Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Arabský svět – jiná planeta?

82%
4 21
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Arabský svět – jiná planeta?
 Všechny obaly
Arabský svět – jiná planeta?
 Všechny obaly
Originální název: Arabský svet - Iná planéta?
Poprvé vydáno celosvětově: 2011

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Mladá fronta - 2016
ISBN: 978-80-204-4202-4
Počet stránek: 320
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 39x v přečtených
v knihovně 9x v knihovně
k přečtení 26x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Mladá fronta (2016) 978-80-204-4202-4 320
Mladá fronta (2011) 978-80-204-2495-2 248

Jaký je arabský svět ve skutečnosti? Jak myslí, cítí a žijí Arabové? Jaké jsou vztahy mezi muži a ženami? Je každý Arab muslimem a každý muslim Arabem? Jak se chovají ke zvířatům? Je vůbec možné naučit se arabsky?
Knihou Arabský svět - jiná planeta? přináší autorka realistický pohled na současný život v arabských zemích. Vybírá témata, která nás zajímají nejvíc. Přibližuji i taková, která jsou tabu nebo na která padá stín pověrčivosti. Mluví o arabské sexualitě, mužsko-ženském (ne)souladu, obřízce, kastování společnosti, o rozeznávání hranice života a smrti, kadidlu, drogách i alkoholu. A to vše na pozadí převládajícího náboženství - islámu. Tato témata vám předkládá z pohledu ženy arabistky, která dlouhodobě žila a pracovala v tomto regionu. Ženy, která většinou přicházela do kontaktu s muži… (Založil/a: Abiosis)

(více)  

Štítky

více  
Emíre Khidayer Emíre Khidayer
*1971

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

jatox
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 10. 2015, 22:06
Úplně na začátek bych ráda trochu ztepla tu děsnou obálku. Přesto, že to vypadá jak další dobře prodejnej román o zhrzený evropance, která se provdá za Araba, udělá si s ním tři děti a pak se ztejraná snaží od něj odejít i se svejma dětma, tak je nutno poznamenat, že se jedná o řekněme populárně naučnou publikaci arabistky slovensko-iráckýho původu, která pracovně působila ve všech možnejch arabskejch zemích.
Knížku autorka napsala tak nějak o tématech, který jsou pro Evropany zajímavý, protože se v těch ohledech arabská a evropská kultura třeba dost odlišuje, nebo je to diskutovaný téma. Emíre chtěla vyplnit mezeru, která v knižním světě podle ní tak nějak chyběla, chtěla zkrátka přiblížit našincovi představu o kultuře, která nám je v mnohým docela vzdálená a o který maj zdejší často dost zkreslený představy.
Kniha se čte sama, asi jako kdybyste si otevřeli nějakej cestovatelskej plátek s kulturníma zajímavostma. Nemyslim si ale, že by to nějak knize nebo těm informacím uškodilo. V kapitolách se střídá popis určitejch jevů s konkrétníma zážitkama autorky. A i přes odlehčenou formu tuhle knihu v podstatě posvěcuje i Luboš Kropáček nebo Bronislav Ostřanský, což knize nejspíš propůjčuje nějakej takovej punc věrohodnosti. Zároveň ale jedním dechem musim dodat, že BOHUŽEL. Protože během četby se mi kolikrát ani moc nechtělo věřit, že je to třeba v určitejch věcech až tak špatný. A samozřejmě, máme tu nějakou teorii kulturního relativismu a snahu se oprostit od etnocentrismu. Nicméně jsem přesvědčená o tom, že relativismus morální nikomu nepomůže a nikam nevede. Proto nejspíš nebudu hodnotit jen a pouze text knihy.


V první kapitole autorka docela šikovně vymezuje, co to vlastně zeměpisně znamená arabskej svět a mluví o dalších regionech, který patřej do muslimskýho světa, byť nearabskýho. A to je celkem důležitý, vědět, o kom teda vlastně čtete a o kom ne, jelikož muslimskej svět je pochopitelně hodně rozmanitej. Tady by se jen dalo vytknout, že by se velmi hodilo aspon pár malejch mapek pro přehlednost. Dál se autorka stručně dotýká politiky – jaký jsou státní zřízení států, zmiňuje se o několika významnejch postavách politickýho světa a snaží se třeba ukázat, že i v arabskejch zemích se pomaličku ale jistě dostávaj do veřejnýho světa i živočišnejch druh jménem ženy. Nechybí kapitola o tom, kdo je muslim a Arab ani základní informace o islámu. No a pak to začne… :D

