1984
|
Autor: George Orwell Originální název: Nineteen Eighty-Four Román / Utopické ISBN: 80-7309-999-3 Počet stránek: 261 Nakladatelství: Levné knihy KMa - 2003
|
 |
V oblíbených: 605x |  |
V přečtených: 1621x |
1984, dnes již klasické dílo antiutopického žánru, je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století a brilantní analýzou všech totalitárních systémů. "Antiutopie" má i svého "antihrdinu": je jím Winston Smith, obyčejný, ne příliš statečný člověk, který si nepřeje nic světoborného: chce jen poznat skutečnou, ne zmanipulovanou podobu minulosti, věřit tomu, co vidí na vlastní oči a mít svobodu tvrdit, že dva a dva jsou čtyři. Tyto elementární nároky jsou však přímým ohrožením moci, postavené na lži, a proto je Winstonova vzpoura proti obludnému organismu, jehož je nepatrnou buňkou, předem odsouzená k nezdaru. Přesto mu autor vkládá do úst jistou naději, působivější o to, že vyslovenou v mučírně: "Nějak už vám to selže, něco vás zdolá. Život vás zdolá." Orwell napsal svůj román v roce 1947. Na rozdíl od mnohých v té době nepodlehl euforii poválečného optimismu vyhlídek na věčný mír, a jeho dílo je proto sugestivním obrazem politické perverze, kterou končí v dějinách každé revoluční hnutí.
Komentáře ke knize 1984:
Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace
Pozoruhodná kniha. Orwell byl geniální myslitel a předložil zde myšlenku lidské nedůležitosti, nadřazenosti a mocenské touze. Zajímavé bylo sledovat, jak se společnost dobře cíleným nátlakem nechá ovládat a navíc to považuje za přirozené. Skvělá kniha to bezesporu je, ale "odvařený" s ní zase nejsem.
snad nejlepší dílo, které jsem kdy četl a které mě na posledních cca 50 stranách doslova přikovalo ke křeslu a já nemohl ani odskočit na záchod. Orwell až mrazivě vystihl depresi a bezmoc člověka uvědomujícího si vlastní nedůležitost, ztráta osobnosti, tak (a to se mi u žádné knihy ani filmu nestalo), že jsem sám dlouho uvažoval co bych v takovéto situaci dělal. Pod rozkvetlým kaštanem prodali jsme se navzájem!!
Mrazivé, dokonale zpracované. Přečetla jsem jednou a nějak od té doby nemám odvahu se do knížky pustit podruhé, byť to obvykle dělám.
Kniha, která mě dostala úplně do jiného světa, do světa, který bych nikdy nechtěla zažít, ale přitom je naprosto úchvatné o něm číst. Morálka versus zábrany .. to je prostě kniha podle mého gusta.
Nelze než autora obdivovat za tak věrnou předpověď časů budoucích. Ale můj šálek kávy to není,možná proto že jsem školní léta prožila v tomto systému , nejsem schopna se na to dívat s řádným odstupem a beznaděj toho příběhu, mi připomíná jak vrtkavé může být štěstí které prožíváme.
Nevěřila jsem, že by mě mohla takto kniha zaujmout. Začátek byl velice ponurý, ale nakonec se to rozjelo v tak zajímavý příběh, až jsem nakonec sama uvěřila, že to je pravda..
Ve všech bodech souhlasím s V.SILVER. Kniha dokáže uchvátit od prvního řádku. Je naprosto úžasně zpracovaná a dočíst ji nedává skoro žádný problém. Dle mého názoru se jedná o knihu nejlépe vystihující bezohlednost a falešnost totalitní společnosti. Nenapadá mne nic lepšího než citace: "Je až hrůzu nahánějící, jak dokázal Orwell předpovědět a popsat svou vizi totalitního systému a ještě více hrůzostrašné je, že se jeho vize dokázaly z části splnit." Kniha je opravdu antiutopickou vlajkovou lodí a dle mého názoru se s ní žádná jiná kniha, která pojednává o tomto tématu nemůže rovnat. Četl jsem jak knihu a poslechl si i její audioverzi, kterou vřele doporučuji těm, kteří nemají čas otevřít knihu a moc by chtěli. Dávám 10z10
Je až s podivem, že britský autor dokázal tak brilantně vykreslit totalitní společnost. Při čtení "1984" mě takřka konstantně mrazí v zádech, jenže někdy je to příjemné mrazení (vzpomínky na starý Londýn, procházky lesem) a někdy mrazení strašidelné (výslechy, "běžný život" atd.). Každopádně se jedná o jedno z nejlepších děl světové literatury vůbec.
