Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Nesmrtelnost

91%
5 398
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Nesmrtelnost
Autor:
Originální název: Nesmrtelnost
Poprvé vydáno celosvětově: 1990

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Atlantis - 2016
ISBN: 978-80-7108-362-7
Počet stránek: 384
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 195x v oblíbených
v přečtených 704x v přečtených
v knihovně 135x v knihovně
k přečtení 221x k přečtení
právě čte 19x právě čte
si přeje 8x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Atlantis (2016) 978-80-7108-362-7 384
Atlantis (2006) 80-7108-276-7 382
Atlantis (2000) 80-7108-210-4 358
Atlantis (1993) 80-7108-066-7 350

Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova Díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Ghoulman
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 11. 2016, 16:50
Obraz světa, který v člověku vzbuzuje stálou touhu po nesmrtelnosti, avšak nikdy mu nedává návod k tomu, jak jí účinně dosáhnout. Z hlediska pohledu na úděl člověka se jedná o místy melancholické a místy výsměšné dílo, jak už je to u Kundery dobrým zvykem. Ostatně samotné hledání smyslu života v moderní době je nesnadné, mnohdy paradoxní a zůstat byť jen sám sebou se zdá být úkolem takřka nadlidským. Jak si zachovat tvář, v těch nekonečných zástupech ostatních (Kundera skvěle předběhl dobu, jeho vize stovek a tisíců fotek obličejů, které ve vzájemném porovnání splývají v nevýraznou masu se dokonale naplnila a to díky facebooku a dalším sociálním sítím). Jak uchopit, natož pochopit realitu, když je její obraz pokroucen nekonečným přívalem různorodých informací (pomocí mediální masáže, přehlcením zdrojů a obrazů) a jak se vyléčit pomocí umění, které též získalo v současnosti "masový" ráz? Autor zde znovu dokázal, že je opravdu možné napsat dílo, které je zároveň stravitelné i velmi obohacují. Osobně preferuji Nesmrtelnost i před Nesnesitelnou lehkostí bytí.
Anael
60% 60% 60% 60% 60%
  5. 3. 2014, 11:17
Neupírám autorovi jeho vzdělanost, šečtělost, ani jeho touhu nám ukázat, že vše bude tak, jak on chce. Každý spisovatel má právo na to psát si, jak uzná za vhodné. V této knize mě ale Kunderův styl začal nudit. Vím, že nade mnou bude mít vždycky navrch, ale zároveň si říkám, že je jen na mně, jestli si z toho díla něco vezmu. A upřímně? Nesmrtelnost mi moc nedala, kromě toho, že nejsou všichni nesmrtelní.
ForFreedom
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 10. 2016, 0:52
Původně jsem chtěla napsat, co mi na Kunderových románech vadí. Ale ne. Dočetla jsem Nesmrtelnost a nechala to uležet a zjistila jsem, že je to jedna z nejlepších věcí, co jsem četla: má to obrovskou výpovědní hodnotu o moderní společnosti, takovou, jakou v současnosti, zdá se mi, alespoň v našich končinách, zatím nikdo nedokázal přebít. Takže čert vem, že ze svých postav dělá věšáky na ideje, že jsou to paňáci životních postojů, demonstrace různých, navzájem oddělených charakterů a myšlenkových skupenství, prostě loutky jakéhosi ideálního uspořádání světa. Čert vem, že mi vadí, jak se sebevětší blbost snaží až vědecky skrze jazyk rozpitvat, obnažit a výslovně pojmenovat, takže se stává jako by příliš explicitním, příliš doslovným, a mnohdy navíc i jaksi pseudofilozofickým. Jako celek Nesmrtelnost úžasně funguje, Kundera tady dotáhl všechny motivy a témata, kterými se kdy zabýval, aniž by se přitom rozmělňoval a myšlenkově vyčerpával. Je to aktuální obraz člověka 20.století (ale i nás), se všemi jeho charakterovými variacemi a zvlášnostmi, chybami i nutnostmi, dějinnými i osobními. 5/5
Tanmut
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 2. 2016, 12:21
Těžko vysvětlitelné, snadno pochopitelné.
U Nesmrtelnosti nelze jen tak separovat autora a dílo. Prostě nelze hodnotit jedno bez relace k druhému, on se tam promítá, a věřím, že se nakonec ten román promítl do něj
Na románu, myslím tím příběhu, pramálo záleží. Důležitá je jeho geneze a percepce, Goetheův leitmotiff.
Nesmrtelnost je radost z vědomostí, radost z imaginace, radost z vyprávění. Kundera si tu knihu doslova užívá, pokud má čtenář na literaturu jiné nároky: jeho problém.
Rames
20% 20% 20% 20% 20%
  9. 5. 2014, 14:27
Na tomto díle mi chybí nitka příběhu které by se mohl čtenář zachytit. Linie příběhu a hlavní myšlenka románu není jasná a vytrácí se. Román se nemá podobat cyklistickému závodu, tvrdí autor. Ale já říkám že není nad to cítit při čtení vítr ve vlasech!
Gallienus
  10. 8. 2015, 15:20
