Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Hvězdy nám nepřály

85%
4 1134
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Hvězdy nám nepřály
 Všechny obaly
Hvězdy nám nepřály
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: The Fault in Our Stars
Poprvé vydáno celosvětově: 2012

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Euromedia Group - 2014
ISBN: 978-80-87543-14-6
Počet stránek: 240
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 410x v oblíbených
v přečtených 1731x v přečtených
v knihovně 472x v knihovně
k přečtení 429x k přečtení
právě čte 31x právě čte
si přeje 31x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Euromedia Group (2014) 978-80-87543-14-6 240
Knižní klub (2013) 978-80-242-3821-0 240

Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vypravěčskému talentu vyznívá velmi působivě. (Založil/a: petasko)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Introvert
60% 60% 60% 60% 60%
  18. 6. 2014, 16:24
Po celou dobu čtení této knihy jsem čekala, kdy mě také vtáhne; kdy mi přijde na mysl - to je skvělá kniha, jsem fakt ráda, že mi něco takového neuniklo... A ono to nepřišlo. Hodně klišé, hodně prvoplánovitě dojemných citátů jako z dívčích památníčků... Každopádně jsem při četbě měla dojem, že na mě jako na čtenáře neklade vůbec žádné nároky.
Neubránila jsem se srovnávání s knihou na stejné téma s názvem Ještě než umřu od autorky Jenny Downham. Tyto dvě knihy, ač vzhledem k ústřednímu tématu velmi podobné, jsou nesrovnatelné.
Dala bych 2,5 hvězdy, kdyby to šlo.
alča87
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 7. 2014, 19:43
Ke knize jsem přistupovala dost skepticky. Nemám ráda knihy, které jsou "módní", ale tahle mě dostala. Je ohromně vtipná i dojemná. Říkala jsem si "já se usmívám u knihy o umírajících na rakovinu, pane bože", ale pak jsem si uvědomila, že to tak prostě je - nic není černé nebo bílé. Sama vím, že není dobré nemocné lidi jenom litovat, jsou vtipní, chytří a krásní stejně jako Hazel a August a můžou nám někdy lézt na nervy, stejně jako tihle dva - Romea s Julie s rakovinou - stokrát ohraný příběh, který když se to podaří může potěšit znovu a znovu. A mě tahle kniha v podstatě potěšila. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Příběh je sice chvílemi strašně sladký, je v mnohém prvoplánový a předvídatelný, ale mě si autor získal. Někdy prostě potřebuju být puberťák, který se alespoň pár hodin pohybuje v melancholické náladě.
Keatin
40% 40% 40% 40% 40%
  7. 12. 2016, 9:12
Mnoho povyku pro nic. Hazel mi nebyla sympatická, Augustus zrovna tak. Emočně plochá kniha, marně jsem hledala mimořadný autorův sarkasmus a jeho vypravěčský talent, jak je předesíláno v anotaci. Takový nijaký příběh o pár lidech, jejichž pojítkem je rakovina. Rozhodně neznevažuji lidi, kteří touto nemocí trpí, nicméně, kdyby bylo o nějakou knihu s tímto tématem méně (rozuměj: zrovna o tuto), tak by bylo lépe. Od Johna Greena si další knihy odpustím, moc jsme si nepadli do oka.
Kůstka
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 2. 2014, 22:33
Krásný příběh. Neznamená, že když je to nenáročná četba psaná jednoduše a stránky vám ubíhají jedna za druhou, že to není dobrá četba. Jde hlavně o ten příběh, o ta slova, o ten humor, krásné citáty a o to, že vás to prostě dostane. Nevěřila bych, že se tolikrát rozesměju u knížky, ve které hraje hlavní roli rakovina.
Rames
60% 60% 60% 60% 60%
  10. 4. 2013, 11:23
Pokud tento "nejvtipnější smutný příběh" je psán s mimořádným smyslem pro humor. Pak je na vině Veronika Volhejnová a všechen humor se ztratil v překladu. Kniha je psána poněkud strohým stylem a místy přopomíná slohovou práci na téma dívčí román. Tak vysoké hodnocení dávám za čtivost které podléhám stejně jako ostatní masy!
yarghoul
60% 60% 60% 60% 60%
  22. 6. 2014, 20:28
Podle nadšených komentářů zde i z mého okolí jsem si na začátku knihy připravila krabici papírových kapesníků... a na konci knihy jsem tu krabici zase uklidila. Nic, žádné slzy ani dojetí. Doufám, že to není tím, že jsem emočně vyprahlá, ale tím, že děj je tak předvídatelný. Navíc občas byli ti dva teenageři tak strašně přemoudřelí, až mě to štvalo, i když v jejich stavu jim to člověk odpustí - úlitba rakovině. Nicméně knížka je to čtivá, ale vtažení do děje se nekonalo.
Pett
80% 80% 80% 80% 80%
  14. 5. 2013, 22:44
....a já nevím...taktéž jsem se v tom trochu ztratila a přišla mi to až moc velká tlačenka na city...přitom při Třetím poločasu jsem bulila jako malá holka....tohle mi prostě nějak nesedlo...
Reliance
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 8. 2013, 17:17
Tahle knížka mě zaujala už před nějakým časem.. Jednak názvem a potom citáty z obálky... Taky jsem tenkrát v knihkupectví přečetla poslední odstavec... Musím se přiznat, že mě dojímá do dneška.. Každopádně tenkrát jsme si knihu ještě nekoupila, to až nedávno, kdy jsem na ni opět narazila, snad tak trochu osudově.. je velmi čtivá.. Příběh sám o sobě je velmi silný... Musím dát za 5... samozřejmě hvězdiček ;) "A já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela.."
LeaLea
80% 80% 80% 80% 80%
  22. 7. 2013, 17:33
Abych pravdu řekla, ta ocenění úplně nechápu, nicméně po dočtení si u mě Green reputaci vylepšil. Čte se to lehko a rychle, sem tam se objeví vtipná vložka, často jde o humor, který každému úsměv na rtech vytvořit nedokáže. Zkrátka je to o povaze a emoční rovině čtenáře. Čekala jsem hlubší myšlenku, co se týče Císařského neduhu, a dala se využít. Líbily se mi občasné filosofické debaty a náhled do světa rakoviny očima těch opravdu statečných. Poslední stránky mě každopádně zasáhly. Dost jsem se zaměřila na Hazel, což u mě osobně nahrálo v autorův prospěch. Jestli bych knížku doporučila dalším? Rozhodně. Patří v přeplněných regálech knihkupectví k těm potřebnějším.
estrellita
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 6. 2013, 17:25
Tak u téhle knížky jsem zažila totální citový rozklad...od poloviny jsem prakticky jen brečela, brečela, brečela....úžasný, neuvěřitelně silný příběh. Dávám pět hvězdiček (dala bych klidně i víc) a zařazuji mezi oblíbené...
Eidalon
80% 80% 80% 80% 80%
  6. 7. 2014, 12:49
Tato kniha Johna Greena asi nemůže minout pozornost žádného čtenáře, který sleduje novinky a vše podstatné, co se na současném českém knižním trhu děje. John Green (1977) – 37 letý americký autor má za sebou již řadu úspěchů, již jako 28 letý získal Printzovu cenu za svou prvotinu Hledání Aljašky, současně patří k nejznámější vloggerům a to společně se svým bratrem.

