Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Žlutý déšť

86%
4 7
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Žlutý déšť Originální název: La lluvia amarilla
Poprvé vydáno celosvětově: 1988

Nejnovější vydání:
Dybbuk - 2012
ISBN: 978-80-7438-064-8
Počet stránek: 144
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 7x v přečtených
v knihovně 3x v knihovně
k přečtení 3x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Dybbuk (2012) 978-80-7438-064-8 144

Žlutý déšť, nejúspěšnější, částečně autobiografická novela španělského spisovatele Julia Llamazarese je poetickou, lyrickou kontemplací o samotě, času, šílenství a smrti. Kniha je monologem hlavního protagonisty, posledního žijícího obyvatele již jinak opuštěné a zaniklé aragonské vesnice s názvem Ainielle (vesnice má svůj předobraz v autorově rodném místě, které bylo krátce po jeho narození zatopeno vodou z nedaleko postavené přehrady). Vypravěč, sám již na prahu smrti, si mezi „žlutým deštěm“ podzimního listí a halucinační bělostí sněhu v paměti vyvolává a zpřítomňuje ostatní obyvatele vesnice, kteří z místa již odešli nebo zemřeli, a čelí hrůzám, jejichž zvýšená přítomnost v jeho mysli je vybičována vnější samotou. Příroda se ujímá plné vlády, místa živých obyvatel zabírají mrtví, nastává obtížný úkol stát se klíčníkem důstojně zamykajícím rozpadávající se bránu času. (Založil/a: al-ma)

(více)  

Štítky

více  
Julio Llamazares Julio Llamazares
*28.03.1955


Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Martin Klíma
40% 40% 40% 40% 40%
  19. 10. 2016, 15:46
Nepochopená samota

Nerad to píšu, ale byl jsem docela rád, že tato kniha byla takhle krátká (144 stran). Je to totiž špatná kniha. Rozhodně nečekejte žádné veselé čtivo a nedivte se, když na vás při či po čtení dolehne klidně i deprese. Svým způsobem chápu, že se autor tímto způsobem potřeboval vypsat, ale proč tak divně, nepochopitelně a smutně? Se samotným příběhem se nejde nějak blíže sblížit a ani postavy vám k tomu nijak nepomůžou. Hlavní problém je, že nechápete, jestli je vypravěč opravdu tak hrdý, že dobrovolně zvolí samotu a s ní spjaté trable namísto možnosti se přestěhovat opět mezi lidi. Celé to pak vypadá jako by snad byl i nějak duševně nemocný. Působí pak tak nějak nezaujatě, zničeně, unaveně, žijící ze dne na den a vlastně snad i ničím nezaujme. Ostatní postavy ať už živé nebo mrtvé také zrovna dvakrát nezaujmou. To byl první problém. Druhý problém je ten, že by nebylo od věci nám sepsat i proč se vesnice vlastně vylidnila a špatné by ani nebylo postupné sepsání odchodu obyvatel této vísky na více stranách a třeba i vzpomínání na tyto osoby. Ani jednoho se v knize nedočkáte. Samotné přežívání je pak dosti podivné a nic na tom nemění fakt, že kdo ví, jak bychom se chovali my izolovaní od veškeré společnosti. Přesto mě slyšení a vidění mrtvých nijak neoslovilo, nejinak tomu bylo třeba u nalezení jeho mrtvé oběšené ženy, vytáhnutí zbraně na vracejícího syna a popis zastřelení psa už těmto podivnostem jen nastavil korunu. Rozhodně nečekejte žádné velké drama a velké filosofické myšlenky. Je to vlastně jen podivný popis posledních dnů jednoho samotáře a jeho psa. Ostatně právě postava psa je to jediné co mohu kladně hodnotit a snad ještě místy popis prostředí. Ohledně celku je to však žalostně málo.

Knihu nedoporučuju. Podle mě nemá nějaké větší literární kvality, občas i nudí a hlavně její příběh je dosti podivný a mnohdy depresi způsobující. Tohle se jednoduše nepovedlo a tuto knihu hodnotím jen 40 %. Raději se jí vyhněte.
badatel
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 4. 2013, 21:14
Tenhle příběh vás vtáhne a po přečtení si asi všude rozsvítíte a uvaříte si kafe, jako já. Vypravěč je muž, který několik let žije a později už jen živoří ve společnosti psa jako poslední obyvatel v mrtvé vesnici. Ztratil všechno, co měl rád. Zakouší nepřízeň počasí. Jeho dny vyplňuje hlad, strach, vzpomínky a snaha zachovat si zdravý rozum. Hrdost mu nedovolí opustit tohle šílené místo a jeho samota roste tím víc, čím častěji se mu do domu vkrádají mrtví. A potom už jen čeká.
Žlutý déšť považuji za malý klenot, temný jako sama smrt.