Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Dr. Beneš

0%
0 0
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Dr. Beneš

Nejnovější vydání:
Dělnické knihkupectví a nakladatelství - 1947
Počet stránek: 513
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Dělnické knihkupectví a nakladatelství (1947) 513

Jak lze nejlépe čtenáři přiblížiti státníka, než tak, že bude uveden v pravém světle svých politických činů. Jak víme, nemusí se tyto činy jevit vždy a všem stejně. Nejhorší variantou je, že mohou být překrucovány. Letmo se dotkneme také rodinného zázemí Edvarda Beneše. Nepocházel z materiálně bohaté rodiny, neboť byl desátým dítětem Matěje a Anny Benešových. Měl se stát knězem, ale svou pílí, odhodlaností a vnitřním tušením jal svého ducha vzdělávati ve věcech pozemských-politických. Díky svému odhodlání a vytrvalosti může být vnímán jako houževnatý bojovník za samostatnost ČSR. Proto je možné napsati, že Beneš je jakýmsi obrozencem čsl. národa 20. století. Beneš se činil též po konci 1. světové války. Kniha je doprovázena sérií fotek a také rozhovory mezi Mackenziem a Benešem. (Založil/a: Hochturn)

(více)  

Štítky

více  
Montague Compton Mackenzie Montague Compton Mackenzie
*17.01.1883 - †30.11.1972


Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Hochturn
  14. 11. 2012, 17:30
Předně musím vypsati z jakých činů chovám k dr. Benešovi sympatie. Každý rok, 28. října, si automaticky připomínám „Den vzniku samostatnosti Československa“: tak dneska jsme spolu se Slováky utvořili jeden národ, hm. Jenže po přečtení Dr.Beneše od Mackenzieho jsem si teprve uvědomil, jaká to asi musela být fuška, založit stát. Obětovat 16 hodin denně politickým jednáním, nemít vůbec pozemské radosti; být klidný při štvanicích. Též musím uznati Benešovu diplomatickou činnost, neboť bych osobně nebyl s to, o hlavních věcech, jednati např. s tajemníky čelních představitelů. Dle mého názoru by měla politika představovat „přímé“ a nikoli kuloární jednání. V tomto jsem za jedno s panem Kramářem, který se cítil na první konferenci Společnosti národů, dotčen.

Na fotkách z filmových dokumentů na mě působil dosti neutrálně. Jakoby jej každá fotka, záběr, jenž jej nelíčí ve státníkově pozici, obtěžovala. Soukromá sféra byla – zdá se – na obtíž. Proto nejsou žádné fotografie, filmové záběry ze svatby. S úsměvem to také měl pan doktor na štíru. Kromě schůze v Moskvě s Litvinovem r. 1935, kdy se zdálo, že je úsměv od srdce ani nikoli z povinnosti. Snad se není čemu možná diviti, když se dr. Beneš prezentuje jen čistým racionalismem a lidskost nechává stranou. Snad to byla nutná oběť. Vždyť toho měl tolik v plánu a času málo. Jeví se mi to, jakoby tu byla nutkavá touha zapsati se do dějin. Sice se dějiny neptají na podrobnosti - ty musí zachytit člověk -, ale úsměv od srdce vyjadřující lidskost, by neuškodil.
Především dr. Benešovi vytýkám, že měl tu odvahu, aby sám sebe označoval za prostředek Prozřetelnosti. Býti takto pojat, může být člověk jen „označen“. Sám sebe takto pojímat je dosti sobecké.

Jsem rád, že Mackenzie v díle uveřejnil hojně dopisy, diplomatické zprávy, prohlášení. Protože některé z nich dokáží umlčet ty lidi, co vidí historii jen černobíle. Když jsem např. Četl Benešovo prohlášení k národu, měl jsem z nich husí kůži. Zachoval si neutralita, žádné vášně. Ani zmínka nenávisti vůči Němcům. Povzbuzení českému národu, že bude líp, jen musí setrvati v soudržnosti a pospolitosti. Patřil jsem taky k těm lidem, co říkávají, že jsme se měli bránit za každou cenu, ale toto tvrzení je dosti nerozumné a krátkozraké. Toto dílo spolu s filmovými dokumenty (i kritickými) mě přimělo se pořídit další dílo – a teď přímo od – Beneše. Takže pane doktore Edvarde Beneši i přesto všechno, děkuji!