Hvězdy nám nepřály je jeho další knihou, která se hned po svém vydání (2012) zařadila mezi americké bestsellery a která má již své filmové zpracování, které je přijímáno taktéž velmi pozitivně.

Kniha předkládá smutný příběh dvou mladých lidí, kterým osud nepřál dožít se vyššího věku. Hlavní hrdinové Gus a Hazel bojují se svojí nemocí a ve svém boji se náhodně potkávají, aby prožili navzdory svému osudu pár krásných měsíců spolu.

Dá se říci, že kniha velmi útočí na city čtenářů tématem nijak novým a přesto stále dojímajícím – mladý člověk, nemoc, láska a bezvýchodná situace. Kniha však není o smrti ale o lásce, o tom, že se za pár měsíců dá prožít malá věčnost a že se dá prožít i s optimistickým pohledem a specifickým humorem. O tom, že každý z nás má svůj vesmír a jeho velikost je dána jen a jen námi.

Hvězdy nám nepřály je smutný, ale krásný příběh, ve kterém se opakují mnohé pravdy prověřené samotným životem a se kterými se každý z nás dříve či později potká. A i když kniha končí tak, jak končí každý velký milostný příběh, přesto je knihou, která by měla dát sílu všem těm, kteří si myslí, že je jejich osud zlý a nemilosrdný.

Pouze pod tíhou faktů si můžete uvědomit, jak jsou mnohé naše problémy a neřešitelné situace mnohdy banální, pokud proti nim postavíte touhu žít a užít si život, touhu, která nemůže být řadě lidí na této planetě naplněna.

Ale i to je život ve své drsné, neuctivé a nemilosrdné podobě. Omnis cellula e cellula.

