Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Suši v duši

78%
4 41
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Suši v duši

Nejnovější vydání:
Motto - 2012
ISBN: 978-80-7246-687-0
Počet stránek: 296
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Motto (2012) 978-80-7246-687-0 296

Příběh Slovenky, která se nejdřív zamilovala do Japonska a potom do Japonce Denisa měla ráda tanec, a tak když jí agentura nabídla, aby jela tancovat do Japonska, přijala. Netušila, že se jedná o takzvaný hostesingový bar, kam Japonci přicházejí hledat zábavu a příjemnou společnost, a že tančit bude leda tak u tyče. Japonsko si záhy oblíbila, naučila se japonsky a nakonec se seznámila s Japoncem, do kterého se zamilovala. A protože city byly vzájemné, po nějaké době se vzali. Denisa toužila stát se „opravdovou“ Japonkou a ve všem se přizpůsobit zemi, kde se rozhodla žít. Ukázalo se však, že to vůbec nebude jednoduché. (Založil/a: lera)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Kůstka
80% 80% 80% 80% 80%
  20. 10. 2012, 10:30
Vždycky jsem se chtěla do Japonska podívat, ale po tomhle příběhu tam potkat hned někde na letišti Japonce, tak ho nakopu někam. Nechápu co je to za zvyky a kultury, že si doma vypiplá manželku, udělá dítě a pak když už si to všechno dovede k dokonalosti, přestane ho bavit a začne chodit zase za jinýma.. A takhle to je u všech, ne jako u nás, že se sem tam najde takovej idiot.. A ještě ji uráží, že mu do toho nemá co mluvit, že není Japonka. Jenže je to žena a k ženě by se měl určitým způsobem chovat. Nevím, kde se tohleto sebevědomí a chování u Japonců vzalo, ale.. je to hrůza.
Orina
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 3. 2013, 20:24
Kniha byla naprosto skvělá, ale upřímně řečeno, trochu si myslím, že si po ní lidé vytvoří na japonce zkreslený názor. V první řadě bych nepaušalizovala, že VŠICHNI japonský chlapi chodí za hosteskama. Je třeba si uvědomit, že 99% Denisiných přátel bylo z barů, kde pracovala a se svými manžely se potkali tam. Dále je třeba vzít v úvahu, že hosteska neznamená sex (pokud nebereme v potaz úplné pajzly), ale spíš žena, která se stará o to, aby chlap v baru co nejvíce utratil a na tom ve většině případů skutečně není nic špatného. Pokud si jde chlápek po práci s kámošema trochu popít, prostě se kolem nich motá ženská a stará se, aby měli naustále dolito a tudíž co nejvíc platili. A také to neni místo, kam by nemohli chodit i ženy.
Potom bych trochu chtěla reagovat na ten pověstný "těžký vzduch", na který si Denisa několikrát stěžovala. V Japonsku jsem byla a skutečně jsem nic takového nezaznamenala.
A ano, japonci jsou hrdým národem, jenže....kdo neviděl nedokáže posoudit. Zkuste se projít po jejich městech a zkuste najít jeden jediný odpad (byť tam téměř nenajdete odpadkový koš) nebo špačka nebo dokonce nějaké posprejované budovy. Potom mrkněte všude kolem sebe tady u nás a pochopíte. V Japonsku je čisto jako v klícce (ano i v hlavním městě) a pokud tam někdo udělá bordel, pokaždý je za tím turista. Lze se jim potom divit, že cizince hlídaj jako ostříž? Vzpomeňte si, jakou naprostou precizností zvládají vyhrocené situace (zemětřesení, tajfuny - po pár týdnech už mají nové silnice a porovnejte třeba s Haiti, které se z toho bude vzpamatovávat ještě dalších deset let a napřahovat ruce po milodarech). Pokud budete v Japonsku například čekat na