Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Stehle

90%
5 2
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Stehle Originální název: Stehle
Poprvé vydáno celosvětově: 1931

Nejnovější vydání:
Česká grafická Unie - 1931
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Česká grafická Unie (1931)
(Založil/a: tomdra)

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

veronikamerika
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 8. 2013, 9:18
Sedlak dluzi na danich a tak mu C. K. urad posle na byt vojaka, aby mu dluh upominal. Vojak je u nej na stravu a ma jen hlidat, Jenze je taky ze selskeho a zacne pomahat ve statku. Ma rad prirodu a rozumi reci ptaku, pohvizduje s nimna.Proto mu rikaji Stehle. Nejsou to jen ptacci, zamiluje / snad / se do sluzky u sedlaka, a ze ta je uz dospela, nevaha a da mu vsechno ,co robka chlapovi dat muze. Sedlak zaplati dluh a vojak odejde. Uboha padla divka zustane sama s ditetem. Stehle se doma vyhodne ozenil. Po dvaceti letech dostane dopis od sveho nemazelskeho syna se zadosti o pomoc , protoze oba trpeli nouzi. Stehle neni dobre zenaty. Zena je jina nez on, deti nemeli...Synovi nepomohl, mohl nalehat jak chtel. Jedna z poslednich slov knihy jsou slova Stehlete ; "Zivot se mi nepovedl " Slova jak z mramoru. Mohl sis za to sam, Stehliku, mohl jsi mit chude pracovite devce a zit spokojene ale vybral sis jinak. Cetla jsem pred lety, porad si pamatuju i kdyz nepresne. Moc pekna knizka. Knizka se povedla..
Evelina2008
80% 80% 80% 80% 80%
  28. 12. 2013, 13:26
Nejedná se ani tak o klasické líčení života na venkově, jako o psychologicky laděný román. Hlavní hrdina, Stehle, jak mu všichni říkají, se nedokázal postavit čelem ke svému hříchu. Celý život se tím jen trápil, až se nakonec úplně utrápil.
Dívku, se kterou čekal nemanželské dítě, se bál přivézt domů rodičům, že tím způsobí hanbu sobě, i celé své rodině. Raději ji tedy nechal samotnou, opuštěnou u statkáře (viz příspěvek výše). Svědomí se ale stále ozývalo... Po smrti matky, která mu dělala hospodyni, si vzal o mnoho let mladší ženštinu. Jejich vztah nebyl upřímný. Když mu přišel dopis od syna, prosba o pomoc, nedokázala se s tím své ženě svěřit...Opět měl strach z toho, co by řekli lidé, že by ho právěm odsoudili a tak mlčel. O nemanželském synovi se jeho žena dozvěděla. Přečetla si druhý dopis, který syn otci psal. Se svou sestrou celou věc ututlaly, aby je lidé nepomluvili. Rozstonala se z toho, když se konečně začala uzdravovat, začal chátrat Stehle. Soužil se, trápil se myšlenkama na již mrtvou matku nemaželského syna, trápil se, že nedokázal pomoci svému synovi, až nakonec umírá...celý pochmurný příběh korunují jeho slova, těsně před smrtí: "Život se mi nepovedl" Opravdu se mu nepovedl. Byl slabý, postavit se případným pomluvám a hořekování rodičů, sourozenců apod.
Kromě stále dokola se opakujícího hořekování Stehle nad svým spackaným životem, se v románu často opakují prosby a intriky všech jeho příbuzných, kteří mají zálusk na jeho majetek. Se svou mladou ženou nemají děti, tudíž není žádný dědic.