Vždy si po přečtení podobného příběhu vybavím slova jedné písně mých oblíbených interpretů . . .
„ . . . s večerem když člověk cítí osamělost, nemusí hned s láhví hrát si na dospělost, spočítej si hvězdy a hned se najde cesta kudy dál . . . „
nef7
40% 40% 40% 40% 40%
  22. 9. 2015, 8:25
Klišé vedle klišé, patos, pseudointelektuální myšlenky hlavních hrdinů, které měly zakrýt do nebe křičící plytkost postav... Zápletka s opilým spisovatelem spíše celému příběhu ublížila, protože se snažila přidat k příběhu naprosto zbytečného sentimentu a svou nepropracovaností a pojetím připomínajícím laciné americké filmy, mě jen ještě víc otrávila.

Co se týče kladů, je nutno říct, že v rámci své cílové věkové skupiny čtenářů je fajn, že se kniha snaží vést adolescenty k trochu závažnějším tématům (byť trochu nepovedeným způsobem) a jakštakš může inspirovat k bližšímu prozkoumání základů filozofie prostřednictvím autorem zmíněných jmen z této oblasti. To už však možná moc optimisticky nafukuji těch pár zanedbatelných záblesků.

Nemohu knihu hodnotit už přímo optikou teenagerů, ale domnívám se, že tento počin by mě ani v těch patnácti letech nejspíš nebavil, stejně jako teď. Knihu jsem musela dočíst s velkým sebezapřením a jen proto, že nerada knihy nedočítám... Nemohu hodnotit tedy víc, jak dvěma hvězdičkami. Dát jich víc, to by byla jen úlitba rakovině...
orisi
  12. 5. 2014, 19:54
Nádherný příběh, plný citů, lásky a pochopení pro druhého. Jak píše Shey DK, krutá realita. Pro ty kteří váhají, není to "přeslazené". Rozhodně neuškodí trochu té životní zamilovanosti a osudu.... . Neměl sem suché oči..... stálo to za to!
Ajka13
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 9. 2015, 17:31
Jako nejedna z mála jsem ke knize přišla až po shlédnutí filmu. A ten jsem dokonce viděla až na doporučení sestry. Že mě film dojal.... ano, tyhle rakovinové příběhy mě skoro vždy rozpláčou, ale kniha byla nakonec mnohem lepší, jak už to tak u knih bývá. Ano, místy se trošku vlekla, měla jsem občas problém se do knihy začíst, nicméně celkový dojem je, že bych si knihu klidně přečetla znovu. Nevím, jací obyčejně jsou lidé trpící rakovinou. Žádného neznám. A určitě ne v tomto věku. Takže nemůžu říct, jestli byla hlavní vypravěčka knihy osobitá, statečná a nebo jen jako další děti s rakovinou... smířená se svým osudem. Já se ale dokázala do její situace vžít a je mi jasné, že na jejím místě bych za žádných okolností být nechtěla.. Ale kdo ano?
MargarethMatthews
80% 80% 80% 80% 80%
  24. 6. 2014, 21:08
Málokdy se stane, že mne kniha dokáže rozesmát stejně dobře jako rozplakat. Ačkoliv to na první pohled nevypadá, je to více, než tuctový román námětu, který se může zdát v dnešní době jako klišé. Možná si nezíská každého a možná není dokonalá, ale rozhodně stojí za to s ní strávit několik večerů.
Ivet
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 6. 2014, 16:14
Čteno v originále, který je napsán velmi příjemnou a nenáročnou angličtinou. Citáty mi tak vyzněly mnohem krásněji a hlouběji než v českém překladu, který tím ale nechci nijak pošpinit.
I když je už od první stránky (jak sám název knihy napovídá) jasné, že příběh nekončí happyendem, přesto se do tohoto díla lehce zamilujete díky té živoucí energii, která z postav, zvláště z Guse, přímo prýští. Především jeho snaha udělat něco smysluplného, zanechat po sobě odkaz. Řekla bych, že nakonec uspěl, stejně jako John Green, který touto knihou zanechal něco i ve mně.
cmuchal
40% 40% 40% 40% 40%
  16. 2. 2015, 21:31
Obsahuje spoiler spoiler Velice přeceněná kniha, ke které jsem se dostal hlavně kvůli tomu, že se chci podívat na její zfilmování. Nečekal jsem ovšem, že ji přečtu tak rychle, jedním dechem. John Green má poměrně jednoduchý styl psaní, neřekl bych, že je přímo mainstreamový autor, ale nevyrazil mi tímto příběhem dech, ničím mě moc nepřekvapil. Jediné plus bych mu dal za nepředvídatelnost děje. Na začátku si myslíte, že Hazel Grace umře jako první, avšak pak se karty obracejí a jako první to schytá August. Hrdinové s poměrně vysokým sebevědomím se mi nijak více také nepříčili, jsem rád, že sebelítostivost nebyla moc přítomna. Izákova pohřební řeč byla celkem vtipná, myšlenka o vynálezu robotických očí nebo pohazování vejcí na Moničino auto, taky super.

