Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Nesnesitelná lehkost bytí

90%
5 946
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Nesnesitelná lehkost bytí
 Všechny obaly
Nesnesitelná lehkost bytí
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: Nesnesitelná lehkost bytí
Poprvé vydáno celosvětově: 1984

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Atlantis - 2015
ISBN: 978-80-7108-351-1
Počet stránek: 344
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 449x v oblíbených
v přečtených 1756x v přečtených
v knihovně 264x v knihovně
k přečtení 568x k přečtení
právě čte 20x právě čte
si přeje 34x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Atlantis (2015) 978-80-7108-351-1 344 Podtitul: Román s doslovem Květoslava Chvatíka a Poznámkou autora
Atlantis (2006) 978-80-7108-281-1 341
Sixty-Eight Publishers (1988) 0-88781-146-9 295

Získaná ocenění:
"Státní cena za literaturu - 2007 - S přihlédnutím k dosavadní prozaické a esejistické tvorbě".
"Cena Český Bestseller - 2007 - Nejprodávanější beletrie pro dospělé ".

"Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal,co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním,zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí."

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Introvert
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 11. 2015, 7:59
Tohle mi úžasně sedlo. Jedna z oněch knih, kterou neradi odkládáte a když už není zbytí, v duchu jste u ní...
Perfektně vylíčený marasmus doby, na jeho podkladě příběh lásky, řada nádherných myšlenek, které máte potřebu si opisovat, a když vás ta potřeba popadne na každé druhé straně, necháte toho s tím, že se kniha prostě musí stát součástí vaší knihovny...
Intelektuální hodokvas.
nevermore
80% 80% 80% 80% 80%
  28. 8. 2014, 17:30
Za políček do xichtu komunismu to má u mě ještě další plusové pole navíc. Nedýchatelno v tomto marasmu Kundera hezky zachycuje i když mu o to údajně vůbec nejde a román má být románem. No dobře.
Anael
80% 80% 80% 80% 80%
  31. 8. 2012, 17:55
Líbila se mi o trochu víc než Žert, ale přesto je hodnotím obě 4 hvězdami. Kundera mě baví, ale i tak se mi zdá, že přehání, jeho ženské hrdinky jsou hloupé husy a že si hraje na lepšího, než je. Pro mě je to moc přeceňovaný autor.
ForFreedom
80% 80% 80% 80% 80%
  24. 1. 2015, 0:08
Takhle, když lze něco říct v několika větách, proč tomu nepřidat pár filozofických termínů, dát tomu ten správnej metafyzickej dojem a nerozpliznout to na celou kapitolu, knihu, že. V tom je totiž hlavní problém: je to víc úvaha než román, víc Kunderův intelektuální komentář než ,,příběh“, který by to vše, v co jej Kundera zahaluje, byl schopen říct jaksi jen „sám o sobě“... Jasně, myšlenky jsou to podnětné a krásné, lehkost, která je těžší než jakékoli břemeno, až se nakonec stává nesnesitelnou, je nadčasovým tématem, připusťme, že se jedná o moderní experimentální formu, ale i když to drží pohromadě a Kunderovi nelze upřít, že je mistrem slova - tak jako román to přesto působí ,,uměle“. Postavy a vůbec vše, co řeknou nebo provedou, jako by jen ilustrovalo předem vyslovenou myšlenku, a to ani nepočítám tu jejich strašlivou metaforicky šroubovitou pseudořeč, za niž by se nemuseli stydět ani ve Starém zákoně. Navíc je tu ten vysloveně patetickej závěr, ta dojemná psí taškařice, která to doslova pohřbila: tady už Kundera uplně zapomněl, kde má přestat... 3,7/5
Romanka
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 7. 2016, 7:09
Dokonalost! Nemohla jsem se odtrhnout. Krásný román o vztazích mezi muži a ženami v nelehké době komunismu. Spoustu filosofických zamyšlení. Kniha, kterou si ráda přečtu znovu.

