Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Poslední soud

80%
4 5
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Poslední soud
Poprvé vydáno celosvětově: 1924

Nejnovější vydání:
Vyšehrad - 1980
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Vyšehrad (1980)

Chodský spisovatel Jindřich Šimon Baar vydal ve válečném roce 1914 první díl románu „Poslední soud“ (druhý vyšel až o několik let později). Katolický kněz Baar šel svým konzervativním způsobem psaní proti modernímu pojetí literární tvorby, kterou na přelomu devatenáctého a dvacátého století představovala, a napořád zanesla do české literatury, mimořádně silná generace básníků, spisovatelů a literárních kritiků a teoretiků. Baar ale navzdory „modernistům“ a jiným novátorům dokázal psát živě; proto (a možná že právě proto) byly jeho romány a povídky vyhledávané „obyčejnými“ čtenáři a sám autor byl velmi oblíbený. Poslední soud je podle autora tím jediným spravedlivým soudem nad lidským konáním. Vše, co člověk dělá a jak jedná je dílem jeho povahy. Román zároveň pokládá otázky, jak se lidská povaha tvoří a kde jsou její kořeny; tedy kořeny dobra a zla.

Téma je autorem předloženo v jednoduchém schématu; dva bratři-synové statkáře v Klenčí-mají oči pro dvě chudá děvčata. Otec, člověk rozumný, synům nebrání a pod podmínkou, že nikdy nerozdělí grunt, pole, louky a lesy, dá k sňatkům své požehnání. Mladšímu postaví v těsném sousedství starého statku statek nový; počká si ještě na narození vnoučat a usmířen odchází z tohoto světa. Starší syn Martin si vzal ráznou a pracovitou Manku, dceru podruha a podruhyně na jejich statku. Manka má však závistivou a zlou povahu. Nesnese radosti a úspěchy těch druhých. Její nezkrotná zloba tak způsobí tragédii. Mančin zločin, na který lidská spravedlnost nedosáhne, bude hodnocen podle J.Š.Baara až před soudem posledním.

Autor v románu shromažďuje motivy, které stále znova spouštějí „démona zla“ a opakovaně rozechvívají „temnou strunu“, jakoby shromažďoval důkazy pro tribunál posledního soudu. Baar byl reformistickým katolickým knězem, který se zasazoval o mravní a sociální obrodu kněžského života. Možná proto nepřekvapí čtenáře, který je jedinečným interpretem každého díla, že katolický spisovatel Baar pojímal lidskou povahu (také) jako důsledek měnících se životních podmínek. Nedržel se tedy pevně katolického dogmatu, že člověk se rodí už jako člověk hříšný a na světě svým „správným“ životem odčiňuje své hříchy a hříchy předků. (Založil/a: Franta)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Evelina2008
80% 80% 80% 80% 80%
  5. 1. 2014, 21:53
Baarova díla mě baví. Čtou se lehce a nejde se od nich odtrhnout. Prostě jsou to knihy na jedno zhltnutí.
"Poslední soud" bych ale doporučila jen těm, kteří dokážou být nad věcí a hned tak nějaká postava je nerozčílí.
Postava Manky je tak strašná, příšerná, jedovatá, zlá, podlá, lakomá, sobecká a ješitná, prototyp té nejhorší ježibaby. Kazí život všem a všude. Tak neskutečně mi vadila a štvala mě, že jsem první díl přeskákala.
Druhý díl vypráví život jejího syna Martina. Po tragické smrti otce se chtěl vzdát studií a dát dohromady rozpadlý statek. Matka byla ale rázně proti, nedokázal se jí postavit. Nakonec by to ani nebylo, co platné, protože exekuce je stejně ze statku vyhnaly. Byl nucen nastoupit do semináře a stát se farářem, jak si to jeho matka přála. Roky v semináři plynuly pěkně, přivykl si tedy tomu, že nebude sedlákem, ale snil o nějakém pěkném místě kaplana, později faráře na venkově. Ale ani to se mu nepoštěstilo. Kaplanoval na děkanství ve městě, kterému nepřivykl. Po tragické smrti děkana byl i víceméně prosti své vůli zvolen novým děkanem. Opět se nedokázal postavit autoritě a prosadit si svůj vlastní sen, totiž získat faru na venkově a alespoň tak se přiblížit sedlákům a jejich životu. Na děkanství si vzal za hospodyni svou matku, která mu opět z života udělala peklo. Nakonec se rozhodl odejít do ústraní, do kláštera.
Ani slůvkem matku Manku autor za své chování neodsuzuje a nehodnotí....opravdu vše nechává na "poslední soud".