Ikdyž jsem knížku odložila a věnovala jsem se něčemu jinému, její děj jsem z hlavy dostat nemohla. Přemýšlela jsem, kam bych v takové společnosti patřila já, jaké by bylo takhle žít. Úžasná knížka, fascinující děj... 5*
Tuhle knihu jsem četla ve třinácti na základce. Nemohla jsem spát z té nespravedlnosti. Až příliš se to podobá realitě.
UŽIVATEL TomášM [31. 10. 11, 23:35]
Krásná kniha, která mě pohltila. Četl jsem ji s vědomím že autor vloží na konci Winsthonovi do úst větu, "Nějak už vám to selže, něco vás zdolá. Život vás zdolá." , ale nečekal jsem jak mu oproti tomu bude O´brian oponovat, což mě doopravdy překvapilo a nechalo v úžasu nad jeho pojetím situace. Týden jsem tu knížku nemohl dostat z hlavy !
Doopravdy vynikající dílo, které je dle mého názoru lepší než farma zvířat, jež je pro mě spíše úsměvnou alegorií.
Doopravdy vynikající dílo, které je dle mého názoru lepší než farma zvířat, jež je pro mě spíše úsměvnou alegorií.
Utopické veledílo nakonec tak utopické není. Vážně by mě zajímalo, jestli Orwell náhodou nebyl ve styku s nějakým absolutistickým géniem. Kniha je plná detailů, popisuje velmi detailně svět, morálku lidstva, systém a i postavy nejsou ploché a mají v sobě ducha. Nečekejte ale nějaké vžití do postav, vlastně ani nejde tolik o postavy, jako o onen fungující svět, kde člověk vlastně není nic, než baterkou, lidským pohonem ve velkém stroji. Vadné nebo nevhodné součástky se ihned eliminují, dokud nedělají vážné problémy.
Měl jsem možnost držet v rukou samizdatové vydání této knihy. A člověk, který mi ji půjčoval, říkal, že nejpodivuhodnější na té knize bylo, jak přesně popisovala bezmoc, již zažívali lidé uvěznění za železnou oponou. Já si ale myslím, že ta kniha má v sobě sílu, která jen tak nezmizí. Totiž, že každý ve svém životě dost možná zažije chvíli, kdy si připadá být obklíčen konvencemi druhých, které se zdají být totalitou (alespoň já jsem to tak prožíval): peněz, titulů, přezíravých řečí ... .
Jinak, neuvěřitelně silná kniha. Trýznivá šedivost toho světa... Neuvěřitelně silně probarvila mé myšlenky, když jsem ji četl po prvé, po druhé, po třetí... Velmi rád si k ní vracím.
Jinak, neuvěřitelně silná kniha. Trýznivá šedivost toho světa... Neuvěřitelně silně probarvila mé myšlenky, když jsem ji četl po prvé, po druhé, po třetí... Velmi rád si k ní vracím.
Myslím, že v tomto díle Orwell nevaroval jen před bolševismem. Může to být kniha o každém systému. Proto je skvělá. Když jsem četl 1984, ani mě moc nenapadlo, že je to o komunismu. Hodně jsem v tom viděl dnešní společnost. Vynikající.
Zavedla bych jako povinnou četbu pro každého občana, aby lidé věděli k čemu spěje komunismus. Geniální a zároveň děsivé dílo. Manipulace myšlení je neuvěřitelná věc.
K téhle dokonalosti už není třeba moc říkat. Myslím, že jsem nikdy nečetl tak reálně temné dílo - i když... ono nebylo temné, bylo šedé, bez barvy a nádechu a to právě vytvářelo tu nejúžasnější atmosféru - ta šeď, ta nicotná neutrálnost bez emocí... Je to prostě dokonalé! Jedna z mých oblíbených knih.
