Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Zkamenělá krev

77%
4 69
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Zkamenělá krev
Autor:
Originální název: Blodläge
Poprvé vydáno celosvětově: 2010

Nejnovější vydání:
Moba - 2012
ISBN: 978-80-243-4874-2
Počet stránek: 432
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 6x v oblíbených
v přečtených 104x v přečtených
v knihovně 50x v knihovně
k přečtení 51x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Moba (2012) 978-80-243-4874-2 432

Vápencem na pobřeží Ölandu probíhá krvavá žíla, sytě rudá vrstva, o níž se dříve tvrdilo, že je zkamenělou krví, jež byla prolita v boji mezi skalními troly a vílami z planin. Všechny tyto pověsti zná také Per Mörner, který přijíždí do Stenviku oslavit se svými dětmi Velikonoce...
Podivuhodný: toto slovo asi nejlépe vystihuje třetí román švédského autora Theorina. Mystiku nám ukázal už v předchozích románech (Mlhy Oelandu a Smršť), ale nyní se nezabývá tolik duchy minulosti jako troly a elfy. Přesto jsou v románu důležité dějiny i minulost. Nad životem Mörnera se od dětství vznáší temný stín, protože jméno rodiny pošpinil jeho otec – producent pornofilmů. Rodina odjíždí na chatu do Stenviku, ale žhář se nenechá zastrašit. O druhou rovinu vyprávění se stará hospodyně Vendela, která strávila dětství na Oelandu, je dost naivní a hlavně přísahá na pověry. Věří v elfy, víly a skřítky... Konec přináší elegantní (skoro-)rozuzlení
Edice: Severská krimi (Založil/a: SERIUS)

(více)  

Štítky

více  
Johan Theorin Johan Theorin
*1963

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Eidalon
40% 40% 40% 40% 40%
  23. 3. 2014, 19:19
Tato kniha je mou druhou od Johana Theorina (tou první byla Smršť) a mohu říci, že mé očekávání dost zklamala. Ikdyž je deklarována jako detektivní román, spíše by se dala nazvat Žití a vzpomínání na Ölandu prostřednictvím několika hlavních hrdinů a neb nemáme to jednoduché. Spíše psychologická sonda, kde detektivní zápletečka je jen jakýmsi malým zpestřením.

Románu schází akce, dominuje jen jedna až velmi jednoduchá zápletka, hlavní vražedný motiv, který je důvodem k činům, je hodně slabý, celkové vyznění je velmi ponuré, příběh prolínají životní osudy osob, které s hlavním tématem knihy moc nesouvisí a na jeho děj nemají žádný přímý vliv.

Prostřednictvím několika postav a časových rovin líčí autor současný i minulý život na tomto švédském ostrově. Vedle starého vysloužilého námořníka Gerlofa, který se navrací na své rodné sídlo z domova důchodců, aby bilancoval svůj život a odhalil poslední nijak záhadné tajemství své zemřelé manželky, je to žena středního věku Vendela, která se oklikou vrátila do kraje svého dětství a vzpomínání na něj není zrovna radostné, a pak hlavní postava Pera, která se do kraje dostává náhodně, jako dědic nemovitosti zde stojící a která si prožívá svá rodinná traumata kolem manželství či vážné nemoci své dcery.

Skrytým žolíkem je postava Perova otce a osob kolem jeho minulosti, jehož život a podnikání v oblasti pornografických aktivit dává vznik hlavní zápletky. Jerry, Perův otec, je na sklonku svého života postižen výpadky paměti, za dramatických okolností je zničeno jeho studio, sám Jerry posléze cíleně zabit. Pery, jeho syn, se vydává po stopách jeho minulých aktivit spíše z povinnosti, neb vztah k otci je veskrze negativní, a toto se mu stane málem osudným.

A pak jsou zde víly a trollové a mýty kolem nich, téma, které českému čtenáři není zas tak blízké a tradiční, ale které sehrávají v životě hlavních hrdinů nemalou roli.

Čtete knihu o rozsahu téměř 450 stran a na 250 straně se stále nic neděje. Jste seznamováni s životy hlavních hrdinů, spousta informací položených na papír nemá na samotný děj žádný přímý vliv. Prolíná se současnost s minulostí, nejvíce brousíte v dětství Vendely, která si prožila opravdu krušné roky svého dospívání vedle chudého otce společně s postiženým bratrem, bez matky a kamarádek. Její jedinou nadějí jsou víly a trollové, kterým Vendela přičítá přehnanou řadu zásahů do svého života, aby na konci příběhu prozřela a odhalila svůj omyl. Vše je ponuré, pesimistické až přehnaně traumatizující, přičemž hlavní motiv vražd je velmi velmi slabý a ani odhalení motivů vedoucích k vražedným činům na konci knihy Vás nemůže nijak přesvědčit, natož tak nadchnout.

Čekal jsem pod vlivem reklamních sdělení mnohem více, kniha mne zklamala, možná pro ta celkem velká očekávání a image severské detektivky, se kterými má český čtenář poslední dobu jen ty nejlepší zkušenosti.

