Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Veveřácká kronika

95%
5 8
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Veveřácká kronika
 Všechny obaly
Veveřácká kronika
 Všechny obaly

Podtitul: Příběh divoké veverky Pinky


Originální název: Veveřácká kronika
Poprvé vydáno celosvětově: 2005

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Argo - 2013
ISBN: 978-80-257-0775-3
Počet stránek: 526
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 2x v oblíbených
v přečtených 8x v přečtených
v knihovně 6x v knihovně
k přečtení 5x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2013) 978-80-257-0775-3 526 rozšířené a doplněné vydání
Nezjištěno / Jiné (2005) 80-239-6757-6 284 vydala Zóna (Chvaletice)

V nejlepších tradicích zvířecích knih Geralda Durrella zachycuje Kateřina Soukupová sedmileté každodenní pozorování divoké veverky Pinky, která se usídlila v těsné blízkosti samoty, kde autorka žije. Intimní, zasvěcený a především čtivě napsaný pohled do soukromého života divoké veverky nabízí řadu pozoruhodných detailů i zcela raritních pozorování, jako například veverčí vrh, přenášení ještě slepých mláďat mezi jednotlivými hnízdy, výchovu odrůstajících potomků i soužití dospělých veverek mezi sebou.
Součástí více než pětisetstránkové knihy je i bohatá fotografická dokumentace včetně několika desítek barevných snímků. (Založil/a: Snicketka)

(více)  

Štítky

více  
Kateřina Soukupová Kateřina Soukupová
*??.??.1973

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Fabienne
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 6. 2013, 17:44
Když už měla žaludek nacpaný mrkví k prasknutí, sebrala nesnězené mrkvové plátky, aby je využila pro svůj nový značkovací koníček. Jedno odpoledne se mi tak po příchodu na zahradu naskytl neuvěřitelný pohled. Nad každým z visutých dřevěných mostů, vedoucích napříč zahradou od veveřáckého krmítka až za plot do přilehlého akátového lesíka, trčelo přesně ve stejné výšce do kůry zatlučené mrkvové kolečko. Pinky umístila vždy po jednom kolečku na kmen tam, kde se stýkaly konce dvou mostů, a to jen několik centimetrů nad poslední z jeho dřevených dílů. Vypadalo to opravdu tak, jako by svou soukromou visutou dálnici opatřila vkusnými turistickými značkami, aby jí stačilo zapamatovat si, že ke krmítku se dotane "po oranžové".
*
*
Nic netušíce o mé přítomnosti vyšplhala asi do dvoumetrové výšky a při tom obkroužila kmen, takže se náhle vynořila jen pár centimetrů od mého obličeje. Obě jsme strnuly v naprostém údivu – já z toho, že jsem se poprvé v životě dostala tak blízko k hrdince tohoto vyprávění, a zrzka překvapením nad tím, co se to za kmenem skrývá. Minutu na mě zůstala zcela bez hnutí zírat, a nakonec zvítězila nad její vrozenou opatrností zvědavost. Pomalu popolezla ještě o pár centimetrů blíž, natáhla tlapičku, zvědavě ohmatala objektiv fotoaparátu, který jsem po celou dobu strnule držela před obličejem
a přičichla k němu. Pak beze spěchu odručkovala po kmeni o metr výš a přitom drápkem odrazila zrnko kůry, kterémi vlétlo přímo do oka. Pinky ještě jednou obkroužila kmen, vrhla na mě poslední zvědavý pohled a pak už jen přeskočila na visutý most a zmizela v dálce. Rozklepala jsem se jak osika ve větru a po tváři mi stékal proud slz, nejen kvůli pálícímu zrnku kůry na sítnici, ale i hlubokým dojetím nad tím, že jsem se po tolika letech mohla Pinky poprvé podívat do očí.
---------------------------------------------------

Falbala už tu napsala vše podstatné a já s tím souhlasím. Smála jsem se při čtení kapitoly "Opilecké orgie" (a nejen při ní) a na jiných místech jsem cítila dojetí.
Měla jsem úplně stejné pocity, jako při čtení knihy "Marley a já", protože tato publikace je také psána srdcem. Když si člověk přestane hrát na pána tvorstva
a s pokorně skloněnou hlavou vstoupí tiše do světa zvířat, potom může zažít totéž, co autorka této knihy.
navabaca
80% 80% 80% 80% 80%
  25. 6. 2013, 18:16
Kroniku jsem si opatřil v naději, že v ní najdu to, co v knihách E. T. Setona. Během několika prvních kapitol jsem byl nadšen, ovšem s každou další moje radost uvadala. Kniha je na dnešní poměry nepochybně vítaným unikátem, ale diblíkovský způsob psaní, za který by se nemusel stydět sám Walt Disney, mi příliš nevyhovoval. Používání slov a výrazů typických pro lidský svět bylo zpočátku úsměvné, jenže jejich neustálé používání v podstatě na každé stránce začalo být brzy otravné a ztratilo na originalitě. Některá autorčina napínání děje byla zbytečná kvůli snadné předvídatelnosti, názvům kapitol a nevhodně umístěným přílohám s popsanými fotografiemi.
Rozsah knihy se mi zdá přehnaný, text působí často velmi nafouknutě, téměř každá věta je pomalu plynoucí říčkou, která uvolněně protéká řadou meandrů a nikde neteče přímým směrem. Obzvlášť nafouknutá, často se opakující a málo čtivá, je z mého pohledu prostřední třetina knihy, přes kterou jsem se dlouho nemohl pročíst.
Tím vším ale nikterak nechci autorku špinit či shazovat, naopak jsem velmi vděčný, že se na trhu objevila právě tato, i přes veškeré mé výtky, půvabná a jedinečná kniha. Úctyhodné dílo s neobvykle rozsáhlou slovní zásobou se právem mohlo zabydlet v mojí pečlivě budované knihovně.
Falbala
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 2. 2013, 18:42
Velmi čtivá, místy vtipná, místy dojemná, zajímavá kniha, která popisuje 7 let autorčina pozorování divoké veverky Pinky. Tuto knihu jsem s nedůvěrou míjela měsíc - co může být tak zajímavého na veverkách, aby to obsáhlo téměř 600 stran? S nedůvěrou jsem knihu otevírala, rychle se začetla a pak už mě to chytlo - autorka skvěle skloubila svůj mimořádný spisovatelský a pozorovatelský talent - výborné pointy, ani chvíli jsem se nenudila, někdy se i smála a vždy nedočkavě očekávala, co přinesou další stránky. Velmi oceňuji spisovatelskou sebekritiku a určitě i nemilosrdné škrtání, které jistě vydání předcházelo. Výsledek se velmi podařil!
Pokud máte rádi Joy Adamsovou nebo Jamese Herriota, je toto vhodná knížka pro vás... a nezapomeňte si najít na facebooku a netu webovky "veveratka", kde je spousta dalších postřehů a fotografií. Autorce velmi fandím a držím palce, ať se záchranné stanici podaří zachránit co nejvíce veveřátek v nouzi.
Jezinka
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 6. 2013, 19:23
Paní Kateřina je člověk, jemuž srdce tluče v rytmu veverčích skoků. Veveřácká kronika dokazuje to, že co se opakuje, nemusí být nudné a že každá veverka je kouzelná.