Pár úryvků:

„Čas je děvka. Položí každého.“

„Má nějakou hodnotu onen prahový záblesk významu, který nám poskytuje umění.“

„Někdo by měl Ježišovi říct, že ukládat si do srdce děti s rakovinou je nebezpečný.“

„Bez bolesti člověk nepozná radost.“

„Vesmír se dožaduje pozornosti. Proti vší pravděpodobnosti tíhne ke vzniku vědomí a že zvýhodňuje inteligenci, když si někdo všimne jeho elegance.“
Pim
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 9. 2013, 15:08
Tahle knížka je vážně dost dobrá. Rozjíždí se pomalu, ale postupně nabírá a vyvolává vlnu emocí. Přemýšlím nad věcmi, nad nimiž jsem nikdy nemusela přemýšlet a vím, že budu i potom. Že si to přečtu znovu. I kdyby jen kvůli sdělení, jinému úhlu pohledu. Žití.
Adele
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 10. 2014, 22:43
Příběh je opravdu rozporuplný, kdy při přečtení jedné věty jsem smutná jako pes a při přečtení další se prostě nemůžu nezasmát. Tahle knížka je podle mě vážně dobrá, je to nenáročné čtení, které se mi líbilo, i když popravdě musím říct, že jsem asi čekala víc, nejsem zklamaná, to ne!!, ale po všem co se psalo, po všech ohlasech jsem čekala, že budu brečet (že to bude daleko víc strhující), protože u knížek brečím normálně a to se nestalo. Hned po přečtení jsem si pustila i film, který byl také dobrý a knížku věrně v 95% kopíroval, tam už na slzavé údolí a 4 kapesníčky došlo. Za mě 90% a knížka super - palec hore, jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale do oblíbených, jak jsem si na začátku myslela, nepoputuje.
Veronika
80% 80% 80% 80% 80%
  29. 9. 2014, 11:06
Nemám rada bestsellery. Aj k ostatným moderným knihám pristupujem skepticky. Pár kníh ma v poslednom čase presvedčilo o opaku. Myslím, ze túto k ním môžem spokojne prirátať. Je to zvláštna knižka, nenáročná na čítanie, ale hodná zamyslenia sa. Doteraz neviem, či mi tie múdre reči Hazel a Augusta išli na nervy, alebo patria k čaru knihy. Dej bol predvídateľný a v mnohom sa mi zdal nedomyslený - akoby prvoplánový. Niektoré činy mi prišli nelogické (napr. správanie Hazelinej mamy - nenechá ju samú ani na nákupoch ale s Augustom ju nechá samú sa potulovať po cudzom meste?) Počas čítania tiež u mňa nenastal ten "wau" efekt, ktorý mam tak rada, ale chvíľku som bola mimo z toho, že sa usmievam nad knižkou o rakovine. Asi to tak ale malo byť, lebo čím ďalej som sa v príbehu dostávala, tým viac som mala pocit, že to takto má byť. Aj smutné, aj veselé, hlavne ale reálne. Keby však autor dokázal tieto emócie, ktoré som z knihy vyčítala, preniesť aj na čitateľa tak, aby ich dokázal precítiť a nielen prečítať, bavili by sme sa o krásnom zážitku. Keby sa dalo, dám tri a pol hviezdičky, zatiaľ sa však príkloním k štyrom a uvidíme...
Vikyna
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 8. 2014, 16:48
Když jsem o téhle knížce slyšela jsem poprvý, říkala jsem si "supr, smutná romantika, to si pobrečím, ale budu nadšená"... pak jsem si přečetla zdejší komentáře, v nichž se objevovali i ti, kteří měli podobné očekávání jako já a kteří byli zklamáni. Začala jsem se bát, že budu mezi nimi. Nakonec jsem knihu dočetla s pocity "supr, pěkný", ale nedostavilo se takovéto pravé nadšení z dechberoucí knihy.

