Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Faustovy děti

60%
3 2
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Faustovy děti
Autor:
Originální název: Faustovy děti
Poprvé vydáno celosvětově: 2008

Nejnovější vydání:
Pistorius - 2008
ISBN: 978-80-87053-26-3
Počet stránek: 224
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 1x v přečtených
v knihovně 0x v knihovně
k přečtení 1x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Pistorius (2008) 978-80-87053-26-3 224

Magické město Praha, blízká budoucnost. Při svém nekonečném bloudění světem sem po šestnácti letech znovu přichází doktor Faust se svým průvodcem Mefistofelem a setkávají se tu se dvěma mladými lidmi – Davidem a Markétou. Faust se domnívá, že jsou důsledkem jeho předchozí návštěvy Prahy, a snaží se vžít do otcovské role, vůbec poprvé ve svém dlouhém životě. To ovšem pramálo zajímá Mefistofela, který připravil bizarní sled dramatických událostí, jež sledují jeho vlastní cíle. Pod staroměstskými střechami se začnou objevovat malí draci, ve Vltavě plavou piraně, bronzový kůň z Vítkova se vzepne a kamsi odcválá, ve městě se zastaví tramvaje, mění se prostorové vztahy, ulice na sebe přestávají navazovat, chodníky se propadají, podzemí města se mísí s povrchem. Nakonec se jedná o bytí či nebytí celé Prahy, která se ocitá na pokraji katastrofy. A jediní, kdo ji mohou zachránit jsou David s Markétou… (Založil/a: FilipovaRa)

(více)  

Štítky

více  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Teron Gorefiend
40% 40% 40% 40% 40%
  1. 12. 2016, 23:10
Hrozně sympatickou a velmi příjemně střelenou verzi Mefistofela kazí rozvláčnost a zmatenost zbytku, kde jsem hrozně dlouho tápal, co se vlastně děje nebo má dít. Básnický jazyk se poměrně často zamotává sám do sebe, což ději nepřispívá. A na konci vyplyne sice zajímavá pointa, ale postavená tak, že člověk celou dobu čtení netuší, že něco takového by mu mělo docvaknout. Nebylo to vyloženě špatné, ale mám pocit, že autorovi přerostly odbočky, narážky a reference přes srozumitelnost celku.