Toto dílko Johana Theorina je dle mého názoru mnohem horší, než Smršť, i když i tato kniha není žádným trhákem. Prostě mne autor nepřesvědčil a nezískal. Celková pochmurná atmosféra díla se slabým dějem Vás těžko donutí si knihu zapamatovat či sáhnout po znovupřečtení.

Dle uvedených hodnocení jiných čtenářů je vidět, že Theorinům styl psaní má své obdivovatele i odpůrce, záleží jen na Vás, ke kterým se zařadíte. Pokud od knihy čekáte perfektní detektivní čtení nesené na severské vlně, tak to Vás kniha asi zklame, pokud spíše hloubáte na filosofickými úvahami o bytí či nebytí, možná Theorin zaboduje. Je to jen na Vás . . .

PS:
Teprve později po napsání komentáře odhaluji, že Gerlof vystupuje i v předchozích knihách, takže mne možná něco uteklo, ale věřte, že moje chyba to není. Návaznost není nikde deklarována, za znalce díla pana Theorina se nepovažuji.
XZvire
60% 60% 60% 60% 60%
  5. 12. 2012, 16:10
Podle mého názoru, nejslabší kniha ze série o Ölandu.. Příběh mi přišel celkově docela nudný, až ke konci mě chytlo některé rozuzlení, ale některé jsem už předem tušila. Příběh na mě působil i docela depresivně, protože tam skoro nikdo nezažíval nic pěkného a bylo to všechno takové ponuré. První kniha od Theorina se ke mě dostala úplnou náhodou a od té doby ho skoro řadím mezi mé oblíbené spisovatele.. Už teď se těším na příští rok, kdy má vyjít další kniha :-)
Astonius
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 6. 2015, 11:24
Knihy, které píše Johan Theorin, mě velmi oslovily. Čtení o obyčejných lidech a o tajemném ostrovu Öland mě prostě hrozně baví a i když se zdánlivě v ději nic akčního neděje, vůbec mě to nenudí - naopak. Jeho příběhy mají vždy nádech nadpřirozena a detektivní zápletku, která je asi to jediné, v čem bych viděla nějakou slabost - způsob, jakým jsou vždy vraždy řešeny a následně vyřešeny, se mi zdá pokulhávající a křečovitý. Ale mně to nevadí, protože ke knížkám od tohoto autora nepřistupuji jako k detektivkám, spíše jako k románům ukrývajícím atmosféru nehostinného ostrova a příběhy pár lidí, kteří mají každý své tajemství a toto tajemství se postupně odkrývá.
Peeters
80% 80% 80% 80% 80%
  17. 4. 2013, 15:01
Velice příjemné čtení. Tak bych vyjádřil další Theorinovu knihu. Myslím, že čtenáři (i díky současnému trendu severských autorů) podlehnou naservírovanému reklamnímu modelu - skvělá detektivka, propracované postavy, výborná pointa a neočekávaná zápletka. Tak trochu to i sráží nakonec překvapivě dobré dílo od těch, jejichž očekávání se nenaplnila. Běh příběhu je volný, nenucený, okořeněný pouze nádechem detektivky. Já sám čtu Theorina, protože mi je jeho styl psaní velice sympatický a na Gerlofa, který mi v intuicích vzdáleně připomíná paní Marplovou, nedám dopustit.
mischka
60% 60% 60% 60% 60%
  16. 4. 2013, 13:28
Nějak moc mě to nenadchlo. Detektivkou bych to nenazvala vůbec, příběh běží tak nějak samospádem a hlavní hrdina jako by jen přihlížel. Ale ještě mu dám šanci a přečtu si od něj i něco jiného.
Ignis
60% 60% 60% 60% 60%
  18. 3. 2013, 20:07
Vcelku slušné čtení, ale jako detektivka to zas tak moc není, ta detektivní zápletka je docela odfláknutá. Vedlejší postavy mají zajímavé příběhy, i když trochu depresivní.
Agasi
80% 80% 80% 80% 80%
  25. 8. 2016, 20:29
Asi jsem se až moc těšila na dalšího Theorina...bylo to čtivé... bylo to krásně Ölandské...., ale něco tomu chybělo, ale přesto jsem si ráda knihu přečetla, děkuju
john.irving
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 1. 2015, 19:17
Reaguji na komentář Eidalona. Je vidět, že četl (jak píše) teprve druhou Theorinovu knihu. Já jsem četl všech 5. To je prostě jeho styl, nejsou to typické detektivky, nejde v nich o akční situace!!! Právě že jde o navenek poklidné vyprávění, atmosféra je tajemná, zdánlivě se nic moc neděje, ale děj postupně graduje. V tom je síla a originalita Theorinových úžasných knih!

lenika
60% 60% 60% 60% 60%
  3. 11. 2013, 22:08
Kniha se příjemně čte, ale jak už tu bylo napsáno, chybí mi
něco, co by mě nadchlo ... chvílemi jsem se nudila ... i když ani já nedám dopustit
na pana Gerlofa ;) Mlhy Olandu byly každopádně daleko
lepší ...