Líbily se mi hlavní postavy, jejich smysl pro sarkasmus, legraci i boj s chorobou a smutkem. Oceňuji autorovu odvahu pustit se do takového tématu, uznávám, že se ho zhostil s noblesou. Ale nějaký hlubší citový zásah mi kniha bohužel nepřinesla.
Fešná Bleška
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 11. 2014, 19:01
Smutné, čtivé a hrající si na něco, co není. Kniha byla nabyta citáty, téměř jako by autorovi docházely vlastní... Téma hezké, smutné a úsměvný nadhled, který je u knihy vychvalován, jí odepřít nemůžeme. Ale nevím - vtipný a úsměvný jsou jiná slova a titulek "nejvtipnější smutný příběh" mi nepřijde adekvátní, protože i když narážíte na sarkasmy téměř na každé stránce, zas tak humorné mi to nepřijde - stále je to kniha o umírání, umírání mladých lidí, kteří toho mohli ještě spoustu dokázat. Jazyk jako takový není příliš zajímavý (možná však chyba v překladu) a hrdinové jsou tak přemoudřelí, až to bolí.
Nicméně jako oddechová četba vynikající, čtivé a dojemné.Zároveň je v knize spousty zamyšlení - některá menší, některá větší. Vtáhnout a dojmout vás kniha po nějaké době dokáže, ale nečekejte že se po první stránce rozpláčete.
calamity-jane
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 1. 2014, 20:44
Rozhodně bych to nehodnotila slovem "nejvtipnější smutný příběh" ale jako smutně smutný příběh, který je naprosto brilantně napsaný, a je to první knížka, která mě rozbrečela, a to v podstatě skoro od začátku do konce, např. přirovnání "jsem granát" mě dostalo. Řadím mezi oblíbené a budu si ji muset zase někdy přečíst
wendieta
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 5. 2014, 15:47
Krásný příběh, u něhož si člověk uvědomí jaké má vlastně štěstí, i když si třeba vůbec šťastný nepřipadá. Každopádně bez bolesti by člověk nepoznal radost...
Katniss Lavender
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 7. 2013, 13:51
Dlouho jsem přemýšlela, co bych k této knize napsala. Je jedinečná i jednoduchá zároveň. Možná není ani moc originální, ale mne si získala. Knihy, jako je tato, moc nečtu, nikdy mne neoslovily a nebavily. Až do teď. Přiznám se, že ve mně vyvolala hodně emocí a pláči jsem se nevyhnula. Jen mi přijde zvláštní, že jsem Augusta oplakala víc, než samotná Hazel. Já být v její kůži, psychicky se zhroutím a nebudu chtít pokračovat s prodlužováním života... Ale každá jsme jiná a Hazel je přece jen teprve 16...
Radka Pařízková
60% 60% 60% 60% 60%
  23. 3. 2015, 20:48
Nyní když v mém okolí tato kniha začala upadat v "mainstreemu" jsem se rozhodla si ji přečíst. Zajímalo mě, čím to je, že všechny hrozně dojímá až k slzám. Četla se mi celkem hezky, nehltala jsem jí, spíš mi to připadá jako jeden z těch odpočinkových romanťáků.
Miriam
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 5. 2013, 18:53
Pro mne kniha, kterou budu dále doporučovat svým přátelům k přečtení. Po dlouhé době kniha, kterou jsem probrečela. Takže přečíst tak půl stránky, utřít slzy a pak zase pokračovat. Silný, dojemný příběh... doporučuji! Když jsem si knihu přinesla domů, zkrátka říkala jsem si, co to může být, všude to vychvalují, no je jim šestnáct, nejsem žádný puberťák nejspíš mě to nebude bavit a ejhle už je v mých oblíbených.
Karliiina
60% 60% 60% 60% 60%
  22. 9. 2014, 22:20
Obsahuje spoiler spoiler Jak nemám ráda romantické mainstream romány, tak tohle mě mile překvapilo. Kniha je naplněná spoustou myšlenek (nejen o lásce), které vás donutí zapřemýšlet. Nebýt těch myšlenek a smutného konce, asi bych knihu zhodnotila jinak. Je to rozhodně nenáročná četba, nepřemáháte se a nenutí se do čtení. Já jsem ji přečetla zhruba za šest hodin a ani se mi to tak nezdálo.
XZvire
60% 60% 60% 60% 60%
  31. 5. 2014, 19:26
