsem přečetl knihu „Vojna a mír“ v originále a též překlady oné pasáže z pera Darii Dvořákové a Tamary a Viléma Sýkorových, se s hodnocením , jak „skajaninky“, tak „CarolinyS“, neshoduji.
To je však na obšírnější diskuzi, které se nevyhýbám. Podle mého názoru nechce Tolstoj vůbec dokazovat, že „Rus zůstane vždycky Rusem“. Chce spíše, stejně jako historik Figes, přijít na kloub tomu, proč se onomu „nákladnému zahraničnímu vzdělání a vychování“ nepodařilo „přehlušit“ (Figes) nebo „vytlačit prostřednictvím pas de châle“ (Sýkorovi) nebo „přehlušit cupitáním na baletních špičkách“ (Dvořáková) ony „nenapodobitelné a nenaučitelné ruské pohyby“, které předvedla Nataša.
Ono „proč“ je totiž, podle mého soudu, kardinální otázkou, jejíž zodpovězení je po dvou stoletích vysoce aktuelní i dnes, kdy je Rusko vystaveno obrovskému agresivnímu tlaku Západu. Poznamenávám, že adjectivum „agresivní“ chápu nikoliv tak, jak je běžně používáno v současné politické hantýrce, ale v duchu toho, co tvoří podstatu latinského slovesa „aggredior, aggredi“, z něhož je adjectivum „agresivní“ odvozeno. O významech onoho slovesa se lze přesvědčit nahlédnutím třeba do „Latinsko-českého slovníku“, SPN, Praha, 1957.
Myslím si, že se ani Orlandu Figesovi nepodařilo zodpovědět onu kardinální otázku „proč“; onu bych logicky cítil po příslovcích „kde, kdy, jak“. Figesovi se to nepodařilo i přesto, že k sepsání své knihy prostudoval ústyhodných 1322 položek (viz „poznámky“ v knize). Ano, proč se nepodařilo onomu vzdělání a výchově, Tolstoj používá sloveso «вытеснить», jež znamená „nahradit sebou někoho“ nebo „nahradit něco něčím, co je potřebnější“ či „přinutit na něco zapomenout tím, že je nahrazeno něčím jiným“. V případě Nataši to tedy znamenalo nahradit to, co už v ní bylo, něčím jiným, než byla ona vesnická kultura, třeba prostřednictvím oněch pas de châle, tedy baletních kroků při „šálovém tanci“.
Ona otázka „proč“ totiž prolíná celou „Válkou a mírem“ Tolstého; ten své dílo nepovažuje ani za román v evropském pojetí, ani za esej, ani za historické dílo. Otázka „proč“ se totiž nabízí nejen při shlédnutí Natašina tance, ale i třeba tehdy, když čtu, jak reaguje starý Rostov, se svými dětmi Natašou i Péťou, na první slova manifestu cara Alexandra z roku 1812, („Jen řekni vládče, všechno obětujeme, ničeho nebudeme litovat, půjdeme za tebou všichni!“), či když se dovídám, jak se z obdivovatele Napoleona Petra Bezuchova stává nakonec muž, odhodlaný zabít Napoleona. Možná, že by odpověď na tuto kardinální otázka pomohla odpovědět i to, co se v Rusku, potažmo v SSSR, odehrálo ve století XX., brzy po roce 1917, nebo po 22.6.1941, když, řečeno slovy W. Churchilla, se na Rusko valila „nacistická válečná mašinérie s hejskovskými prušáckými oficíry, cinkajícími metály a cvakajícími podpatky“; vneslo by to i více onoho ciceronovského „lux veritatis“ do osvětlení toho, co se odehrává i ve století XXI., kdy je Rusko vystaveno mnohem většímu psychologickému, ideologickému, propagandistickému, mediálnímu tlaku, než tomu bylo ve století předcházejících. Bohudík, zatím se tento tlak obchází, pomineme-li kroky Turků, bez použití vojenské síly.