Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Dívka, která spadla z nebe

87%
4 131
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Dívka, která spadla z nebe
Autor:

Poprvé vydáno celosvětově: 1999

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Kniha Zlín - 2013
ISBN: 978-80-7473-090-0
Počet stránek: 340
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 23x v oblíbených
v přečtených 189x v přečtených
v knihovně 55x v knihovně
k přečtení 154x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 8x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Kniha Zlín (2013) 978-80-7473-090-0 340
Kniha Zlín (2012) 978-80-87497-57-9 340

Marian Sutro je napůl Angličanka, napůl Francouzka. Ve třetím roce druhé světové války ji mimo jiné právě pro její perfektní znalost francouzštiny naverbuje francouzská sekce britských zvláštních jednotek a Marian se začne připravovat na výsadek v okupované Francii. Během náročného výcviku se naučí zacházet se zbraněmi, výbušninami a vysílačkami, snášet fyzickou zátěž i drsné metody výslechu, skákat padákem a pohybovat se v utajení v zemi, kde stejně nebezpeční jako okupanti mohou být kolaboranti nebo zdánliví spojenci. Její mise ve Francii má ale kromě podpory domácího odporu ještě jedno, velmi speciální poslání: přesvědčit mladého fyzika Clémenta, jehož výzkum by spojenci rádi využili v nevypsaném závodu o zkonstruování atomové bomby, aby opustil svou zemi a odletěl do Anglie. Skutečnost, že ji s Clémentem pojí citové pouto z dob společného dospívání, může Marian pomoci - anebo jí úkol hodně zkomplikovat. (Založil/a: SGS)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Claire27
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 7. 2016, 20:02
Simon Mawer byl donedávna pro mě neznámým autorem a touto knihou jsem si k němu našla cestičku. Velice mi to připomínalo knížku Kavky od Kena Folletta, která je o něco promyšlenější a propracovanější než Dívka, která spadla z nebe, ale i tak mě čtení nesmírně bavilo. Hlavní hrdinka Marian (Alice, Anne-Laroche, jak chcete), mi byla neskutečně sympatická od úplného začátku až do toho negativního konce. Příběhy z druhé světové války mám v oblibě a tento mě moc potěšil. Napětí se v některých momentech dalo krájet a Aliciny kličky byly vynikající. Ale ten konec je tak frustrující!
Evelýny
80% 80% 80% 80% 80%
  20. 11. 2014, 15:34
Čtvrtá kniha, kterou jsem od Mawera přečetla. Již mě nepřekvapila svým obsahem, od začátku jsem tušila jak dopadne. Stejně jsem se na konci musela opět zeptat: ,,PROČ?!" Falešné přátelství, nesmyslný ideál a to vše zahaleno nepochopitelnou naivitou. Samozřejmě nechybí ani vztahový trojúhelník a opět téma II. světové války - jako by Simon Mawer měl vypracovaný svůj systém kvality pro napsání románů. V jeho knihách mě dostávají skoro až básnická přirovnání ....a padák se na něj snesl jako sukně baletky při plyé, ......lovec Orion už vytáhl na oblohu v čele armády dalších souhvězdí.
Neříkám, že mě kniha zklamala, ale již mě ničím nepřekvapila. A po dočtení knihy opět pocit marnosti.
miiichalka
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 10. 2016, 10:29
První kniha od Mawera a musím říct, že si mě příběhem získal. Jazykem, výstavbou, obyčejností, uvěřitelností i syrovostí osudů. Žádné učesané a reálnosti zbavené charaktery. Vrhnu se s chutí na další.
Kebab Bursa
80% 80% 80% 80% 80%
  28. 5. 2013, 21:09
Mendelova trpaslíka sice román nepřekonal, ale napětí v zavěru mě zase po čase donutilo číst v posteli až do úplného přečtení. Většinu času jsem byl vtažen do děje tak, že jsem si často představoval sebe, jak bych zvládal ilegalitu, neustálý strach z prozrazení. Škoda, že neznám něco podobně napsaného z českého prostředí...
kamie
80% 80% 80% 80% 80%
  12. 1. 2013, 13:04
Příjemný čtenářský zážitek. Je fajn, když se v beletrii otevírají témata, která vzbuzují zájem o historii, takové knihy mají krásnou vlastnost, že otevírají dveře něčemu dalšímu, to Simon Mawer bezesporu umí. Bohužel mi kniha nepřipadá ani kompozicí, ani motivy tak propracovaná jako byl třeba Skleněný pokoj. Přesto autor drží laťku stále vysoko.