Nemohu říct, že by se mi kniha špatně četla, nebo mě nebavila, ale asi nedokážu ocenit její výjimečnost, neoslovila mě ani neoslnila. Nejspíš mi něco během čtení uniklo, protože zdejší hodnocení mi nejde moc do hlavy, přes 90% je prostě moc. Jsem ochoten uznat, že byla místa v knize , která mě zaujala, vyprávění o Goethem nebyla špatná (jeho setkání s císařem Francie, je z mého pohledu nejlepší část v knize), či obohacení mé slovní zásoby o výrazy typu: imagologie (přiznám se, tento výraz jsem slyšel poprvé zde) či o osobnosti, které jsem neznal. Bohužel to ale nestačí, příběh Agnes, Paula a Laury mi nic nedal, Rubensova část je sice zajímavější, přesto nic úžasného. Za pár let, tu knihu přečtu znovu a uvidím, zda jsem do ní intelektuálně dorostl, zatím se zdržím hodnocení.
Mariana.
  27. 10. 2012, 17:03
:( Zajímavé, ale na nesnesitelnou lehkost to nemělo.. Ale Kunderu mám neskutečně ráda, takže mu nebudu kazit hodnocení 4 hvězdičkami, když je to "deseti a více hvězdičkový" autor...
Hledající
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 11. 2015, 21:56
Moje druhé setkání s knihou Milana Kundery je mnohem zajímavější než první, bohužel „Nesnesitelná lehkost bytí“ ve mně nezanechala takovou paměťovou a prožitkovou stopu, nebyl jsem prostě tak „uchvácen“ jako při čtení tohoto díla, kde se fiktivní postava „zhmotňuje“ , je jí dán život (vstupuje do reálného bytí) a začíná prožívat svůj příběh, do kterého je vetkáno pletivo či labyrint dalších osob ať fiktivních či reálně žijících teď nebo existujících kdysi, vztahů, které se odehrávají nejen „ tady a tam tito s těmi “ (v prostoru), ale i „tehdy a potom “ (v čase). Tato neuvěřitelná časoprostorová orientace mně učarovala, takže jsem se do knihy „vpil“ očima od samého začátku a dělal jen krátké pauzy, abych dal odpočinout unaveným očím. Propracovanost charakterů hlavních hrdinů, „opravdovost“ jejich chování, kdy nám autor v každé kapitole dává každou postavu více a více „opracovanou“ a tudíž čitelnější (kniha se musí číst opravdu pozorně, protože osudy postav jsou jako mozaiky, kde jednotlivé „dílky“ jsou na přeskáčku „vhozeny“ do jednotlivých dílů románu), životní filozofie aktérů a samotného autora – k tomu všemu mohu jen říci „ ano“. Byl jsem vtažen do děje, potichu sledoval „herce“ a sám si připadal jako ten, co si klade podobné otázky ohledně svého života, svého vztahu k manželce (chtěl bych s ní být po smrti ?), vztahu k ne-božské nesmrtelnosti (chtěl bych být nesmrtelný v tom smyslu, aby mé jméno bylo skloňováno ještě dalšími generaci, kdybych tu možnost měl ?) atd. Na základě této zkušenosti dám v odstupu času „Nesnesitelné lehkosti bytí“ ještě jednu šanci, třeba jen potřebuji dozrát.
lusk_lusk
80% 80% 80% 80% 80%
  21. 5. 2013, 21:41
Poutavě napsaný příběh, možná lépe říci etapa několika propletených lidských životů. Baví mne jak se mi s každou kapitolou konkretizují charaktery postav pomocí životních zkušeností a nejrůznějších asociací. Je to prostě krásně napsané, ale nestrhlo mne to tak, jak by skvělá kniha měla. Proč? Nejspíše "všeho moc škodí". Kundera zde k románu přistoupil jako k odborné knize, ve které nesmí chybět vysvětlení žádné související teze, ale pro vlastní představivost už moc prostoru nezbývá.
moniii_ch
80% 80% 80% 80% 80%
  25. 11. 2013, 22:46
Některé myšlenky a úvahy mě bavily, třeba celá životní filozofie profesora Avenaria, některé naopak mi přišly zbytečné a nesmyslné, a to počínaje oním ženským mávajícím gestem, které se bohužel protíná celým románem... ale dost možná mám jen omezenou fantazii, protože jako žena si zkrátka nedovedu představit ženu mávající natolik úžasně, aby o tom stálo za to napsat celý román... Jinak dobré čtení, mnoho dějových linií a myšlenek poskládaných do logického líbivého celku.
yannize
80% 80% 80% 80% 80%
  26. 3. 2015, 11:50
v půlce knihy jsem si tady přečetla vaše komentáře a nemůžu se ztotožnit ani s jedním na 100%. teď, po přečtení celé knihy nejsem schopná napsat (říct), co ve mně kniha zanechala. to se mi nikdy nestalo. líbila se mi, to ano. jen nějak nevím čím.. divné. ale proč ne? kunderu mám ráda
srotty
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 6. 2013, 15:58
Moje první kniha od Kundery a myslím, že jsem se právě zamilovala. Naprosto výborné čtení, spoustu myšlenek, které musí oslovit snad každého. At si každý říká co chce, pro mě byla Nesmrtelnost zážitkem :-)
Eldir
40% 40% 40% 40% 40%
  28. 2. 2013, 15:51
Ne že bych se u čtení přímo nudil, ale Kunderovy pseudofilozofické statě napodobující Musilova Muže bez vlastností mě odrazovaly každým slovem. Další věc, která mě dost sere, je Kunderův neustálý chtíč dostat čtenáře mermomocí na svou stranu… Našel bych desítky věcí, které by se Kunderovi daly vyčíst, ale už to udělal někdo přede mnou...
http://www.deml.cz/literatura/ladislav-jehlicka

