Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Jak se žije dětem s postižením po deseti letech

60%
3 1
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Jak se žije dětem s postižením po deseti letech Originální název: Jak se žije dětem s postižením po deseti letech
Poprvé vydáno celosvětově: 2012

Nejnovější vydání:
Portál - 2012
ISBN: 978-80-262-0086-4
Počet stránek: 146
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 2x v přečtených
v knihovně 1x v knihovně
k přečtení 0x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Portál (2012) 978-80-262-0086-4 146

První kniha Jak se žije dětem s postižením věnovala pozornost dětem s pěti typy zdravotního postižení (nevidomí, neslyšící, s Downovým syndromem, se spinální muskulární atrofií a s dětskou mozkovou obrnou). Autorka v ní sledovala, jak se rodiče vyrovnávají s faktem, že se jim narodilo „jiné“ dítě, problematiku jeho vzdělávání a školní docházky a také otázky, „co bude dál“, tedy budoucnost těchto dětí. V pokračování první, úspěšné knihy se autorka po deseti letech vrací ke stejným „dětem“ a hovoří s nimi o jejich současném životě, snech a plánech, ale i životních zklamáních apod. Někteří tito mladí lidé vystudovali (či studují) vysokou školu (velmi úctyhodné výkony), některé jejich postižení sice nepustilo dál, ale přesto žijí vcelku spokojený život. (Založil/a: al-ma)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

teite
60% 60% 60% 60% 60%
  14. 5. 2016, 11:00
Kniha je velmi podnětná, ale vyvstává mi tu jeden problém - zatímco rodiče působí vesměs sympaticky, samy děti s postižením jsou tu vylíčeny tak, že působí spíš protivně. Nedokážu přesně říct, proč to tak, je, ale zejména ty dospělejší a úspěšné, které často vynášejí kategorické soudy o ostatních, třeba i méně úspěšných, ve mě vzbuzují pocit nesympatií. Je mi to líto - myslím, že prostě některé otázky bylo lepší klást jinak, popř. je jinak okomentovat. Jinak je to rozhodně užitečné čtení pro všechny rodiny, které se potýkají s jinakostí svého dítěte, může jim dodat naději do budoucna.