K této knížce jsem si hledala cestu poměrně dlouho. Až se zjištěním, že má být příběh zfilmován, jsem začala uvažovat, že bych si to přeci jen měla přečíst. Knize jsem se vyhýbala především kvůli ději, měla jsem pocit, že bych to asi nezvládla přečíst. Kupodivu mi ani slza neukápla. Příběh dojemný je, o tom žádná. Problém byl asi to, že už od začátku jsem věděla, že je to příběh smutný a happyendu se nedočkám. Kniha je velmi čtivá, místy vtipná a sarkastická, ale abych byla upřímná až tak mě za srdce nevzala, především díky tomu, že už jsem věděla jak to má dopadnout.
silvaren
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 9. 2013, 12:33
Green píše o rakovině tak, jak to je, nic neromantizuje ani neidealizuje. Jeho humor je inteligentní, břitký, ale neuráží. A pokud ano, tak to víc vypovídá o uraženém než o původci humoru. Na 240 stránkách dokázal rozebrat ty nejdůležitější otázky lásky, lidské existence a důstojnosti do posledního písmene a zaryl se až na dřeň. BRAVO!
Anett
80% 80% 80% 80% 80%
  8. 8. 2013, 22:53
Knížka se čte opravdu rychle, ale nějak nevím, co bych k ní měla říct. Podle hodnocení jsem čekala opravdu hodně, ale asi jsem knihu přecenila. Možná je to tím, že jsem knihu dočetla nedávno a teprve teď pomale vstřebávám celý příběh. Možná je to taky tím, že je český překlad údajně místy velice nepřesný a "kazí" hlavně konec příběhu.
kajas1993
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 1. 2015, 16:05
"Svět není továrna na splněná přání." Takových poměrně hlubokomyslných citátů najdete v této knížce více. K příběhu Hazel a Augusta jsem se dostala díky stejnojmennému filmu (a teď už můžu říct, že je jednou z nejlepších adaptací literární předlohy, kterou jsem kdy viděla) a po velké spokojenosti jsem neváhala sehnat si knihu, která se čte velmi dobře. Stránky utíkají jedna za druhou, oba hlavní hrdiny autor vykreslil s citem.. ale ten pětihvězdičkový pocit bohužel nemám. Neplakala jsem ani u filmu, ani při čtení, zkrátka ze mě ty emoce nějak moc neprýštily ;). Ale ráda se k "Hvězdám" někdy v budoucnu vrátím. Update po přečtení dalších dvou greenovek: Zvyšuji hodnocení, protože u pana Greena není úplně zvykem vyprávět příběh, kde jsou OBĚ ústřední postavy milé a sympatické.
Huckleberry Finn
60% 60% 60% 60% 60%
  5. 10. 2014, 14:32
Všechna čest spisovateli, který si vybral tak závažné a diskutované téma. Chvályhodná je i zmínka o holocaustu. Zároveň volám olmuvné "pardóón", ale tahle kniha mě svým zpracováním vůbec nebavila. Příběh je vymyšlený velmi dobře, to ano, ale ten text byl nuda. Teprve v závěru knihy jsem měl pocit, že se autor a bestsellerista trochu rozepsal a naučil se psát. POZN.:Teprve nedávno jsem se dozvěděl, že kniha je v originálu dobrá, ale český překlad je mizerný.
kklepkaa
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 3. 2014, 10:06
Úžasný příběh o tom, že život není takový, jaký bychom ho chtěli, ale přesně takový jaký je a my jsme jen malé zrníčko zoufale toužící po šťastném konci. Není těžké se vcítit do hlavních postav a zamilovat se do nich. Obyčejný člověk má možnost nahlédnout do života nemocného rakovinou, ale přesto se z toho nestalo rize depresivní dílo. S nadhledem a s jistou dávkou ironie popisuje jedno malé nekonečno. "Život není továrna na splněná přání."
Melindaaaa
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 10. 2013, 0:14
V téhle chvíli nevím, co bych měla dodat. Tuhle knížku jsem slupla jako jednohubku za nějaké čtyři hodiny. To jí rozhodně neubírá na kvalitě. Je to hlavně důkaz toho, jak silný obsahuje příběh a jak moc na vás zapůsobí. Musíme si s mnohem větší pokorou vážit toho co v životě máme a ani si neuvědomujeme, jak důležité to je. I já na to někdy zapomínám.
Tahle knížka je jedním slovem...no vlastně asi nevymyslím jedno slovo, které by ji dostatečně vystihovalo. Za konec jsem autorovi moc vděčná. Krásné, mistrovské.
"Svět není továrna na splněná přání". Bohužel
Poison_Ivy
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 8. 2013, 9:48
"Okay? Okay."