"Vzpomněl si na známý mýtus z Platonova Symposia: lidé byli nejdřív hermafrodité a Bůh je rozpoltil na dvě půlky, které od té doby bloudí světem a hledají se. Láska je touha po ztracené půli nás samých. "
venpazz
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 8. 2013, 12:46
Mně se to naopak líbilo o něco méně než Žert nebo Nesmrtelnost. Přesto je to pořád vážně dobrý, ale... Nemůžu si pomoct - čím víc Kundery čtu, tím víc mi všechny jeho romány přijdou na jedno brdo. Doporučuju mezi nimi udržovat delší rozestupy.
Mariana.
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 8. 2012, 13:04
"Přečtěte si než umřete".. Takto bych já osobně charakterizovala Nesnesitelnou lehkost bytí (NLB). Žert a Nesmrtelnost nebudu hodnotit, protože bych nerada kazila profil tak výbornému autorovi, ale další dvě mě oproti NLB velmi zklamaly. Tomáš, Tereza, Sabina, v pozadí Franz. Nádherné i zvláštní a divné gejzíry citů mezi hlavními postavami. Úžasné myšlenkové pochody hlavních postav, zejm. překvapivé řešení vztah "Tereza kontra její vlastní tělo" v kontextu s tím jakýmsi Freudovským hledáním sebe sama a návraty do minulosti, které odkrývají otázku, která na začátku vyvstává. Tuto knížku jsem četla 1,5 roku z5 kvůli maturitě se značným odporem, že to číst musím. Nevím, kdy jsem ji začala číst, ale vím, že jsem skončila v 7 ráno a poté sedla do auta a jela rovnou do školy. Kniha je plná úchvatných formulací: "červánky zániku ozařují vše kouzlem nostalgie-i gilotinu.“, pravd a překvapivých myšlenek a ústředních provázejících motivů, ke kterým člověk k pochopení musí mít nějakou znalost. // Už na začátku Kundera začíná s myšlenkou břemene, vysvětluje onu nesnesitelnou lehkost na kontrastu k Parmenidovi.

Na konci úvodních dvou stran, se objevuje, že tento svět založený na neexistenci návratu= proto bude vše odpuštěno a vše je také cynicky dovoleno
- Když se bude každá vteřina opakovat= budeme připoutáni k věčnosti jako Ježíš ke kříži= to je šílené= PARMENIDES rozdělil svět na černé a bílé (světlo-tma, lehkost-tíha), ale Kundera polemizuje o tom, zda-li je lehkost dobrá a tíha špatná
- Žena si po věky věků totiž bere na sebe břemeno muže, „touží být zatížena břemenem mužova těla“
- Myšlenka, že BŘEMENO NÁS DRTÍ, ale přesto čím je břemeno těžší, tím blíž je náš život k zemi= je skutečnější a opravdovější
- Naproti tomu při nepřítomnosti břemene se stává to, že člověk je lehčí než vzduch, vzlétá do výše, je lehčí než vzduch a stává se jen napůl skutečností= jeho pohyby budou stejně tak svobodné jako bezvýznamné

Nebudu a nechci prozrazovat a komentovat děj, nicm. "Věčným návratem" a cyklicky říkám. ..měli byste si přečíst NLB... //
vandrak
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 9. 2012, 21:41
Nezapomenutelná kniha, která se dostala na můj seznam knih, které si rád znova přečtu (a budu nejspíše překvapen, čeho všeho jsem při prvním čtení nevšiml...). Co říci více, je to Kundera - lidský, přitažlivý příběh, prostoupený úvahami o lidském bytí. Láska, svoboda, touha, volnost - dokážete tato slova definovat, popsat stručně jejich obsah? Pokud si myslíte, že ano, po přečtení této knihy zjistíte, že vámi původně vytyčené ostré hranice autor dokonale rozmazal a uvedl vás v nejistotu. Vy mu ale za ni poděkujete a půjdete tento silný zážitek rozejít někam do přírody a spláchnout žejdlíkem piva. I přesto kniha ve vás bude ještě dlouho rezonovat...