Nejzajímavější pro mě bylo hledisko - vše se dozvídáme z pohledu Marian, a tak zůstává tolik nedořečeného, že se z toho skoro točí hlava. Ale právě to perfektně vystihuje charakter atmosféry, v níž se román pohybuje.
dalimoni
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 11. 2012, 22:49
Čtivé, rychlý a přímočarý děj bez složitých komplikací. Knih s touto tématikou je hodně, tato určitě patří k nadprůměru. Uvažoval jsem mezi 4-5 hvězdami, ale je to cca 90%, proto jsem dal max. Každopádně námětově podobná kniha od Kena Folleta Kavky je ještě o kapánek lepší a propracovanější, ale i tato čtenáře potěší a nezklame.
kure91
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 11. 2015, 23:37
První od Mawera, ležela mi na poličce dlouho, ale ASOIF dostalo přednost a tato tedy musela počkat. Četlo se to hodně dobře, stačilo pár jízd šalinou, abych ji přelouskal a nemohu si stěžovat. Děj je přímočarý, žádné zbytečné kudrlinky, není moc co dodat.
dalloway
80% 80% 80% 80% 80%
  22. 5. 2013, 23:23
Až nečekaně příjemný kousek, který si s odstupem času ráda znovu přečtu. Mistrovský konec, který autor nemohl víc pokazit ničím jiným, než že chystá pokračování příběhu. Možná v připravovaném druhém díle udrží laťku (snad), přesto se obávám, že Mawer podlehl hollywoodskému trendu zakončit vše happyendem a vyhovět tak konzumnímu čtenáři, který by na autora bez šťastných konců v dnešní době jinak nenávratně zanevřel.
anetko
80% 80% 80% 80% 80%
  17. 3. 2013, 14:36
Dobře čtivý příběh, který vás strhne do odbobí války v tehdejší Francii. S hrdinkou jsem to velmi prožívala, což naznačuje dobře napsaný děj. A konec byl nečekaný. Po dočtení jsem zůstala ještě několik minut s knihou v ruce a uspořádávala si myšlenky o Marianině osudu. Stojí to za přečtení :)
cachanell
60% 60% 60% 60% 60%
  23. 7. 2016, 15:19
Kniha napsaná čtivě - ale pořád mi něco chybělo. Snad nápad, překvapení. Vše dopředu bylo dané. Ale i tak chci si přečíst pokračování. Pro mne spíše kniha na večer, na léto - bez přemýšlení a zajímavostí.
modi
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 2. 2013, 9:03
“...Za mopem a kbelíkem najde zástrčku, zapojí vysílačku a zapne ji. Ozve se slaboučký nervní šum elektřiny, ukazatel napětí se rozkmitá. Zvedne sluchátka, přiloží si je k uchu a poslouchá zvuk ticha, který se valí éterem jako proud řeky. “Tohle už není legrace, Marian,” pronese tiše Clément. ..”
Děj dalšího románu Simona Mawera se, v kontrastu k jistě silnému tématu, rozjíždí (zprvu nepochopitelně) tak nějak mělce a nedůrazně. Stejně takový se zdá mladičké Marian její dosavadní život ve válečném Londýně. Marian má srdce, ideály mládí, jasného nepřítele (stejně jako mnozí z nás, když jsme byli mladí), a tak, když najednou dostane nabídku od zvláštních britských armádních složek ke spolupráci v okupované části Francie, jde do toho po hlavě. Náročný výcvik, tajemství, tajná hesla, dvojí život, dobrodružný výsadek i samotná práce pro odboj na francouzkém venkově, to vše vypadá skvěle. Pak ale Marian jednou vystoupí z vlaku v pekle okupované Paříže a knížka i samotný život Marian začínají nabírat nebezpečné obrátky až do dramatického konce …
bousovka
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 1. 2013, 13:10
Kniha se čte opravdu velmi dobře, děj je plynulý a uvěřitelný. Vždy mě potěší, když se s hlavní postavou sblížím a přiznávám, že Marian je mi velmi sympatická. Trochu mě až mrzelo, že kniha skončila.
Marvina
60% 60% 60% 60% 60%
  13. 9. 2016, 8:31
Pro mě druhá kniha od Mawera po Skleněném pokoji. A musím přiznat, že lehké zklamání...Tak nějak jsem se chvílemi nudila. Ale jo, přeci jen kombinace válečné Francie, ženy v odboji, lásky a to vše na pozadí klasického tématu odboj-kolaborace, neurazí. A je fakt, že závěr jsem četla do rána najednou....
Olof
60% 60% 60% 60% 60%
  8. 3. 2016, 23:22
Čtivý to je, o tom žádná - i když těch popisů, jak se hladiny jezer třpití v měsíčním svitu apod je tam až až. Nicméně to je spíš banalita. Co mi nejvíc vadilo, byla hlavní hrdinka. Ta je totiž navzdory častýmu přesvědčování o jejích výjimečných schopnostech dost naivní a blbá, což je dost v rozporu s tim, jakou pozici zastává - pro mě dost nereálný. Jak to cca skončí, jsem bohužel věděl nepříjemně brzo. Nicméně to má i nějaký klady. Všudypřítomný strach v Paříži za války dementní jednání Marian ještě umocňuje a celkově je v tom i spoustu myšlenek, který jsou sice jednoduchý, ale má smysl nad nima pozastavit. Díky nim to za přečtení stojí.