Pro mě to byla první knížka od Johna Greena, kterou jsem měla tu čest číst. Pro ty, kteří už některou z jeho knížek četli, to tak asi nebylo tak překvapivé jako pro mě.

Knížka s poměrně jednoduchým příběhem, kluk se zamiluje do holky a ona do něj. Jenže se potkají na poměrně neobvyklém místě - podpůrné skupině pro děti s rakovinou. A tak začíná jedna z těch nejvíc vyjímečných knížek které si za svůj život přečtete.

Bylo to originální, krásné a dojemné. John Green umí skvěle psát, píše naprosto přirozeně a je radost to číst. Navíc dokáže něco, co málokterý autor, dokáže vás přimět, aby vám ty postavy přirostly k srdci, což je u tak krátké knížky opravdu umění.

Tady prostě nejde dát nízké hodnocení. Málokterá knížka vás rozpláče, rozesměje a ještě chytne za srdce tolik jako Hvězdy.

100%
Ruxandra
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 4. 2013, 17:59
Jsou knihy na které nestačí komentář. Silné příběhy, které si prostě musíte sami přečíst, aby jste pochopili. Tenhle patří mezi ně. A jestli jste citlivá duše jako já, popláčete si...
Makulenka
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 5. 2016, 7:52
Plno emocí a krásných citátů...
"I za pár měsíců se dá prožít malá věčnost a některá nekonečna jsou větší než jiná."
"Láska je přes to všechno dodržet slib."
"Někteří turisté si myslí, že Amsterodam je město hříchu, ale ve skutečnosti je to město svobody. A spousta lidí vidí ve svobodě hřích."
"Lidi si vždycky na krásu zvyknou."
"Lidi může člověk nejlépe posoudit podle toho, jak jednají s číšníky a sekretářkami."
"Bolest vás nezmění, odhalí vás."
"Skoro každý je posedlý tím, aby na světě zanechal nějakou stopu...Stopy, které po sobě zanecháváme, jsou příliš často jizvy."
Ruffy
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 9. 2014, 18:49
Obsahuje spoiler spoiler Nemůžu si pomoci, ale je to naprosto dokonalý příběh. Skvěle napsaný.. První, ano opravdu první kniha, u které jsem uronila slzy. Mluvila mi z duše, neboť jsem si prožila něco podobného jako hlavní hrdinka (ne, že bych měla rakovinu, ale také jsem přišla o přítele), u popisu jejích pocitů jsem naprosto věděla, co prožívá. Bylo to úplně to samé. Nedokážu si představit, jak někdo to může tak dokonale popsat, pokud to sám nezažil. Jako pro Hazel mluvila kniha Císařský neduh z duše, tak mě přesně takhle mluví tahle.. Dokonalé, dokonalé, dokonalé...
-Nikola-
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 6. 2014, 15:45
Čekala jsem nějakou love story, místo toho mi John Green nasadil brouka do hlavy. Postavy byly skvěle propracovány, děj se mi zdal naopak plytký, což byl nejspíš účel, aby osekal to nepodstatné od toho důležitého a vyvolal ty správné otázky k zamyšlení.

Autor nás nechal "nezasvěcené" vůči mladé lásky, nezatahoval nás zbytečně do detailů a naopak se mi zdálo, že chce vyzdvihnout jistou "umělost" jejich lásky. Lásky která byla ve slepé ulici a neměla se kam rozvíjet bez plánů a snů o budoucnosti, dětech a společném stárnutí. Poukazoval na jejich prozatimní a rychle pomíjivou přítomnost a to třeba jenom faktem, že si psali místo milostných psaní nekrology.

