Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Dopis o toleranci

80%
4 7
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Dopis o toleranci

Podtitul: A letter on toleration


Autor:


Nejnovější vydání:
Atlantis - 2000
ISBN: 80-7108-202-3
Počet stránek: 102
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 12x v přečtených
v knihovně 3x v knihovně
k přečtení 3x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Atlantis (2000) 80-7108-202-3 102

Dopis o toleranci je nejdůležitější ze čtyř listů, které slavný anglický myslitel 17. století John Locke věnoval tématu, jež až dodneška zaujímá politiky, filosofy i laické čtenáře. (Založil/a: Venceslao90)

(více)  

Štítky

více  
John Locke John Locke
*29.08.1632 - †28.10.1704

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Myrddin33
80% 80% 80% 80% 80%
  12. 6. 2015, 19:11
Co mohu říci s jistotou, je to, že je dopis velmi inspirativní, a donutil mne hluboce o předloženém tématu přemýšlet, hlavně v kontextu současné doby a v různých ohledech, například uplatnění Lockeovi teorie o toleranci v jiných systémech, než křesťanských.
Celý dopis lze posuzovat v jeho myšlenkové podobě s kontextem i bez kontextu. Pokud budu brát kontext, je to jistě revoluční dílo a bylo základem důležitého budoucího vývoje. A bez kontextu? Ve dvou případech musím říci, že vedu hlubokou polemiku sám se sebou, zda má Locke pravdu, či se mýlí. Uvedu obě dvě teze:
-Locke uvádí, že "..nikdo nemusí být od přírody členem církve... vstupuje do společenství, o němž věří, že v něm najde pravé náboženství.. Lidé se nerodí jako členové určité církve..." (s.50). Když tedy nad tím uvažuji, je tedy špatné vychovávat dítě ve víře, ve kterou věřím? Tím, že ho v ní budu vychovávat, budu mu vrývat svůj názor a ve své podstatě jej donutím stát se součástí mého náboženství. Locke v jedné části píše, že je v pořádku snažit se druhé nenásilně přesvědčit o mém názoru. Ale je opravdu správné tedy takto činit u dítěte, které je v jednoduchostí myšlení snadno zmanipulovatelné? A odhlédnu-li od křesťanství, jak tuto tezi vykládat v kontextu například judaismu či islámu? Hodně uvažuji, jak vlastně toto prakticky vyložit.
-Druhá teze je, že "ti, kteří popírají existenci Boha, nemají být tolerováni vůbec." (s.82) Je zde řeč samozřejmě o ateistech. Locke tvrdí, že ti, co nevěří v Boha ve své podstatě popírá základy řádu, a proto nemůže ani vyžadovat toleranci. Člověk by to mohl ihned odsoudit, říci, že na ateismu vlastně není nic špatného a Locke pouze tuhle tezi napsal v kontextu své doby. Ale při hlubším zamyšlení vlastně nemusí jít o tak nepravdivou věc. Dokáží ateisté tolerovat věřící? Je ateista člověk bez jakékoliv víry, tedy pouze žije? Je vůbec možné žít bez toho, aby se v "něco" věřilo? Je-li úplný ateista, člověk bez jakékoliv víry, lze mu projevit toleranci, nevěří-li v dobro, zlo, spravedlnost,....? Nebo lze vztahovat pojem ateista jako člověk nenáboženský? S touhle tezí mám opravdu hluboký rozkol a donutila mne k několika hodinovému přemýšlení.
Jinak bych s Lockem ve své podstatě většinově souhlasil, nesouhlasné body jsou marginální. Tedy základ rozdělení na dvě oddělené složky - stát a církev, je myslím naprosto správné a pro toleranci nezbytné.
Knihu, respektive dopis hodnotím velmi kladně, i když na téma tolerance by jistě šlo napsat mnohem více, respektive zajít dále, než zašel Locke a vztáhnout toleranci na další složky lidské společnosti. Ale určitě doporučuji k přečtení, čtení je to opravdu inspirativní.