Ne, tenhle autor si určitě nezaslouží být řazen mezi velké evropské spisovatele.

PS: Opravdu jsem čekal, že se v knize objeví Alighieri a bude Milánkovi povídat, jak je dobrej…
František L. Věk
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 1. 2015, 23:33
Chtěl bych jednou umět popsat situace jako Kundera... každopádně tento román je opravdu pro hodně pozorné čtenáře. Vyžaduje vysokou koncentraci a dobrého pamatováka. Kundera zde ukazuje opravdu vrchol romanopiseckého umění.
culi
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 1. 2014, 10:34
čtyři hvězdy, ale jenom za tu nudnou pasáž s Bettinou a Goethem...jinak je to velmi čtivý a s velmi zajímavými filozofickými otázkami
TumovaKristyna
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 1. 2012, 18:43
Kniha, u které mě neomrzí ji číst stále a stále dokola, pořád v ní totiž objevuji něco nového. Pro mě nejlepší kniha od Pana Kundery!
the Other
100% 100% 100% 100% 100%
  15. 11. 2011, 15:58
Velmi hravě napsaná kniha, opět příběh v tomhle případě možná nepříběh obohacen filosofickými myšlenkami, které jsem psány typickým Milanem Kunderou a někde jsem doopravdy kroutil hlavou, jak moc geniální je. Nedoporučuji ke čtení těm, kteří nemají moc dobrou pamět, nebot na tu to je velmi náročná četba.
MarkiB
40% 40% 40% 40% 40%
  22. 6. 2011, 10:43
Pardon, ale tohle ne. Zajímavá hlavní myšlenka (nesmrtelnost), kombinace dějových linek taktéž, samotný příběh točící se kolem Agnes, Paula, Laury a spol krutě pravdivý, ale z celé knihy jsem měla pocit, že je to pouze obraz autorova přebujelého ega, které se nás celou dobu snaží ohromit rádobymoudrými filosofickými řečmi.
Cimr
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 7. 2010, 12:36
Naprosto famózní kniha. Nemá děj, který se dá vyprávět, ale přesto nutí čtenáře otáčet stránku za stránkou v napětí. Je to jedinečné spojení zajímavých filosofických myšlenek s jakousi hrou se čtenářem (autor například oznámí, že celý šestý díl je věnován postavě, která nemá pro další děj žádný význam a na konci dílu zase zmizí - a také se tak stane). Není to kniha na pláž, vyžaduje dost pozornosti (děj skáče sem a tam, různě se prolíná, Goethe tu rozpráví s Hemingwayem o povaze nesmrtelnosti a podobně), ale když mu ji věnujete, rozhodně nebudete litovat. Poklona panu Kunderovi!