Hledající
80% 80% 80% 80% 80%
  3. 8. 2011, 13:53
Velice dobře napsaná kniha, ale myšlenkově pro mě ne až tak objevná. Kdo čte třeba Balabána apod., tak porozumí, že s takovouto "psací genialitou" se setká právě i jinde. Ale doporučuji..
MolkoZuzka
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 11. 2014, 9:34
O této knize se hodně mluví ... a má to důvod ! Jedná se o vyjímečné dílo, které vás nenechá vydechnout. V budoucnu hodlám přečíst i jiné Kunderovi knihy, ale myslím že prvně budu vstřebávat Nesnesitelnou lehkost bytí.
Babsi
60% 60% 60% 60% 60%
  10. 10. 2016, 11:59
Asi jsem cynik, ale mě ta knížka absolutně nesedla. Tomáš mi byl jako hlavní hrdina celkem sympatický, ale Tereza mi k srdci nepřirostla. Neustálé omílání toho stejného, ale z pohledu jiných postav se mi nelíbilo a některé pasáže jsem vyloženě přeskakovala. Asi osmdesát stran před koncem jsem knihu odložila a vrátila se k ní asi po týdnu, protože mi bylo líto čtení vzdát, tak blízko před koncem. Nakonec jsem se knihou prokousala, ale nijak mě to neobohatilo a žádný úžasný zážitek ze čtení mi to taky nepřineslo.
Taylor
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 10. 2014, 20:22
Můj první Kundera a musím říct, že kniha je výborná. Kniha mě neskutečně bavila a četba byla fakt požitek. Kunderu jsem dlouho odkládal a možná, že jsem udělal dobře. Teď mi neskutečně sedl a již vím, že si koupím a přečtu zbytek, který u nás vyšel. Nesnesitelnou lehkost doporučuji všem.:))
jvaclavik
40% 40% 40% 40% 40%
  9. 3. 2015, 22:27
O Kunderovi jsem měl vždycky podivné mínění. Jeho přístup, kdy zakazuje překlady svých děl do češtiny a zároveň se tváří být více francouzem než Čechem je mi velmi nesymptaický.
To, že ale toto dílo má hodnocení 91% je pro mě neuvěřitelná záhada. Není to dobré ani příběhem a ani pojetím. Jediné co je zde zajímavé je to, když zabrousí autor do nějakých jiných myšlenek. To se ale bohužel stává až příliš často a díky tomu kniha s 344 stránkami je dějově na úrovni školního slohu. Od prvních chvil se mi tato kniha špatně četla a přečetl jsem ji rychle jen proto, abych ji měl brzy za sebou. Těžce přeceněné dílo.
Barca9358
80% 80% 80% 80% 80%
  20. 9. 2016, 20:22
Kundera je opravdu mistrem svého řemesla. Ještě jsem nečetla knihu, ve které by se mluvilo negativně o kýči, přičemž sama kniha by se dala vnímat jako dobře skrytý kýč. Ne, teď vážně. Kniha je opravdu čtivá, není přehnaně dramatická, ale zkrátka plyne, aniž by se snažila čtenáři za každou cenu vlichotit a zaujmout a tenhle typ literatury se mi prostě líbí.
Luci-ye
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 9. 2015, 9:39
Krátké čtivé kapitolky, pro mě poutavé a filozofující - to mám ráda. Krásně mě to vtáhlo do děje, i když jsem zprvu nechápala, proč autor skáče od T+T k příběhu Sabiny a Franze, pak k dobovým událostem, do budoucnosti a zase zpátky - to mě trochu mátlo.
