Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Klára nad propastí

56%
3 9
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Klára nad propastí Originální název: Klára nad propastí
Poprvé vydáno celosvětově: 2012

Nejnovější vydání:
Motto - 2012
ISBN: 978-80-7246-628-3
Počet stránek: 109
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 15x v přečtených
v knihovně 0x v knihovně
k přečtení 4x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Motto (2012) 978-80-7246-628-3 109

Snad každá jsme někdy řekla, že se z TOHO zblázníme. Že jsme z TOHO na prášky. Že nás z TOHO odvezou. Mně se to stalo. Bohužel. Stalo se mi to na rodičovské dovolené, v tom úžasném období, kdy jsem se starala o dvě malé, krásné a díkybohu zdravé děti. V období, kdy manžel neměl milenku, měl dobrou práci a vlastně nám NIC nechybělo. Jednoho dne jsem se ocitla doslova hubou na podlaze a nebylo cesty jinam než do Bohnic. I tak jsem za to vděčná. Vzala jsem to jako šanci. A mimo jiné napsala knihu. (Založil/a: al-ma)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

olla
40% 40% 40% 40% 40%
  1. 1. 2014, 22:06
Klára z této knihy je typická blbka dnešní doby. Musí mít prostě všechno nejnej - dětičky, domácnost, manžela, protože kdyby nedejbóže něco nebylo ťipťop, co by tomu řekli lidi, že? Podezírám autorku, že jde o její vlastní příběh. Hrdinka tedy otročí od rána do večera svým dětičkám, ze kterých tím pádem vychovává pěkné spratky, své domácnosti, aby se denně leskla jak operační sál a nutně z toho všeho skončí v Bohnicích. Aby taky ne. Autorka v epilogu píše, že dříve měly ženy vše včetně výchovy dětí těžší, neboť nebyly různé sarapajtle dnešní doby - tedy pampersky, Beba, automatky, myčky, mobily, banány atd. Dovoluji si oponovat, že tomu tak není, my dříve narození jsme děti naopak vychovávali snáz. Sice jsme praly pleny v obyčejné vířivce, nádobí umývaly ručně, kašičky a šťávičky rovněž připravovaly z českého ovoce ručně, mnozí neměli auto a tak dětičky chodily na různé kroužky pěšky, případně busem. A všechno jsme s přehledem stihly a manželé nám rovněž moc nepomáhali, protože důležitější než vysavač či nočník pro ně bylo uživení rodiny, neboť příspěvek na dítě byl oproti dnešní době směšně nepatrný!Na druhou stranu jsme ale nepulírovaly neustále byt do vysokého lesku, místo věčného pobíhání s hadrem či koštětem jsme šli radši ven a dva dny starý prach na nábytku vůbec nevadil, dětičkám jsme rozhodně nevymýšleli takový voloviny, jako malování na kaši či zdobení buchet lentilkami, jen aby proboha hodně papaly! Nechtěly - holt zůstaly o hladu a všechno pak pěkně bez řečí snědly k večeři. Na pískoviště jsme netahali půl bytu jako nebohá Klára, ale pouze nezbytný kyblík s lopatkou a koloběžku. K svačině jablko nebo tatranku. Helmičky patřily do světa utopie, když fracínek spadnul z kola či koloběžky, tak se mu boula zatlačila plochým nožem a bylo po problému. Myslím, že se jim bez toho blemcáku na hlavě jezdilo beztak líp. A všichni jsme se vraceli domů do bytu sice trošku neuklizeného, ale zato s vyčištěnou hlavou a slovo psychiatrie jsme maximálně četli v novinách (a i to zcela výjimečně). Vím, že dnešní doba je trochu odlišná, ale myslím, že ani nyní bych nebyla taková slepice jako hrdinka této knihy a doufám, že jich je jen mizivé procento - prostě že i dnešní maminky jsou normální.
Vercinka.
40% 40% 40% 40% 40%
  12. 9. 2012, 8:36
Mne tato kniha prisla jako pokus o napodobeni stylu Simony Monyove, ale kniha se kvalitou nepriblizila ani trochu. Spis nez cokoli jineho bych knihu nazvala: Vypraveni zoufale matky o tom, co vse za den stihne.
hanci.hp
40% 40% 40% 40% 40%
  25. 2. 2014, 21:15
Co všechno by ještě chtěla stíhat? Trochu zoufalá kniha o zoufalých věcech a taky trochu zoufale napsaná. Nevím, nebylo to nic extra. Jako by autorka psala blog, ale bez komentářů ostatních. Četlo se to rychle a dobře. Jinak nic víc.