Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Drž hubu a pádluj

70%
4 2
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Drž hubu a pádluj

Podtitul: vodácké povídky


Originální název: Drž hubu a pádluj
Poprvé vydáno celosvětově: 2011

Nejnovější vydání:
Věra Nosková - 2011
ISBN: 978-80-87373-14-9
Počet stránek: 152
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 1x v oblíbených
v přečtených 1x v přečtených
v knihovně 1x v knihovně
k přečtení 1x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Věra Nosková (2011) 978-80-87373-14-9 152

Patnáct povídek deseti různých autorů na výhradně vodácká témata, které zvítězily v prvním ročníku (2010–2011) literární soutěže Kenyho VOLEJ.
Obsahuje pestrý výběr toho nejlepšího, co naše současná vodácká literární tvorba nabízí. Mozaika obsahuje příběhy tvrdě prožité i plné fantazie. Ťukání pádel o boky lodí se mísí s kouřem a zpěvem od večerního ohně, letní lásky i hloupé náhody řádí jako černá ruka a nad ďáblovým ostrovem se právě začala stahovat mračna. Vyčerpaný vodák táhne loď bažinou. A stmívá se.
Skvělé čtení na dlouhé zimní večery, i na ukrácení chvil a patřičné naladění při čekání na ostatní vodáky v kempu!
Více než polovina povídek již byla oceněna v literární soutěži Trapsavec. (Založil/a: Fabienne)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Fabienne
80% 80% 80% 80% 80%
  26. 6. 2012, 16:43
"Tohle? Je tam zabalák!" zavyl Kejda. "Nikdy! Zastav! Vystupuju!"
"Nekecej a pádluj!" zaječel torpédoborec Magdalena. "Ber to rovně!"
Kejda mrsknul pádlo do lodi a připravil se ke skoku přes palubu.
"Sedni!" zavrčela Magdalena. "Sedni a drž klapačku! A vopovaž se skočit!"
Kejda se ještě stačil ohlédnout; vzápětí byl uzemněn a nasměrován za pádlem. Titanik se vcelku ladně přehoupl přes hranu jezu, na chvilku zaváhal, jako by si to ještě na poslední chvíli chtěl rozmyslet a pak se čumákem svezl pod jez. Magdalena hrábla vlevo, hrábla vpravo, pod kýlem se mihl obrovský zpěněný válec. Kejda zavřeštěl a zaťal pracky do bortů. Titanik proletěl vodní tříští, nechal se vynést vlnou, měkce se propadl, zhoupl a bravurně přistál kousek pod jezem. Kejda začal vzápětí velice nedůstojně zvracet.
"Tak co?" povídá žoviálně Magdalena.
Zelený háček se po ní vyčítavě ohlédl. "Tak nic," zaskřehotal.
(Ukázka z povídky Teče tudy řeka)
*
*
Jinak Rumoš je taky pěknej exot, jednou za mnou přijel, bylo to dva dny po Vánocích, udělala se malá obleva a docela valila voda, ale jinak všude hromady sněhu. Že prej dáme Jizeru pod Semilama, co je Rýgrova stezka a že to musíme dát, poněvadž jinak tam nebejvá voda. No přiznám se, že jsem z toho byl trochu rozpačitej, přeci jen byla zima jak na motorce, ale co jsem měl dělat. Nacpali jsme pytel s nafukovačkou a pádlama do vlaku a odfrčeli do Semil. Tady jsme to na břehu nafoukli a hupli na vodu.Kousek jsme popojeli, přenesli velkej jez, co bere trochu vody do náhonu a pak to začalo, slezli jsme s lodí tu namrzlou stráň a vyrazili jak na splašeným koni. Vlny se přes nás valily ze všech stran a za chvíli byla loď plná vody. Připadal jsem si jak ve vaně, akorát doma si ji napouštím teplou vodou. Asi dvakrát se nám podařili zastavit a vodu vylejt, ale za chvíli bylo zas plno. Jak jsme tak frčeli tím korytem, stihl jsem ještě koutkem oka zaregistrovat krásnej ledopád po naší pravý straně a pak už jsem dostali další dávku vln. Šlo to tak rychle, že za chvíli jsme byli na soutoku u hospody a myslel jsem, že mi zimou slezou všechny nehty. Dotáhli jsem namrzlou loď sněhem před hospodu a nahrnuli se dovnitř, pověsili jsme helmy na věšák a poručili si grog. Číšníkovi chvíli trvalo, než se vzpamatoval, přeci jen touhle dobou obsluhoval spíš běžkaře, ale za chvilku už to nese a my zahříváme krevní oběh.
(Ukázka z povídky Za humny bídně zhynout)
------------------------------------------------------------