Velmi mě bavily vztahové patálie, naprosto úžasně vykreslené rozdíly vnímání určitých věcí mezi Sabinou a Franzem.
Nezapomenu na líčení pochodu do Kambodži a chování Amíků a Francouzů - mám se smát?
Dalo mi to hodně podnětů k zamyšlení.
Doporučuji!
venculinek
80% 80% 80% 80% 80%
  18. 4. 2015, 19:35
Typický postmoderní román, ve kterém si každý najde to své. Pro běžné konzumenty je tu milostný příběh plný dojemných okamžiků a nečekaných zvratů. Akorát vychvalovaná psychologie postav a jejich myšlenkové pochody mi občas přišly trošku přitažené za vlasy. Pro ty, kteří očekávají od literatury něco více, jsou tu filozofické úvahy o smyslu života, jeho neopakovatelnosti a nenávratnosti rozhodnutí, jejiž původcem však není žadná z postav, ale vypravěč. To celé je ještě vykresleno do období po pražkém jaru, což je třetí, a sice historická hodnota díla. K tomu si ještě připočtěte Kunderův vytříbený styl a dávno zapomenutá slova, na která snad nikde jinde ani nenarazíte.

Do rozporuplných pocitů mě ale kniha uvádí svým nádechem prvoplánovosti, která z ní vyzařuje a snaží se za každou cenu zalíbit. Je z toho zkrátka poznat, že Kundera to psal už s tím, že to bude bestseller. Proto nehodnotím plným počtem.
Alchemi
80% 80% 80% 80% 80%
  14. 9. 2016, 0:25
Toto dílo je přímo nabité spoustou podnětných a ne vždy lehko stravitelných myšlenek. Určitě bych Nesnesitelnou lehkost bytí neoznačila za odpočinkovou četbu, ale o to mi je tato kniha bližší. Kundera je mistrem v zacházení se slovy.
Má bývalá profesorka tuto knihu nedočetla. Má kamarádka ji miluje a vlastně její zásluhou skončila i v mých rukou.
Řekla bych, že Nesnesitelná lehkost bytí nesedne každému, ale komu ano, ten na ní jen tak nezapomene...
skranak
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 3. 2014, 20:41
Ze začátku knihy jsem nevěděla co si mám myslet,stále jsem četla a čekala od knihy něco úplně jiného,ale začalo mě to bavit čím dál tím víc a myslím, že kniha je opravdu výborná.Prostě jiná než od jiných autorů,úplně jiný styl. Doporučuji přečíst. Jsem zvědavá na další jeho knihy.
borghi
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 8. 2010, 10:07
Nejlepší Kundera. Tahle kniha je dokonalým příběhem o skloubení lásky a nechopnosti být spolu, kořeněná atmosférou totalitního státu. Kdybych byl spisovatel, toužil bych napsat něco takového.
geofre
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 10. 2013, 17:13
Jednoznačně další z řady Kunderových perfektních románů. Z reálnosti vyskytnuvších se situací mi kolikrát až běhal mráz po zádech, z charakterů postav rovněž. Prvotní odsouzení Franze nebo Terezy záhy vystřídalo jakési pochopení důvodu, s jakým dělali, to co dělali (po vžití se do nich a jejich situace), ač z mého vlastního pohledu jsem je chápat neuměl ani nechtěl. Obdivuji Kunderovo propracování psychologie (a psychiky) postav, které se vyvíjí spolu se situacemi do kterých se dostanou svou vlastní vinnou/vlastním přičiněním a situacemi, do kterých jsou "vhozeny" neovlivnitelnými okolnostmi/přičiněním autorovým.
Mashinca
80% 80% 80% 80% 80%
  17. 8. 2013, 12:53
Moje první kniha od Kundery a rozhodně není poslední... Skvěle popsané pocity rozdílných lidí. Kniha vede k zamyšlení a je krásně čtivá.