vlak, uvidíte krásné úhledné řady, lidé nastupují po jednom a spořádaně. Nikdo nepředbíhá a nestrká se. (Nikdy nezapomenu na kulturní šok, když jsem na letu z Japonska přestupovala v Moskvě, kde se lidé málem zabili). Kuřáci mají vyhraněný skleněný boudy a v životě neuvidíte jediného japonce, který by hulil někde jinde. Mnoho také hovoří i jejich péči o mazlíčky a o tom, že nepotřebují pokuty, aby se nemusel člověk bát, že na každém kroku šlápne do hromádky jako u nás nebo o jejich systému placení ve školkách a o první reakci Denisiny slovenské kamarádky. Takže pokud někdo řiká, že japonci jsou namyšlení, já odpovídám Ano a právem.
Co by mi na nich spíš vadilo je, že jdou ve všem úplně do extrému, jako třeba s tím otužováním nebo s tím, že ani po x letech nepřijmou cizáka mezi sebe, ačkoliv se třeba už mnohokrát mohli přesvědčit o jeho kvalitách nebo že se jedinec po neúspěchu nejlépe hned zabije, aby nebyl rodině přítěží. Každopádně ale pro turisty je Japonsko rájem (pokud umíte japonsky, neboť angličtina neni zrovna jejich doména), nikde se Vám nevnucují, ale zároveň pomůžou, pokud je o pomoc požádáte.
Takže soudit Japonsko podle toho, že se Shige choval jako idiot, se mi zdá liché, neboť takových a ještě větších borců je u nás také mnoho.
olla
  23. 11. 2015, 21:26
Po shlédnutí filmu Jednotka 731 a přečtení knihy Utěšitelky a Japonské gestapo jsem nesnášela Japonce. Ale zde bylo popisováno jejich chování za války. Rozhodně jsou hrdým národem a v lecčems je obdivuji, např. jak píše Orina jejich houževnatost, se kterou hned odstraní následky zemětřesení, tsunami, jejich pořádek, jejich workholismus a v neposlední řadě, že neschvalují islám a nepouští muslimy do své země (na rozdíl od nás, bohužel) Japonce bych ale za manžela nechtěla, jejich mentalita je přece jen dost odlišná. Knížka ovšem byla hezká.
magdii
80% 80% 80% 80% 80%
  22. 9. 2013, 17:25
zajímavé povídání o Japonsku, určitě jsem se díky této knížce nenásilným způsobem dozvěděla víc
nadruhou stranu, asi to není úplně typická knížka od Urbaníkové, ikdyž určitá tragičnost ženského osudu se tu také najde
maty.rw
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 11. 2016, 13:14
Velice zajímavý pohled do japonské kultury.Už jsem četla knihy japonských autorů a říkala jsem si,proč píšou takové abnormální příběhy o podivných lidech,ale jak jde vidět očima "krajanky" oni jsou opravdu takoví.Knihu jsem přečetla raz dva a rozhodně si dopřeju i pokračování.Denisa má velice zajímý příběh a určitě má ještě hodně co vyprávět.
Pethushka
80% 80% 80% 80% 80%
  23. 11. 2014, 8:38
Knížka, ke které se budu určitě ráda vracet. Příběh Denisy je opravdu hodně zajímavý a několikrát se mi stalo, že jsem se od něj nemohla odtrhnout. Jen mi občas vadilo, že autorky házely všechny Japonce do jednoho pytle a dělaly přehnané závěry. Proto doporučuji knihu brát jako pohled a zkušenost jednoho člověka. Pro ty, kteří o Japonsku nic neví, by mohly být některé části knihy docela šokující a mohli by si na Japonce vytvořit špatný názor. Jinak opravdu moc dobrá kniha, která se stala tak trochu i mojí srdcovkou.
Hannelle
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 1. 2013, 12:19
Knížka mě naprosto nadchla. Výborný způsob, jak se o Japonsku dozvědět zase něco navíc. Ne všechny informace člověk přijímá s otevřenou náručí, ale sonda do hlubin japonské duše je to dokonalá. :-) Určitě doporučuji.