Neuvěřitelně mrazivě reálná představa v ne tak vzdálené budoucnosti..a to vše napsáno v ne tak vzdálené minulosti, ale přesto v době, kdy se tato vize ještě nejevila tak reálná (anebo jsme si ještě tak nepředstavovali v celé hrůze, přestože už silně doutnala)...bez pardonu jedna z nejlepších knih jaké jsem kdy četl (několik dní poté jsem měl utkvělou představu, že se musím pořád otáčet, že mě "někdo" sleduje).
Plné hodnocení dávám za skvělé popsání a nastínění života v utlačované společnosti. Orwell to prostě napsal naprosto skvěle. Člověk si to čte a jde mu z toho mráz po zádech.... od přibližně 3/4 už mě ale kniha trochu zklamala (nechci nastiňovat co se stalo, ale popis celého režimu mě bavil více). Určitě doporučuju všem.
Opravdu hrůzostrašné dílo, které by si měl přečíst každý. Promyšlený svět, svobodná nesvoboda, sledování a úprava informací...úžasné jak dokázal napsat něco takového bez zkušenosti s fungováním totalitního státu.
Naprostá klasika, že jo. Kamarádi o tomto díle nakecali víc než dost a tak jsem měl přehnaná očekávání, tudíž mě nakonec 1984 mírně zklamalo. To však neznamená, že by to nebyla jedna z mých nejoblíbenějších knih. Děsivě podobné době, kterou jsem nezažil a která už je naštěstí dávno pryč. Totální výplach mozku, neskutečné nesvoboda a paradoxní a zvhlá společnost žijící v duchu doktríny Strany. Nikdy nezapomenu na to, jak Winston na začátku prochází panelákem, nezapomenu na přízračnou a všudypřítomnou Ideopolicii, na obrazovky a na vypatlané stádo křičíčí při minutách nenávisti, žeroucí každou podvrženou informaci, na opakování "válka je mír, svoboda otroctví a nevědomost síla." Naprostá ubíjející bezmocnost, osamělost a pocit, že nemůžete věřit vlastním myšlenkám, paměti, vždyť minulost se dá změnit a mění se každou chvíli a už ani nevíte, co je skutečné a co není. A nakonec vrcholná pasáž rozuzlení celého příběhu, tedy mučení Winstona a rozhovory s O'Brienem, kdy se všechno vyjasní a bezmocnost člověka, který se vzbouřil, je konečně ozářena jasným světlem rudého Angsocu. A pohled Winstona do zrcadla jakožto zbídačeného posledního člověka. Téměř dokonalé. Teď když o tom mluvím, vlastně ani nevím, co víc jsem mohl očekávat.
Je až děsivé, s jakou přesností dokázal Orwell v roce 1948 předvídat následný chod událostí. Pokud máte chuť přečíst si knihu, ve které jedinec neznamená nic, snad jen pouhé kolečko v ohromném stroji zkažené společnosti, nemůžete šáhnout vedle. Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Osobně nechápu, proč je stále ve stínu Farmy zvířat, protože podle mě ji ve všech ohledech předčí.
Úžasné dílo, které člověka uvádí do světa totalní totality. Kde jedinec není ničím a systém je vším. Orwell nám zanechal silné poselství. Snad si z něj budoucí generace něco vezmou, v tom dobrém slova smyslu.
Jediná kniha, kterou nám náš češtinář na gymplu dal jako povinnou literaturu a věděl proč. Propracovaný popis toho, co se stane, když totalita zvítězí. Působivě napsána vize, která v některých ohledech až příliš připomíná realitu.
Tuhle knihu by člověk měl číst pravidelně, aby byl ve střehu.
Tuhle knihu by člověk měl číst pravidelně, aby byl ve střehu.
Hodně mrazivá, studená, ale především skvělá kniha. Rozhodně má něco do sebe. Při čtení jsem měl pocit, jakoby autor sám totalitou prošel. Pak si ale uvědomím, že jde o sci-fi a musím si pro sebe říct: "Orwelle, docela ses trefil."
Knihu jsem sice četla už v dávné minulosti, zážitek z ní ale ve mně přetrvává nadále. Slovo "mrazivé", které tu už několikrát zaznělo, naprosto přesně toto dílo vystihuje. Přestože bylo napsané v roce 1947, jeho odkaz je stále aktuální a měl by sloužit jako výstraha pro budoucí generace. Pokud má na školách existovat povinná četba, tak právě proto, aby se četly podobné knihy. Rozhodně doporučuji.