Zbytek knihy je v podstatě popis způsobu života. O rodině, přátelství, velice zvláštním fenoménu jménem „čest“ nebo jeho konotacích, pohostinnosti, o tom, jak je neslušný někomu třeba na otázku po cestě odpovědět negativně, nebo prostě „nevím“, a tak je lepší dotyčnýho poslat na neexistující místo, nebo opačným směrem, hlavně aby se dotazovanej subjekt neznemožnil… O arabskejch tabu by se dala napsat bichle. Že tam patří třeba sex a alkohol asi leckoho nepřekvapí. Ale že je nevhodný, aby se lidi prostě a jednoduše bavili o svý víře nebo aby se muž vůbec zmiňoval o svý ženě před svým kamarádem, to už mi přijde jako docela slušnej hárdkór. Jak bychom pak mohli chtít, aby islámský učenci docházeli v diskuzích k nějakejm kloudnejm závěrům, když jen mluvit o čemkoliv ohledně víry se velkou částí Arabů vnímá jako rouhání? A sexuální a sexuálně informační frustace rovněž nemá, domnívám se, moc pozitivních dopadů.

No a následuje část o arabskejch partnerskejch vztazích, která by snad rozlítostnila i největšího šovinistu. Těch zajímavostí tam bylo spousta, jen bych to stručně uvedla, že mě docela překvapilo, jak moc je v arabskejch zemích svět rozdělenej na ženskou a mužskou oblast. Platí to tam, kde vám to opravdu přijde k pousmání a vzápětí k sevření žaludku. A pro ty světy zkrátka platěj úplně jiný práva a pravidla. Jenom si můžu zastesknout, že v knize nebylo snad nic, co by našince uklidnilo, že to přece tak špatný není. Samozřejmě, že autorka musí generalizovat, ale… je to zkrátka smutný. Že někde můžou existovat oddělený chodníky podle pohlaví, že v restauraci, kam může jít muž se svou ženou, je to 4x dražší, že je ženský lékařství na tak bídný úrovni a dostupnosti, že je asi normální, že muž radši konzultuje vhodnost sexuální polohy s imámem, než se svou partnerkou (no proč taky? O ženu přeci vůbec nejde, hlavně abych si to neposral u boha)… O „neexistenci“ homosexuality, zahalování, obřízce, domácím násilí nemluvě, věc, která mě hodně zaujala byla existence řekněme alternativních sňatků mimo ten jedinej a normální, kterej zná celej svět. Jste muslim-samozřejmě muž a chcete si nezávazně zasouložit nebo mít dlouhodobě milenku a mít to u boha v cajku? Nou problém, jsou tu totiž alternativní manželství, který všecko pořešej! Hlavně, aby se nedělalo nic proti bohu, žejo.

V knize je taky část o arabskejch jazycích a komunikaci jako takový, o vztahu ke zvířatům, o vztazích mezi etniky a rasismu, kriminalitě, pojetí času (pořád mi vyvstával v hlavě obraz našinců stěžujících si na byrokracii a nemohoucnost vyřídit tady věci snadno a rychle… nevim, proč maj tamní úředníci na všecko milion času a vůbec tu možnost mít nebo nemít vůli vyřídit co potřebujete, když pokud potřebujou něco oni sami, tak se jim to taky silně nelíbí, že to tam nějak jako nefunguje. No já nevim, doporučila bych si nastudovat celkem snadný zlatý pravidlo judaismu...) Dál se dočtete třeba taky něco o nakupování a drogách. A to by bylo tak v kostce vše.


Po přečtení mám neodbytnej pocit, že Arabové jsou banda šílenejch pokrytců. Vlastně mě docela zklamalo, že jsem se nedočetla kromě pohostinnosti o Arabech nic vyloženě pozitivního. Obávám se, že všechno, co by na první pohled mohlo vypadat jako oblast k obdivování nebo inspiraci, při bližším prozkoumání zklouzne do žasnutí nad tím, jak může něco (počestnost a věrnost, drogy, rodinnej život, dobročinnost) někde v týhle době fungovat tak šíleně na efekt povrchního pozlátka, přičemž uvnitř je to krapet červatý.
Nezbejvá mi než doufat, že to bylo autorkou nezáměrně mnohdy zgeneralizováno (nebo zkrátka to vyznělo) v neprospěch Arabů, že časy a poměry se mění a že tam zkrátka žije taky spousta lidí schopnejch normální sebereflexe a i v rámci vrůstání do určitý kultury jim třeba „jejich bůh“ ukáže, že usilovat o upřímnost, lásku a spokojenost je pro všechny lepší, než se slepě řídit konvencema v silně kolektivistický a k mnoha ne zrovna šťastně vybranejm věcem velice nepřátelský společnosti.