Kadibut
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 9. 2012, 23:29
Kundera = spisovatelská dokonalost. Je obdivuhodné, jak dokáže uchopit nejhlubší lidské pocity, přesně je popsat a zakomponovat do skvělého příběhu.
Ursulus
80% 80% 80% 80% 80%
  6. 12. 2016, 10:43
Veškerá Kunderova díla, která jsem doposavad otevřel, se mi četla nesnesitelně lehce. Proč? Na jedné straně je Kunderův neskrývaný šovinismus a antikomunismus. Na straně druhé je nádherné a esteticky vysoké vyprávění s četnými filosofickými odbočkami, které si ne jistě náhodou pohrávají s existencionalismem. (A samozřejmě nesmím opomenout úžasnou kritiku antropocentrismu v druhé kapitole poslední části knihy, která byla použita i v knize Věčná Treblinka.)

Superlativů i hanění je zde v komentářích spousta, já se pouze zastavím u jedné pasáže, která zde není (dosud) zmíněna. Stalinův syn a HOVNO.
Musím přiznat, že mě tato pasáž pobavila natolik, že jsem zapochyboval o tom, že je pravdivá. A teď je důležité říci, že i když se na pravdě zakládá, tak je značně zjednodušující, viz například následující rozbor Jana Čulíka: "...záměrné zašpinění záchoda totiž nebylo „vnitřní součástí ruské duše“, ale prostě infantilní pomstou rozhádaných vězňů."
(Dostupné zde: http://blisty.cz/video/Culik_Kundera_final.doc)
.baris.
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 5. 2016, 10:57
Moje nejoblíbenější kniha vůbec. Kundera má neskutečnou schopnost dokonalého vyjádření všech emocí, aniž by tyto musely být přímo pojmenovány. První dvě, tři kapitoly navíc považuji za to úplně nejlepší, co se v literatuře kdy urodilo. Ale není to pro každého, to chápu :).
Teeereeez
  21. 1. 2016, 12:22
Už dlouho jsem nečetla knihu, se kterou bych tak souzněla. Byla jsem fascinovaná tím, kolik hlubokých myšlenek se objevilo v tak krátké knize a navíc v tak prostém příběhu. Chvilkami jsem nemohla uvěřit, co čtu - připadalo mi, jako by se mi Kundera snad podíval do hlavy a vytáhl spoustu polozapomenutých myšlenek a postřehů, kterými jsem se kdy zabývala. Při čtení jsem měla pocit, jako bych hrdiny osobně znala... Jinými slovy (a vlastně tak trochu slovy z knihy): Spisovatel promluvil a moje duše se ozvala. :-)
Terryinka
  2. 5. 2014, 22:34
Výborný spisovatel. Výborná kniha. Poutavý název. Já bych opravdu ráda našla jednu jedinou chybu na této knize (popř: na jakékoliv Kunderově knize), ale nemám šanci. Dechberoucí.
kvileni
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 3. 2014, 12:09
"Připusťmě, že je to tak; že každý z nás má někde na světě partnera, s nímž tvořil kdysi jedno tělo. Ta druhá půle Tomáše, to byla dívka, o které se mu zdálo. Jenomže člověk nenajde druhou polovinu sebe same. Místo toho mu pošlou v ošatce po vodě Terezu. Ale co se stane, když pak opravdu pozná ženu, která mu byla určena, druhou půli sebe sama? Komu dá přednost? Ženě z ošatky, anebo ženě z Platonova mýtu?" - Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí ... román o lásce a krutosti denního bytí totalitního světa (nejen, přijde mi to poměrně nadčasové!) naprosto svrchovaného autora, který si to může s klidem dovolit, protkaná filozofickými alegoriemi od začátku do konce. (Přirovnání s dítětem v ošatce jsem si zvláště zamilovala.)
hojsa
80% 80% 80% 80% 80%
  6. 12. 2013, 13:57
Nemám příliš rád knihy, ve kterých se filozofuje. Tato kniha se mi ale četla velice dobře i když jsem v mnohém s autorem nesouhlasil - např. výrok, že "člověk nemůže udělat člověka šťastným, to může udělat pouze zvíře, protože nebylo vyhnáno z ráje". Pokud se čtenář dovede přes takové úvahy přenést, tak vřele doporučuji přečíst...