Z téhle knížky mám zajímavý pocit. Představa, že to samé by se někdy mohlo odehrát tady a vůbec představa takové beznadějiné situace, kdy člověk nemá šanci vůbec na nic, je docela mrazivá. Závěr knihy jsem očekávala trochu jiný. Knížka se mi ale líbila, je to jedna z těch, které alespoň na pár týdnů ovlivní pohled na svět, na život. Nenalézám zápory, určitě plný počet.
Přečteno takřka jedním dechem. Je to už delší dobu, co jsem knihu dočetla, ale dojem ve mne stále přetrvává. Velmi působivé, hrůzu nahánějící a propracované dílo.
K této knize snad není potřeba nic dodávat - jednoznačně úchvatné a čtivé dílo, které zaujme příběhem, myšlenkami i svým poselstvím. Němělo by chybět v žádné knihovničce.
UŽIVATEL janka09 [8. 5. 11, 11:00]
Výborné a mrazivé. Je pro mě nemožné napsat komentář, který by vyjádřil přesné pocity z této knížky. Ještě dlouho po přečtení jsem se nemohla zbavit zvláštního pocitu prázdna a beznaděje. Pokud knížka dokáže vyvolat tak silnou reakci, ač ne zrovna optimistickou, řadí se u mě k top titulům.
Knihu jsem posluchal načtenou, takže sice trošku jiný zážitek, ale to nic neubírá na kvalitě díla. Orwel skvěle popsal absolutní totalitu (určitě nejde jen o komunismus), ale zobrazují se zde prvky jakékoliv totality, která je dovedena až k "dokonalosti". Velmi skvělý jazyk, Orwel skvěle využívá přirovnání při popisu jednotlivých situací. Místy mě opravdu mrazilo, tak doufám, že se žádná totalita už nebude v nejbližších letech konat :-). Konec je takový "neamerický", čekal jsem trošku optimističtější závěr, i když by byl asi nerealistický.
Na tuto knihu nejsem dost aprobovaný kritik, abych vám sem dala dostačující ohodnocení a recenzi. Jako vždy spíše doporučuji, než hodnotím, takže píšu: Tuto knihu vám doporučuji. Velmi zajímavý je i vznik knihy, vlastně Orwell předpovídal správně komunismus, i když tak vyostřený až do absurdnosti naštěstí nebyl. Toto dílko je do detailu propracované, škoda, že celkově i v konci bezútěšné, beznadějné. Orwell to měl opravdu promyšlené, i když jeho styl psaní není zrovna ten, který by se mi dobře četl. Ani mi nepřišel moc dobrý, ale to je věc názoru. Píše zvláštně. Možná můj názor, který je víceméně smíšený, ovlivňuje i to, že jsem toto dílo poslouchala audio (ale četla jsem ukázku).
Zhodnotila bych to jako silně beznadějné a propracované.
Zhodnotila bych to jako silně beznadějné a propracované.
Román psán zlomeným chlapem o tom, jak se nechce nechat totalnitní společností zlomit. Ovšem myšlenkové pochody hlavního hrdiny jsou popsaný skvěle. Pojem "Velký bratr" je již kultovní.