Úžasná knížečka, na kterou jsem narazila čistě náhodou - jak jsem tak bloumala v knihovně mezi regály. Je věnována autorovi "vodácké bible", Zdeňku Šmídovi.
Přečetla jsem ji na jeden zátah a okamžitě se mi vrátily všechny vzpomínky na Lužnici a Hron, které jsem coby háček-začátečník sjížděla. Miluju knížky, které mi vracejí krásné vzpomínky ...
Eidalon
60% 60% 60% 60% 60%
  22. 3. 2014, 17:27
Kenyho volej – literární soutěž v oblasti vodácké povídky, kterou píší zpravidla autoři, kterým je téma povídek životním motem, než jejich literární ctižádostí.

Trampové mají Trapsavce, Vodáci Kenyho volej a dohromady mají vždy jedno společné – lásku k přírodě, k vodě, lásku k člověku, k přátelství. Při společných prožitcích jsou prověřována letitá přátelství, jsou rozděleny nerozlučné dvojice a nové se tvoří, je zde kormidelník a jeho háček, je zde loď a řeka a výzva . . .

V době, kdy mladší generace má spoustu přepychových hraček a je obklopena technologiemi, kde virtuální realita vítězí nad tou pravou skutečností a které hodně berou a málo dávají, je podobná kniha takovým malým zázrakem.

Bohužel je novou generací vše nové kolem nás bráno jako standard a mobilní telefon, tablet či sociální sítě vnímají, že tu byly odjakživa, ale ti z Vás, kteří ještě pamatují jak voní seno na podhorských lukách, znají večery plné hvězd a oči jim neslzí jen od kouře ohýnků, ti všichni ví své . . .

Pro tyto kamarády jsou napsány povídky, aby při dlouhých zimních večerech mohli vzpomenout na léto, řeky, les, ozvěnu kytar od večerních ohňů, šum deště . . .

Povídky knih Trosečníci řek a Drž hubu a pádluj jsou střípky zážitků z cest, z vodáckých akcí, psané lidmi, kteří jsou jen romantickými dušemi a možná poslední vodáckou či trampskou generací. Mnohdy perem neumělým, ale o to upřímnějším a nemyslete si, že zde nenajdete krásu slova. Ba naopak,čtete a spolu s autory pijete lačně mléko mlh pod jiskřícím vesmírem s šálou Mléčné dráhy . . .

Pokud patříte k lidem, kteří nezapomněli jak hřeje letní slunce, chladí voda z řek a povzbuzuje rum, když Vás zima roztřese, pak si povídky určitě rádi přečtete, i když nenarazíte na složité zápletky, litry krve či dramatické přestřelky.

Najdete zde něco o lidské duši, snech a přáních, která se dneska zdají být tak naivní . . . a přesto se pro mnohé z nás staly životním krédem . . .

PS:
Tu vodáckou holku si navěky nech, netop ji, nezaháněj, svou víru, svou sílu, svý štěstí i pech,
svý strachy, svý prachy, svůj poslední dech jí poctivě odevzdávej a lásku za lásku dávej . . .