Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Tak mě někdy napadá

86%
4 21
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Tak mě někdy napadá
Autor:
Originální název: Sometimes a Great Notion
Poprvé vydáno celosvětově: 1964

Nejnovější vydání:
Argo - 1999
ISBN: 80-7203-122-8
Počet stránek: 655
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 9x v oblíbených
v přečtených 36x v přečtených
v knihovně 11x v knihovně
k přečtení 41x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (1999) 80-7203-122-8 655

Dva roky po prvním a slavném románu Vyhoďme ho z kola ven vyšel Keseymu v roce 1964 román druhý - Tak mě někdy napadá. Objevuje se v něm opět téma romantického superhrdiny - Kesey příběh zasadil do svého rodného kraje, do státu Oregon, a s dovedností skvělého fabulátora vypráví osudy svérázné dřevorubecké rodiny Stamperů, z níž se chce každý prosadit po svém. Sám Kesey prohlašoval, že tak dobrou knihu jako tuto už nikdy nenapíše. (Založil/a: skjaninka)

(více)  

Štítky

více  
Ken Kesey Ken Kesey
*17.09.1935 - †10.11.2001

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Stanley K
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 4. 2014, 18:40
Absolutně dechberoucí studie vnitřní zahořklosti a křivdy. Kesey nejen, že skvěle vypráví a naprosto bez okolků se na člověka vytasí se zprvu matucí a později skvělou těkající osobností vypravěčovou, ale ještě jen tak mimochodem zvládá nenásilně do příběhu vpašovat obrovskou spoustu obyčejné selské moudrosti. Je těžký vypsat, co všechno se v Tak mě někdy napadá dá najít. Ironie (až parodická) namířená vůči maloměšťáctví, jedním dechem ale zároveň oslava mimoměstského života. Konflikt pokroku a zachovávání tradic zachycuje podrobně a jasně a přitom nezaujímá žádné stanovisko (narozdíl třeba od Přeletu, který měl jasnější poselství). Není to ani dobře, ani špatně, zaslouží si to prostě jen obdiv za schopnost pozorovat a zachycovat bez přibarvování. I ústřední bratrský konflikt je perfektní, až sebemrskačsky přesný je hlavně portrét lidské pomystychtivosti, která taky není černá nebo bílá a která je především vlastní nám všem, přičemž se lišíme hlavně v tom, jak moc jsme ochotni ji sami v sobě přijmout a trpět. Ve finále ale nakonec Kesey geniálně upře hlavnímu motivu jakékoliv subjektivní završení a vrhne příběh úplně jiným směrem, autentickým a navíc filosoficky hlubokým a překvapivým. Moch bych psát ještě dál, protože v týhle knížce je toho obsaženo tolik, ale to bych si musel vyhradit odpoledne, abych to dal nějak smysluplně dohromady. V každém případě to byla jedna z nejlepších a mně osobně myšlenkově nejbližších a nejvíc obohacujících knih, díky za ni.