Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Fenomén Jiří Suchý

90%
5 2
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Fenomén Jiří Suchý
Poprvé vydáno celosvětově: 2011

Nejnovější vydání:
Galen - 2011
ISBN: 978-80-7262-751-6
Počet stránek: 416
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 2x v přečtených
v knihovně 1x v knihovně
k přečtení 1x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Galen (2011) 978-80-7262-751-6 416

Dva rozhovory z let 1990 a 2010. Kniha obsahuje dva rozhovory, které Karel Hvížďala s Jiřím Suchým vedli s odstupem dvaceti let: Povídání je z roku 1990 a Divadlo stále miluju z roku 2010. Je to v Čechách a na Moravě poprvé, co se z autora písňových textů a herce v tingltanglu, jak se s odstupem času ukazuje, stal největší český básník druhé poloviny 20. století. A je to také poprvé, kdy nějaké autorské divadlo vydrželo více než padesát let a kdy jeho zakladatel ještě v osmdesáti vystupuje skoro denně na jevišti. Kniha je v prodeji jako součást kompletu Jiří Suchý 80 spolu s publikací Jiří Suchý - Vzpomínání. (Založil/a: prkali)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

prkali
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 2. 2013, 18:16
Mám tohodle starýho kluka moc ráda. Odnepaměti. A Hvížďala rozhovory umí. Navíc má kniha desky s takovým tím sametově hladivým povrchem - víte, co myslím? - a to nestačí pohladit prsty nebo dlaní, ta se musí hladit vlastní tváří - a člověk s údivem zjistí, že nejvnímavější místo je mezi lícní kostí a dolní čelistí!... - malá ukázka - kterak Suchýho se Šlitrem v roce 1964 pustili ven: "To byla doba, kdy v Moskvě začala obleva, která se postupně doblila až k nám a oblila i naši vlast. Tehdy nám řekli, že můžeme do Paříže. To ale nebyla doba jako dneska, kdy si můžeme říct, že v sobotu pojedeme do Paříže. Muselo se žádat o doporučení zaměstnavatele, o devizový příslib, o výjezdní doložku, vyplnit celní prohlášení, nezapomenout na potvrzení o odevzdání vojenské knížky, pak si zažádat o vízum, přikoupit si nějakou valutu u veksláka, pak přemejšlet, kde ji ukrejt atd., a to pořád ještě nebylo jisté, jestli se nakonec ven dostanete. Ale to taky byla doba, že kdokoliv odjel na západ od našich hranic, měl vlasteneckou povinnost navštívit striptýz a potom o tom vyprávět kamarádům, protože tady to nebylo. "
huttershofen
80% 80% 80% 80% 80%
  8. 2. 2013, 16:56
Semafor je moje oblíbené divadlo a Jiří Suchý oblíbený autor, takže jsem knížku přečetl s chutí. Ale přijde mi že první rozhovor je mnohem zajímavější, asi to souvisí i s dobou vzniku a okolnostmi. Také - za těch dvacet let pan Suchý dal neskutečné množství rozhovorů, což má ve výsledku jeden pochopitelný nešvar, má už naučené odpovědi na spoustu otázek, které se víceméně stále opakují. A v tom druhé díle jich je víc.