Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Vlak do pekla

86%
4 14
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Vlak do pekla
 Všechny obaly
Vlak do pekla
 Všechny obaly
Vlak do pekla
 Všechny obaly
Originální název: Vlak do pekla
Poprvé vydáno celosvětově: 1976

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Albatros - 1992
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 1x v oblíbených
v přečtených 25x v přečtených
v knihovně 12x v knihovně
k přečtení 2x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Albatros (1992)
Albatros (1983)
Albatros (1976)

Výbor z anglo-amerických sci-fi povídek je zaměřen na otázky vývoje společnosti a charakteru člověka dnes i v budoucnosti.
Povídky:
- Kurt Vonnegut, jr.: Zítra, pozítří, popozítří (Tomorrow and Tomorrow and Tomorrow)
- John Wyndham: Chronoklasmus (Chronoclasmus)
- Isaac Asimov: Vtipálek (Jokester)
- Daniel Keyes: Růže pro Algernon (Flowers For Algernon)
- Alan Nelson: Narapoia (Narapoia)
- Robert A. Heinlein: ...Postavil si domeček, v tom domečku... (And He Built a Crooked House)
- Albert Hernhutter: Texaský týden (Texas Week)
- Poul Anderson: Nejdelší plavba (The Longest Voyage)
- Jack Finney: Tak už přestaň mávat těma rukama (Quit Zooming Those Hands Through the Air)
- William Tenn: Jdi na východ, mladý muži (Eastward Ho!)
- Alan Bloch: Lidé jsou jiní (Men Are Different)
- Evelyn E. Smith: Marťan a kouzelník (The Martian and the Magician)
- Robert Bloch: Vlak do pekla (The Hell-Bound Train)
Povídku Robert Sheckley: Cokoliv (Shape) obsahuje pouze vydání z roku 1983 (Založil/a: milanr)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Eidalon
60% 60% 60% 60% 60%
  24. 3. 2014, 14:41
Vlak do pekla je výběr 13 povídek žánru sci-fi předních autorů tohoto žánru - jen na okraj podotýkám, že žánr science fiction – sci-fi, to jsou dílka, kde hrají hlavní roli spekulativní technologie a nejrůznější známé i méně známé přírodní jevy, neznámé formy života, děj se odehrává ve vesmíru, v budoucnosti či alternativní historii.

Tam, kde naopak vládne magie či fyzická síla, stříká krev či srší laserové zbraně patří do žánru fantasty (Dark fantasty), který je sci-fi blízký, ale je zdaleka někde jinde. A pak jsou zde nejrůznější další nuance, které prorůstají navzájem a tvoří spektrum příběhů - od hvězdných válek až po upíroviny, či dnes tolik oblíbená Young adult (Divergence, Rezistence, Hunger Games).

Ale zpět ke knize. Byla vydána v roce 1992 a zahrnuje povídky, které byly napsány převážně v padesátých a šedesátých letech minulého století. Tedy před více jak 50 lety. Je velmi zajímavé sledovat, jak se technologie mění a jak mnohé povídky tzv. morálně zastaraly.

Výběr zahrnuje povídky, které vyšly v celé řadě jiných antologií, v tomto ohledu se jedná o jakési čtenářské sci-fi medley, jenž "autor výběru" předkládá právě v této podobě.

Troufám si říci, že kvalita je mírně nadprůměrná, zahrnující různá témata – Vonnegutovo – Zítra, pozítří, popozítří je odrazem blízké budoucnosti, kde zcela vybydlená Země řeší své přelidněné problémy. Země se změnila, ale lidské vlastnosti zůstávají – milé a úsměvné.

Chronoklasmus pana Wyndhama, stejně jako Finneovo – Tak už přestaň mávat těma rukama, si bere na paškál cestování v čase, jednou jako romantický příběh a podruhé jako okamžiky, jenž mají změnit dějiny.

Vtipálek pana Asimova je již trochu překonaný, ale hlavní motiv zůstává zcela originální. Narapoia pana Nelsona či Texaský týden od Alberta Hernhuttera, to jsou příběhy k neuvěření z běžného denního života, kde jsou přírodní zákony trochu naruby.

Za zcela originální a zatím velmi nadčasové považuji dílko pana Heinleina – Postavil si domeček – myšlenka Teseraku mne stále uchvacuje, stejně jak povídka sama, i když jsem ji četl již mnohokrát (stejně jako třeba povídku - Möbiova páska).

Růže pro Algeron je žánrová klasika od pana Keyese – zhmotnělé touhy plné lidství a pravdy, která stále platí – pokud jste něčím vyjímeční, lidé Vás odvrhnou, ať plni opovržení či na druhé straně plni strachu.

Nejdelší plavba pana Andersona mne přišla jako nejslabší – příliš mnoho papíru bylo popsáno pro vyjádření základní myšlenky – svůj osud si musíme vybojovat sami.

Jdi na východ, mladý muži Williama Tenna, to je postapokalyptická americká společnost naruby, kde se v pozadí skrývá myšlenka, že v okamžiku, kdy se lidem vezmou jejich technologické hračky, jsou vlastně v přírodním světě zcela bezradní a bezmocní, proto se nelze divit, že vládu převezmou ti, kteří k přírodnímu stylu života mají nejblíže – hned tu máte historii osidlování amerického kontinentu zcela naopak. Kdyby tak pan Tenn v době psaní této povídky věděl, jak blízko jsou jeho myšlenky dnešní realitě. A nebo byste se denně obešli bez elektřiny, svých telefonů, tabletů, aut, letadel, internetu . . .

Blochova povídečka Lidé jsou jiní je naopak nejkratší a přesto nese velkou myšlenku, lidé jsou jiní a nelze je vypnout a znovu zapnout . . . jak neopatrné a marnotratné . . .

Marťan a kouzelník, to je dnes přeci jen trochu mimo realitu, Martani nás dnes již nestraší, ale ještě 60 let zpět tu jisté pochybnosti byly, i když taková paštička . . .

Závěrečná povídka – Vlak do pekla z pera pana Blocha, to je opět mistrně vyjádřeno, jak je veškeré lidské myšlení ovlivněno řadou okolností a schopnost poznat ten správný okamžik štěstí je stírána čekáním na něco dalšího, lepšího . . . žij dnes a žij hned, to je základní poslání celé povídky, které je více, než pravdivé . . .

Celý soubor povídek je ale jen trochu již mimo dnešní svět, dnes se píše a žije přeci jen jinak a tak hodnocení dávám jen průměrné.