Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Otrantský zámek

63%
3 6
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Otrantský zámek Originální název: The Castle of Otranto
Poprvé vydáno celosvětově: 1765

Nejnovější vydání:
Odeon - 1970
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 18x v přečtených
v knihovně 6x v knihovně
k přečtení 14x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (1970)

Ústřední vyprávění se točí kolem tyranského otrantského knížete Manfréda a jeho rodiny. Na počátku příběhu jsme svědky záhadné události: smrti Konráda, Manfrédova syna a dědice, jehož rozdrtí obrovská chocholatá přilbice. Nevysvětlitelná příhoda rozehraje řadu dalších událostí, jež posléze vedou k návratu skutečného dědice zámku. V podstatě vše se odehrává v tomto rodinném sídle plném sklepů a tajných chodeb; zámek se stává nejen dějištěm, ale i ztělesněním záhadných úmrtí a pronásledování. Z velké části fantastcký děj je zasazen do rytířského středověku, nicméně zabývá se i násilnickými sklony a postavy staví do extrémních psychologických situací. Krutost, tyranie, smyslnost, násilí - to vše spolu s typickým prostředím se stalo tradičním rysem gotických vyprávění. (Založil/a: Inzago)

(více)  

Štítky

více  
Horace Walpole Horace Walpole
*24.9.1717 - †2.4.1797

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Noctua
40% 40% 40% 40% 40%
  19. 8. 2014, 13:11
Těšila jsem se, že si přečtu "hororový" příběh zase trochu jiný, než jsou horory dnešních dní. Časový odstup jeho vzniku jsem pociťovala jako možnost objevit něco nového a napínavého. Ale bohužel. Přestože se Otrantský zámek pyšní označením "zakladatel" gotického románu, nenaplnil moje očekávání. Možná jsem špatně pochopila význam gotického románu jako takového. Směsice romantismu, horroru a rytířských ctností je sice lákavá směska, ale zrovna v Otranstském zámku se obyvatelé tajemného panství zmohli jen na "Óch... Ách.. Ích... sličný jinochu..., ctnostná andělská panno..., zpropadený bídáku..." No a to je tak všechno. To ONO očekáváné tajemno, napětí a horor se omezilo na jednoho přerostlého ducha na konci příběhu a jednu tajnou chodbu popsanou na cca 10 řádkách. Charaktery postav jsou tak povrchní a nestálé, že ani nevíte kdo je ten bídák a kdo je ta andělská panna. Všichni mění názor, náladu a náklonost tak často, že je vlastně jedno kdo s kým patří k sobě. A jejich konec si představuji tak, že autor tahal z klobouku lístečky s osudem a ten pak určil jednotlivým postavám. Takže nic zázračného se nekonalo.