Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Chromý bůh

98%
5 78
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Chromý bůh Originální název: The Crippled God
Poprvé vydáno celosvětově: 2011

Nejnovější vydání:
Talpress - 2012
ISBN: 978-80-7197-458-1
Počet stránek: 944
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 38x v oblíbených
v přečtených 99x v přečtených
v knihovně 67x v knihovně
k přečtení 121x k přečtení
právě čte 5x právě čte
si přeje 21x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Talpress (2012) 978-80-7197-458-1 944

Lovci kostí táhnou do Kolanse vstříc neznámému osudu. Jsou na pokraji sil a vzpoury, ale pobočnice Tavore se nehodlá vzdát. Aby zachránila svět, musí přejít vražednou Skleněnou poušť a postavit se děsivým nepřátelům. Forkrul Assail hodlají zbavit svět všech lidí a znovu nastolit řád, zatímco starší bohové chtějí zpět své bývalé výsadní postavení. Magie a touha po moci, kterým bude muset pobočnice a její spojenci čelit, jsou strašlivé. A zatím v Charkanas, dávno ztraceném městě Tiste Andii, hrstka obránců pod velením Yedana Derryga zoufale bojuje s nenasytnými Tiste Liosan toužícími po ovládnutí Kurald Galain. Toto je poslední kapitola neobyčejné Malazské knihy Padlých. (Založil/a: Snicketka)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Richie
80% 80% 80% 80% 80%
  18. 2. 2013, 2:17
Zakončení své skvělé ságy rozložil Erikson do dvou knih. A myslím, že se tím trochu dopustil chyby. Předchozí jednotlivá tažení Paličů mostů či Lovců kostí byla vždy zakončena v jedné knize. Poslední válku Malažanů a jejich spojenců s Forkrul Assail v Kolansi protáhl do dvou knih a bohužel ten příběh natáhl příliš. Přestože Erikson umí výborně vyprávět, přistihl jsem se, že se v první polovině až dvou třetinách knihy začínám místy nudit. Popisy únavného tažení vojáků přes poušť, probírání životů jednotlivých (v příběhu nevýrazných) postav, neustálé vracení se ke strastiplné cestě dětského Hada, či další odbočky k mnoha vedlejším příběhům - někdy od 500. stránky jsem občas začal přeskakovat některé odstavce nudnějších kapitol.
Třetí třetina knihy byla opět mistrná - vylíčení bojů snad všech lidských i nelidských ras bylo úžasným vyvrcholením knihy.
Přestože byl závěr ságy poněkud zbytečně natáhnut, dočetl jsem celou sérii s velkým potěšením. Je to velkolepé literární dílo - především pro skutečné milovníky a znalce žánru fantasy.

31.5.13 - i po pár měsících od dočtení mi stále Eriksonova Malazská říše leží v hlavě a předpokládám, že se k ní brzo vrátím a vychutnám si ji znovu.
Všivák
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 1. 2016, 8:21
Tak to mám za sebou. Dva roky jsem strávil s touto ságou. Občas mě sice někdy zkoušela svou až přílišnou rozvleklostí. Vždycky ale perfektně vygradovala. Co je uprostřed nepochopitlné, na konci dává smysl. Erikson je velký fatalista. Své hrdiny nechává krvácet až za hranici únosnosti. Vlastně se tady vůbec nedá předvídat kdo umře a kdo bude žít. Nakonci mi ale ukáplo trochu slz a vhrudníku zůstal takový dobrý pocit. Jo, tohle stálo zato. Mimochodem, Corrab se stal mou nejoblíbenější postavou. Je to borec. A ta závěrečná epická bitva. To je paráda.
LuciusWlk
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 5. 2014, 19:04
Tato neuvěřitelně dlouhá pouť je bohužel ukončena. A ukončena famózně. V podstatě vše potřebné bylo dovysvětleno a nějakým způsobem vyřešeno, byť ne vždy příjemně. Myslím, že kniha neměla nudnější místa. Kniha je jednoduše smršť událostí, dějů, dobíhajících příběhů s předešlých knih, výborného napětí, humoru, akce. Až je mi líto, že to končí. I když, Je zde ještě Esslemont a jeho podání Malazu a nakonec se můžeme těšit, co nám Erikson naservíruje nyní. :))
/// Série Malazska Kniha Padlých: Začátek série se se čtenářem nemazlí. Jste vhození do rozjetého vlaku, do příběhu bez vysvětlování, do absolutně nového světa, jehož vlastní zákonitosti by vydali na vlastní knihu. Buď to ustojíte a budete odměněni, nebo odpadnete. A jako by toho nebylo málo, druhá kniha je asi nejslabší s celé série. Ale poté následuje lavina brutálně vyjímečných knih s nádherně vzestupnou křivkou. Záplava postav, které budete milovat. Událostí, o kterých se vám bude zdát. Rozluštění, se kterých se točí hlava. Armády, kde je snad každý cvok a do které bych bez váhání vstoupil, jen abych byl jejich součástí. A závěr, jak jinak než fenomenální rozdělený do dvou knih. Což ostatně není na škodu, protože devět je jako konec bez vrcholu. Deset je konečné číslo. Deset tisíc stran příběhu. Toto je Malaz!
colore
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 7. 2016, 16:50
No fíha! Půl rok s Malazem byl fakt parádní. Ani se mi nechce věřit, že už to skončilo, zároveň si ale říkám: "Hurá, konečně mám čas i na jiný knížky". Myslím, že na tuhle sérii budu ještě dlouho vzpomínat. Celý to bylo neuvěřitelně vymakaný, akční, vtipný, nechutný, nepředvídatelný, magický, prostě úchvatný. Co k tomu víc dodat? Tohle si prostě každej milovník fantasy musí přečíst!!!
nečik
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 11. 2015, 14:06
Až po přečtení posledního dílu mohu celou ságu ohodnotit.

