Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Muž, který pronikl do Osvětimi

95%
5 15
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Muž, který pronikl do Osvětimi
Poprvé vydáno celosvětově: 2012

Nejnovější vydání:
Knižní klub - 2012
ISBN: 978-80-242-3496-0
Počet stránek: 279
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 5x v oblíbených
v přečtených 29x v přečtených
v knihovně 13x v knihovně
k přečtení 38x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Knižní klub (2012) 978-80-242-3496-0 279

Muž, který pronikl do Osvětimi je pravdivý příběh britského vojáka, který dobrovolně vstoupil do Buna-Monowitzu, koncentračního tábora známého jako Osvětim III.

V létě 1944 byl Denis Avey držen jako válečný zajatec v pracovním táboře E715, nacházejícím se vedle Osvětimi III. Slyšel o krutém zacházení s tamějšími vězni a rozhodl se, že na vlastní oči zjistí vše, co bude moci. Naplánoval, že si vymění místo s jedním vězněm, a potají pronikl do židovské části tábora. Při dvou příležitostech tam strávil noc a na vlastní kůži zažil krutost místa, kde byli otroci odsouzeni k pomalé smrti vyčerpáním a hladem. Kupodivu přežil i jeden z pochodů smrti před koncem války, při nichž nacisté povraždili tisíce lidí, a po dlouhém putování střední Evropou se vrátil do rodné Británie.

Po mnoho desetiletí se nedokázal přimět k tomu, aby vzpomínal na minulost, jež se mu neustále vracela v nočních můrách. Až nyní Denis Avey dokáže vyprávět celý svůj příběh, napínavý a zároveň dojemný, příběh, který nabízí jedinečný pohled do mysli obyčejného muže s téměř neuvěřitelnou morální i fyzickou odvahou.

Neuvěřitelný příběh?

I když Aveyho příběh zní neuvěřitelně, tak minimálně o jedné věci nelze pochybovat - a to o jeho pomoci Ernstu Lobethallovi. Ten před svou smrtí v roce 2001 v New Yorku natočil na video zpověď pro Nadaci Šoa, v níž popisuje, jak mu Avey (s nímž po válce ztratil kontakt) a cigarety od sestry Susany zachránily život. Část jich totiž vyměnil za boty, v nichž později absolvoval pochod smrti.

Proč se Avey dobrovolně vydal do koncentračního tábora?

"Navzdory nebezpečí jsem věděl, že musím svědčit. Albert Einstein řekl: svět může být zlé místo, ale ne kvůli těm, kteří zlo činí, nýbrž kvůli těm, jenž se na něj dívají a nic nedělají. Nikdy jsem nepatřil mezi ty, co nic nedělají," vysvětloval své pohnutky Avey. (Založil/a: SERIUS)

(více)  

Štítky

více  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Fabienne
80% 80% 80% 80% 80%
  29. 5. 2013, 16:52
Po celém staveništi se ploužily zubožené, vychrtlé postavy – byly jich tu stovky, ne, tisíce – oblečené do rozedraných, špatně padnoucích pruhovaných košil a kalhot, které připomínaly spíš pyžamo než pracovní oděv. Tito lidé měli šedivé tváře a jejich nahrubo oholené hlavy zčásti zakrývaly malé čapky. Připomínali pohyblivé stíny, beztvaré a neurčité, jakoby se každou chvíli mohli rozplynout. Nedokázal jsem určit, kdo to je. Ostatní mádenci je označovali jako "pruhouny". A řekli mi i německé jméno tohoto polského města. Znělo Auschwitz. Osvětim.
*
*
Museli jsme tvrdě makat a zlobilo nás, že svou prací pomáháme německému válečnému úsilí. Stěžovali jsme si proto, že nucené práce porušují Ženevskou konvenci. K mému překvapení stížnost postoupili dál a my jsme byli pozváni do kancelářské budovy na staveništi IG Farben. Byl jsem jedním z pětice mládenců vybraných, aby obhájili svoji věc. Žasl jsem, že jsou vůbec ochotni nás vyslechnout, ale když nás uvedli do kanceláře a já jsem viděl, že schůzi bude předsedat vysoký důstojník, pochopil jsem, že to nevěstí nic dobrého. Důstojník vyslechl naši stížnost, vytáhl z pozdra luger, rázně ho položil na stůl a řekl: "Tohle je moje Ženevská konvence. Budete dělat, co vám řeknu."
*
*
"Smrt začíná botami," napsal později Primo Levi o svém pobytu v Osvětimi III – Monovicích. Platilo to beze zbytku pro koncentrační tábor, kde hrubé dřeváky rozdíraly vězňům nohy do krve, způsobovaly jim otoky a hnisavé záněty, zpomalovaly své nositele a přivolávaly na ně rychlý fyzický úpadek, výprasky a smrt. A platilo to i pro pochod sněhem. Později jsem se dozvěděl, že Primo Levi byl jedním z těch, kdo byli příliš nemocní, než aby opustili brány Osvětimi III – Monovic. Tím se vyhnul pochodu smrti a přežil.
-------------------------------------

Válka a zajatecký tábor z pohledu obyčejného vojáka a jeho nečekané, šokující setkání s táborem koncentračním. Pro mě osobně kniha, která dobře doplňuje řadu jiných, které se tématu války, táborů a holocaustu věnují. Ale i kdyby těch knih byly tisíce, nikdy člověk nebude mít přesnou představu, jaké to bylo. Může ho to děsit, může to nechápat, ale docela jistě by to nikdo nechtěl zažít na vlastní kůži...

Francesco
80% 80% 80% 80% 80%
  29. 1. 2014, 11:59
Opravdu silná kniha. O Ovětimském koncentračním táboře jsem toho přečetl už mnoho ale tato kniha mě doslova fascinovala. Bylo mu pětadvacet a vymyslel plán tak troufalý, že nyní, skoro sedmdesát let poté, sám kroutí hlavou nad jeho šíleností.
Kristynka44
  12. 7. 2016, 22:36
Velmi silná kniha popisující tři příběhy- válku, koncentrační tábor a život po válce...Líbilo se mi, že se autor zmínil o Čechách, jak házeli chleba do vlaku, který Čechami projížděl.
SERIUS
  31. 5. 2012, 19:44
Příběh Denise Aveye je čtivým svědectvím o bojích v Africe a Asii a putování po zajateckých táborech. Velmi působivý je zejména jeho popis dění v koncentračním táboře Osvětim III. Za promluvení s cizinci byli Židé trestáni ubitím. V méně hlídaných chvílích odpovídali věcně a suše na dotazy a Avey líčí, že se mu z těchto odpovědí chtělo zvracet. I on zažil bití a nelidské zacházení. Asi nejhrůznější odpovědi se mu dostalo na otázku: \"Kde jsou ti Židé, kteří tu včera s námi pracovali?\" - \"Spáleni.\"

Kniha vypráví silný příběh člověka, který prožil různá válečná utrpení – boje, zranění, zajetí, nucené práce, ztrátu svých přátel, strádání i nelidské zacházení. V současné době se lidem zdá 2. světová válka příliš daleko, jako něco, co patří do temné a velmi dávné minulosti, a snad se spíše řadí k legendám než k pravdě. Sílí hlasy pochybovačů i neonacistická hnutí a pamětníci této doby umírají. Avey se ke svým bolestivým vzpomínkám po téměř 70 letech vrací, aby ukázal, že je téma 2. sv. války stále aktuální.