Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Pop History

72%
4 5
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Pop History

Podtitul: O historické věrohodnosti románů, filmů, komiksů a počítačových her


Originální název: Pop History
Poprvé vydáno celosvětově: 2003

Nejnovější vydání:
Nakladatelství Lidové noviny - 2003
ISBN: 80-7106-345-2
Počet stránek: 165
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 14x v přečtených
v knihovně 0x v knihovně
k přečtení 6x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Nakladatelství Lidové noviny (2003) 80-7106-345-2 165

Texty shromážděné v tomto sborníku se věnují hodnocení hodnověrnosti nejen oblíbených románů, ale také spotřebních či komerčních knih, filmů, komiksů a počítačových her s historickými náměty. Vznikly jako přednášky v cyklu, organizovaném v roce 2002 katedrou dějin a didaktiky dějepisu a finančně podpořeném Vzdělávací nadací Jana Husa. Odborníky z této katedry, specializované na různá dějinná období a témata, doplnili její absolventi a sprátelení externisté. (Založil/a: Shawna)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Čtec
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 6. 2015, 23:38
Uchopit onu známou saturninovskou ideu profesionálními historiky je miliónový nápad. A skutečně jsem si celý sborník užil. Jen škoda, že nevyšel - tak trochu v předmluvě avizovaný - druhý díl. Docela by mne zajímaly další rozbory a "uvádění románových příběhů na pravou míru". Proč třeba (po počítačových hrách s historickou tématikou) nezabrousit i do žánru historické fantasy. Myslím té historií skutečně mocně inspirované, což je třeba Hra o trůny. Nebo co třeba romány Vondruškovy (že je vystudovaný historik vím, nicméně diskuse se vedou a ty romány jsou poměrně propírané). České (a velkomoravské) historické detektivky. Kantůrkové a Svobodův Jan Hus. To vše by mohla být v současné době docela silná témata.
Anebo - oho! - ony slavné Opráski sčeskí historje :-)

K jednotlivým statím:

Vít Vlnas: Jeden za všechny aneb život historie mezi básní a pravdou

Brilantní pojednání nejen o Alexandru Dumasovi st. a Třech mušketýrech, ale o historických románech obecně. Z velké části opřené o Umberta Eca (a Liona Feuchtwangera), což mi ovšem vůbec nevadí, ba právě naopak.

Kateřina Charvátová: Sherlock Holmes XII. století

Poměrně suchý rozbor, ale nakonec velmi sdělný. Jako šikovné bonusy jsou vloženy: rozrod potomků Viléma Dobyvatele, denní rozvrh benediktinského kláštera, seznam vydaných Příběhů bratra Cadfaela a stručné (avšak zajímavé) údaje o spisovatelce Edith Pargeterové, která byla zároveň překladatelkou z češtiny a popularizátorkou Československa a české kultury ve Velké Británii. A také majitelkou Diamantové dýky, což je britské ocenění, udělované autorům detektivek za celoživotní mistrovství.

Milena Bartlová: Tajemství katedrál a jiné tajné historky

Velice zajímavé a podnětné pojednání, mimo jiné o nebezpečnosti amatérských pseudohistorických a "tajemstvími" zahalených konspiračních teorií, tvářících se jako seriózní historické bádání. A o tom, že tato "díla" mohou být snadno uchopena politicky a posloužit pro různé totalitní a lidsky zrůdné ideologie. A o morální odpovědnosti jak těchto amatérských pisatelů, tak vědců, kteří by měli výmysly vyvracet. A apel na téma: ševče, drž se svého kopyta a pokud tak nečiníš, potom piš tak, aby bylo zřejmé, že je to jen legrace.

Jenomže věc je myslím složitější. Autorka píše, že "u zábavného podniku je třeba jeho odbornou věrohodnost prozkoumat a prokázat, u vědeckého díla by podobný důkaz měly přinést vnitřní mechanismy fungování samotné vědecké komunity". Zakopaný pes je v tom slovu "měly". Myslím, že v historii lze bohužel nalézt bezpočet příkladů, kdy v rozhodných okamžicích tyto vnitřní mechanismy selhaly (a v souladu s autorkou tím nemyslím jen historiky, ale např. i žurnalisty), byť třeba pod nátlakem zvenčí. Ale to je samozřejmě na delší povídání. Jen si prostě myslím, že odborník může být stejně nebezpečný jako amatér (ne-li více, opírajíce se o své vzdělání a erudici) a spoléhat jen na ony vnitřní mechanismy nelze.