Nejdříve mínusy:
- problém ztotožnění se s postavami
- časté filozofické úvahy v textu (prostě jsem tyto části přeskakoval, často jsem je i nepochopil)
- vysoké nároky na čtenářovu pozornost (v mém případě to platí dvojnásob, když si čtu ráno než jdu do práce - večer po uložení dětí ke spaní tohle prostě nedávám :-D )
- zbytečně mnoho postav

Plusy:
+ neobyčejně pestrý a propracovaný svět
+ postavy: Karsa, Bugg a Tehol, Šurk, Malazská armáda
+ události: bitva v Darudžistánu, Coltainův pád, Karsova linie

Závěrem: určitě někdy v budoucnu si Malaz přečtu znova, ale musí mít na to člověk opravdu klid.
Methat
100% 100% 100% 100% 100%
  9. 6. 2015, 18:09
Obsahuje spoiler spoiler Tady funguje klasická malazská vojenská struktura, ženská. Krátka, násilná debata a hotovo. My jen tak nepostáváme. – Bouřňák na Kalyth

„Myslí si, že slunce každej večer zapadá do její prdele a každý ráno jí vychází z huby. Je mimo, Gesi. Je šílená jako pětioká kočka s jedním vousem -“ – Bouřňák o Krughave.

„Žvýkání sušeného masa vybudí nějaké ty šťávy, ale je to jako polykat bhederiní placenty deset dní ležící na slunci“ – Pores v rozhovore s Faradan Sort

Spoilers
_______________________________________________
Posledná časť tejto epickej fantasy série a ja cítim smútok. Nie len preto, pretože príbeh skončil a s nimi aj moji obľúbení hrdinovia ale aj preto, že posledných sto stránok bolo jednoducho smutných. Rozlúčkových. Autor sa lúčil s malažanmi, s Paličmi mostú, Lovcami kostí, s Imassmi, Jaghutami a všetkými ostatnými rasami. Najkrajšie na tom bolo, že konečne dal priestor Ganoesovi a Tavore sa stretnúť a objať a na konci nechal prejaviť aj city lásky ďalších postáv, čo u neho nebolo zvykom a mňa hrialo u srdca. To bolo pre mňa najdôležitejšie, toto gesto. Keby sa neboli stretli (a Erikson by to urobil podobne ako u Tavore a Felisín – vtedy mi tretíkrát zlomil srdce / 1. Whiskeyjack, 2. Coltain), zostal by len ten prvý smútok, že skončil príbeh ale nebola by žiadna rozlúčka. V momente, keď Tavore padla na kolená a vykríkla, zasiahla ma do srdca tak silno a presne ako Očkov šíp Coltaina a ja som si zavspomínal na jej dlhé a ťažké ťaženie a čo všetko prežila za tých množstvo strán a rozumel som jej. Konečne som ju aj ja pochopil, keď sa mi prv zdala chladná a nijaká. A odľahlo mi, že už je koniec aj pre ňu, pretože som si ju obľúbil.

Keďže postáv bolo v celej sérii neuveriteľne veľa, nie na všetky moje obľúbené postavy sa dostalo veľa priestoru. Napríklad by som chcel viac čítať o Paranovi a čo sa dialo v Sedmiměstí, keď sa dostal do pozície pěsti a ako sa do pekla dostal ku Kolanse (nehovorte mi, že vytvoril megaportál a presunul celú armádu cez tisíce kilometrov mora), Karsa Orlong mi strašne chýbal, v poslednej časti sa ukáže len raz (ak sa nemílim), no zmení celý priebeh boja (ale vôbec som nepochopil prečo sa tam ten boh ukázal a prečo ho mal Karsa zabiť?!).

Tretí diel je pre mňa najlepší. Keby som mal čítanie ukončiť, tak štvrtým dielom, pretože ukončuje druhý diel a pretože piaty je úplne iný svet, rozprávanie, pohľad, atď.