John Green propůjčoval postavám svou neuvěřitelnou inteligenci. Celá kniha byla bohatá na slovní zásobu. Když srovnám Van Houtona a Johna Greena, tak jsem ráda, že nám autor nastínil budoucnost Hazeliných rodičů a neskončil uprostřed věty.
honzik10
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 2. 2015, 19:25
Tuhle knížku jsem četl na doporučení a taky jsem předtím viděl film. Píše se o tom, že je to jasná knížka jen pro holky a že je to ten pravej slaďák, ale mě to ani tak často nepřišlo. Knížku může číst naprosto každý. Knížka se mi moc líbila, hlavně se mi na tom líbí to, že to byla knížka fakt vážná a o docela vážný věco jako je rakovina. Hodně lidí u knížky brečelo a i u filmu, ale mě to tak nevzalo. Co se mi na tom taky hodně líbilo, byly názory spisovatele Greena, který fakt stály za to. Jasných pět hvězd a oblíbená knížka
Pihtipudas
40% 40% 40% 40% 40%
  9. 4. 2014, 14:41
Jsem asi jediný člověk na světě, koho tahle kniha neuchvátila. Možná to bude tím, že jsem od ní moc čekala, těšila jsem se na ni a ono TO nepřišlo. Téma výborné, ale jeho zpracování... asi nejsem cílová skupina nebo co. Mrzí mě to, ale Hvězdy mě nějak minuly. A chyby v textu mě vyloženě štvaly! Třeba někdy příště s jinou knihou, Johne Greene.
karkulin1982
  11. 12. 2013, 16:01
Bylo mi jasné,že tato knížka typická červená knihovna nebude a zajímalo mě,jak toto téma může být vtipně zpracováno. Ale omyl. Na mě knížka působila naprosto depresivně a vtipně opravdu ne. Jsem ráda,že jsem ji dočetla a rozhodně se k ní nikdy nevrátím.
elly88
60% 60% 60% 60% 60%
  22. 10. 2016, 20:43
Kniha, která mě nijak nepřekvapila, ani nijak nenadchla. Postrádala jsem moment, kdy mě příběh opravdu osloví a vtáhne, ale nedostavil se.
stavradka
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 10. 2013, 18:34
Skvělá kniha, sarkastický humor dětí, které vědí, že už je toho moc nečeká. Jejich nadnesenost nad osudem a o nic menší chuť k životu. Napadá mě jedno slovo, jímž ověnčit tuto knihu a to je "dechberoucí".
Clementine
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 6. 2013, 0:54
Když se strhnul boom s touto knihou, vyvolalo to ve mě myšlenku "Musím si ji přečíst, vážně po tom toužím" a zároveň jsem se dosti bála, když jsem zjistila, kolik je hlavním hrdinům. (Přeci jen,náct už mám nějaký pátek za sebou.)
Tuhle knihu jsem četla ve chvíli, kdy můj dědeček zemřel na rakovinu... Kruté? Ne, upřímně na mě zapůsobila jako "očistná terapie". Tak lehce napsanou vtipnou knihu na "vážné téma" jsemsnadnikdy nečetla. Mohu jen vřele doporučit.
MiriamBlahova
80% 80% 80% 80% 80%
  23. 5. 2016, 8:48
Dojemné, čtivé... knihy, řešící závažné onemocnění, globální problémy, nebo otázky života a smrti povětšinou vzbudí emocionální smršť a zanechají po sobě citový zmatek. Nikterak jinak tomu nebylo ani zde. Knihu jsem přečetla za 2 dny (ne proto, že bych se nemohla dočkat překvapivého konce, spíše naopak - kniha je velmi předvídatelná! Přesto jsem neměla problém se začíst do děje). Možná bych příběh ještě více obrečela a provzdychala v mladším věku (zařazení "Young adult" je tady opravdu namístě), ale vedle hlavního příběhu mladé lásky mě hodně oslovila vazba starostlivý rodič - nemocné dítě. Vcelku povedené a rozhodně mě to nalákalo na film, který není o nic méně opěvovaný a chválený...
Margret
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 10. 2014, 16:37
Číst příběh postav s rakovinou a po poslední stránce se usmívat, to jsem nečekala. Dokonce jsem se bála, že to téma bude pro mě tak silné, že knížku rozečtu a odložím. Žádné otravné sebelítostění, naopak, humor a dovednost si ze své nemoci udělat i legraci. Na svůj věk byly postavy opravdu až dost přemoudřelé, ale nevadilo mi to. Ani nevím, jestli mám potřebu vidět film a riskovat zklamání
b.w.
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 7. 2014, 12:31
Tahle kniha mě chytila za srdce. :-) Je to kniha chytrá, citlivá a upřímná. Přečtena jedním dechem. I když se zabývá závažným a smutným tématem, je plna optimismu. 120%
Phorbo
80% 80% 80% 80% 80%
  8. 6. 2014, 15:59
Chvíli jsem si myslel, že to Green vzal opravdu zvysoka. Že nasadil rakovině takovou laťku, že nemá možnost přeskočit tu hradbu sarkasmu, kterým oplývají hlavní postavy. Moc příjemně se to čtě. Tedy v rámcích možností, když si vemete, že oba hlavní charaktery mají rakovinu. Perfektně vykreslený příběh dvou teenagerů, kteí dospěli o tolik let dříve a koukají na svět skrze prsty a filtrují jen to co potřebují. A jak si hezky trefí do noty svými názory a připomínkami k světu.
Jsem rád, že něco takového Green napsal. Sice bych se k tomu asi nikdy nedokopal, kdyby nevznikla filmová adaptace (což je u mě snad poprvé, co čtu knihu dříve, než vidím film. Když teda nepočítám Pottera a Písně ohně a ledu). Já jsem nad míru spokojen, i když je to místy jasně vyhroceno do extrému a ani nejkompatibilnější (jak říká moje Katka) pár by nikdy nefungoval tak úžasně, jako oni dva. A stejně nevíme, jak dopadl román Van Holtena.
Řekl bych, že se i těším na film. Takovýdle indie dramata já rád.


1 2 3