Posednak
40% 40% 40% 40% 40%
  6. 6. 2013, 23:02
O Míloj se dost mluví, jako o jednom z nejlepších spisovatelů rozených v Česku, nevím čím to je, ale zatím sem mu nepřišel na chuť. Děj mi přišel takový suchý, ve kterám dělají tu záživnost Kunderovy filosofické myšlenky, které prostě nemůžu vystát. Přijdou mi přehnané, ovšem věřím, že to lidi baví. Mám rád, když se nad věcí můžu zamyslet, Kundera mi všechno do podrobna vysvětlí a já se cejtím jako blbec. Nesmrtelností jsem se dokonce napodruhé ani neprokousal, za rok to zkusím znova.
Arti.fex
100% 100% 100% 100% 100%
  31. 10. 2012, 14:22
Dlouho jsem přemýšlel, co k této knize napsat za komentář. Bloudil jsem mezi slovy a ne a ne přijít na to pravé. Zjistil jsem, že dlouhá souvětí nejsou potřeba a k vystižení mi postačí pouze tři slova. Es muss sein!
Ivie
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 6. 2012, 11:58
Kniha, která se nesnesitelně lehce čte a na kterou nikdy nezapomenu. Je příjemné si připomenout, že každý člověk má na každou situaci jiný pohled a jinak se cítí.
kiadorian
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 4. 2012, 14:40
Kniha, která je spíše než příběhem několika lidí chirurgickým zákrokem. Autor filosofickým skalpelem do nejmenších detailů rozřezává dění uvnitř hlav postav a vypreparovává tak hluboké myšlenky a pravdy, až jsem kolikrát zůstal ležet s hubou dokořán.
katt
  25. 9. 2011, 15:31
V patnácti mi někdo řekl ,tahle kniha je geniální, ale musíš na ni trochu vyzrát´. Bohužel se tak ještě nestalo a stále jí nemůžu přijít na jméno. Možná to zkusím zase za rok.
slupinka
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 3. 2011, 22:28
Nejlepší a má nejoblíběnější kniha...výborný příběh a výborná psychologie postav...úvahy hlavních postav, které nejsou v románech úplně běžné, úvahy o životě samém...mrzí mě že je Kundera u nás v Čechách trochu nedoceněný...není to pouze o příběhu, ale právě autorovy myšlenky dávají dílu naprostou jedinečnost...
Murshillish
100% 100% 100% 100% 100%
  9. 1. 2011, 22:09
Výborná kniha. Nicméně autorův styl nemusí sedět každému. Pro někoho může být dost nestravitelný, možná až nesmyslný. Proto doporučuji, obzvláště pokud s Kunderou začínáte, si knihu přečíst hned dvakrát. Poprvé jen zběžně, abyste si zvykli. A hned poté se do ní pusťte znovu a tentokrát se ponořte do hloubky - budete se divit, co tam objevíte.
Morphine_queen
100% 100% 100% 100% 100%
  9. 9. 2010, 21:32
Kniha plná skvělých myšlenek. Příběh z doby, která mi naštěstí nic neříká, ale která mě díky Kunderovi děsí zas o něco víc. A hlavně, příběh o tom, že ač je život někdy nesnesitelný, je krásné žít.
Anya
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 4. 2010, 20:39
zbožňuji Kunderu, zbožňuji jeho knihy a myšlenky. žádný jiný autor mě tolik neoslovil a velice pochybuji, že naleznu někdy někoho, který bude blíže mým "nevyřčeným" myšlenkám..