Každopádne, začiatok desiatej kapitoly je legendárny. Stačí si ho prečítať a prechádza mráz po chrbte. Eriksonove posledné slová v knihe a tejto sérii sú: „Nezapomeňte na nás“. Ja na nich určite nezabudnem…
_______________________________________________
„Dnes pújdu mezi vojáky, pobočnice, protože musím vyprávět jeden příběh. O dvou dětech a pytli s hračkami.“ – Ruthan Gudd

Tento popis pobitvovej scény mi zlomil srdce: „Mezi mrtvými a umírajícími byly dvě dívky, klopýtaly od těla k tělu. Od hlavy k patě byly karmínové. Jedna vřískala, jako kdyby se snažila roztrhat svúj hlas na kusy, navěky ho zničit. Druhá vrávorala mezi mrtvolami s rukama na uších.“
buchtys
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 8. 2015, 22:41
Toto je krev našich životů, to je celá odměna za naše činy, které budou brzy zapomenuty. Nikdy jsme nebyli takoví, jak se od nás čekalo. Byli jsme jen takoví, jací jsme byli. Nezapomeňte na nás.

Já nezapomenu.
piko
80% 80% 80% 80% 80%
  3. 12. 2016, 12:24
Konečně po 3 letech jsem ságu dočetl a prostě nevím a jsem ztracenej. Výborný pasáže se střídají s nudnýma a otravnýma. Předposlední díl jsem měl chuť nedočíst jak byl nataženej a poslední sem četl jedním dechem jak byl kulervoucí. Nejvíce mě však mrzí, že jsem to celý nepochopil a vlastně od prvního dílu jsem se jen ztrácel. A když už jsem si myslel, jsem to pochopil, tak se stalo něco mimo mé chápání. Možná by to chtělo přečíst ještě jednou, ale znovu bych to asi nedal. Nicméně jednotlivé bitvy a příběhy byly epické a krásně napsané. Bavili mě pasáže s lidmi Lovci kostí, Tehol, Tavore, Paliči mostů, Karsa Orlong atd. ti byli epesní, za to např. tistejové jsem skoro nenáviděl, jak byli nudní a komplikovaní. A tak to bylo se vším něco bombastické se střídalo s něčím k uzoufání, takže jsem z celé ságy poněkud rozpolcen. Nicméně nelituji toho, že jsem to četl a dočetl.
Laša
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 12. 2016, 21:19
Rozhodl jsem se, že nebudu komentovat každou knihu celé ságy, ale pokud se mi to podaří dočíst do konce, udělám závěrečné shrnutí. V úvodu napíšu, že k dílu jsem sáhnul, protože jsem si potřeboval něčím zkrátit čekání na Martinovu novou knihu písně ledu a ohně a dle komentářů jsem uznal, že Erikson bude fajn. První kniha pro mě byla utrpením, a kdybych nebyl tak tvrdohlavým, nikdy bych se přes první díl neposunul. Ještě jsem nezažil tak obrovský svět, rozmanité charaktery, tolik postav, dějů, různých ras a několik časových liníí najednou. Přiznám se, že i po dočtení vůbec nemám tušení, co některé postavy vlastně byly zač. Bylo pro mě hodně obtížné najít nit, když se někdo převtělil, zemřel a následně se objevil jako někdo jiný s jiným jménem, obzvláště, když jsem několik dní na knihu nesáhl. Přesto musím uznale kývnout, že Erikson je génius, jestli tohle všechno nosí v hlavě. Během té spousty času, co jsem čtením ságy prožil, jsem si naprosto zamiloval malazskou armádu, většinu jejích postav a jejich hašteření, jejich tažení, osudy jednotlivců. Některé pasáže jsem četl jedním dechem naprosto bez vnímání prostoru a času, coltainův řetěz, yghatan, obsazování lederské říše až samotný závěr mě naprosto učarovali. Někdy ve mě kniha vyvolala tak silné emoce, že jsem se vrátil o 3 stránky zpět, abych si to mohl přečíst znova a znova-tak například si stále vybavuji Zobáka nebo Toca. Některé pasáže nebo samotné dějové linie mě nic neříkali, moc mě neupoutali, v té hře s bohy jsem se naprosto ztrácel a nebýt jednoho webu, kde je většina obsahu i postav pěkně popsaná, asi bych nepochopil vůbec nic. Četl jsem to velmi dlouho a za tu dobu jsem si k některým postavám opravdu vytvořil silný vztah a teď, když už je konec - jsem vlastně smutný, že to celé končí, i když jsem se původně modlil, abych se k tomu konci dostal. Na konci posledních řádků jsem byl trochu bez duše, už žádný Šumař, Ben, Kalam, Křovák, Bouřňák, Ges a další, co mi dělali po těch dlouhých samotných večerech společnost, rozesmívali mě nebo rmoutili. Bylo to náročné, ale díky za to, že jsem měl tu možnost Malaz navštívit.
dandik
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 4. 2016, 23:41
výborná kniha a určitě doporučuji všem, aby si ji přečetli ....,určitě se k ní jednou zase vrátím :)