Samozřejmě, člověk si nikdy nebyl jist, zda ho v daném okamžiku sledují. Jak často a podle jakého systému Ideopolicie zapínala jednotlivá zařízení, bylo hádankou. Předpokládalo se, že sledují každého neustále. A rozhodně mohli zapnout vaše zařízení, kdy se jim zachtělo. Člověk musel žít – a žil, ze zvyku, který se stal pudovým – v předpokladu, že každý zvuk, který vydá, je zaslechnut, a každý pohyb, pokud není tma, zaznamenán. (str. 8)
//
„Na Dvou minutách nenávisti nebylo tak hrozné, že se jich člověk musel účastnit, ale že bylo nemožné nezapojit se. Po třiceti vteřinách se už nikdo nemusel přetvařovat. Odporná extáze strachu a pomstychtivosti, touha zabíjet, mučit, rozsekat obličeje kovářským kladivem, projela všemi jako elektrický proud a změnila každého i proti jeho vůli v ječícího šílence. Byla to však zuřivost abstraktní a přímo nesměrovaná, takže se dala přenést z jednoho předmětu na druhý jako plamen z plamenometu. Winstonova nenávist nebyla tak v jednu chvíli vůbec namířena proti Goldsteinovi, ale naopak proti Velkému bratru, Straně a Ideopolicii. (…) A tak bylo občas možné přepínat libovolně svou nenávist tím nebo oním směrem. Jako člověku, který ve zlém snu prudkým pohybem odtrhne hlavu od polštáře, podařilo se i Winstonovi přenést svou nenávist z tváře na obrazovce na tmavovlasou dívku za ním. Myslí se mu mihaly krásné, živé představy. Utlouká ji k smrti gumovým obuškem. Přivazuje ji nahou ke kůlu a střílí do ní šípy, až je jich plná jako svatý Šebestián. Znásilňuje ji a v okamžiku vyvrcholení jí prořízne hrdlo. Lépe než kdy jindy si teď uvědomoval, proč ji nenávidí. Protože je mladá, hezká a bezpohlavní, protože by se s ní chtěl vyspat, což se nikdy nestane, protože kolem rozkošného, pružného pasu, který přímo vyzýval k něžnému objetí, měla ohavnou šarlatovou šerpu, křiklavý symbol cudnosti.“ (str. 15)
//
„Chápeš, jak je úžasné ničit slova? (…) Kolem roku 2050 – možná ještě dřív – už vůbec nikdo nebude znát oldspeak. Celá literatura minulosti bude zničena; nezmění se jen jejich forma, změní se samy v sobě, stanou se svým protikladem. Dokonce i literatura Strany se změní. I hesla se změní. Jak by mohlo existovat heslo SVOBODA JE OTROCTVÍ, když pojem svobody bude zrušen? Celé myšlenkové klima bude jiné. Vlastě ani žádné myšlení nebude, v tom smyslu, jak je chápeme dnes. Být pravověrný znamená nemyslet – nemít potřebu myslet. Pravověrnost je nevědomí.“ Winston byl náhle hluboce přesvědčen, že Syme bude jednoho dne vaporizován. Je příliš inteligentní. Vidí příliš jasně a mluví příliš otevřeně. Strana nemá takové lidi ráda. Jednoho dne zmizí. Má to napsané ve tváři.“ (str. 39)
//
„Na Dvou minutách nenávisti nebylo tak hrozné, že se jich člověk musel účastnit, ale že bylo nemožné nezapojit se. Po třiceti vteřinách se už nikdo nemusel přetvařovat. Odporná extáze strachu a pomstychtivosti, touha zabíjet, mučit, rozsekat obličeje kovářským kladivem, projela všemi jako elektrický proud a změnila každého i proti jeho vůli v ječícího šílence. Byla to však zuřivost abstraktní a přímo nesměrovaná, takže se dala přenést z jednoho předmětu na druhý jako plamen z plamenometu. Winstonova nenávist nebyla tak v jednu chvíli vůbec namířena proti Goldsteinovi, ale naopak proti Velkému bratru, Straně a Ideopolicii. (…) A tak bylo občas možné přepínat libovolně svou nenávist tím nebo oním směrem. Jako člověku, který ve zlém snu prudkým pohybem odtrhne hlavu od polštáře, podařilo se i Winstonovi přenést svou nenávist z tváře na obrazovce na tmavovlasou dívku za ním. Myslí se mu mihaly krásné, živé představy. Utlouká ji k smrti gumovým obuškem. Přivazuje ji nahou ke kůlu a střílí do ní šípy, až je jich plná jako svatý Šebestián. Znásilňuje ji a v okamžiku vyvrcholení jí prořízne hrdlo. Lépe než kdy jindy si teď uvědomoval, proč ji nenávidí. Protože je mladá, hezká a bezpohlavní, protože by se s ní chtěl vyspat, což se nikdy nestane, protože kolem rozkošného, pružného pasu, který přímo vyzýval k něžnému objetí, měla ohavnou šarlatovou šerpu, křiklavý symbol cudnosti.“ (str. 15)
//
„Chápeš, jak je úžasné ničit slova? (…) Kolem roku 2050 – možná ještě dřív – už vůbec nikdo nebude znát oldspeak. Celá literatura minulosti bude zničena; nezmění se jen jejich forma, změní se samy v sobě, stanou se svým protikladem. Dokonce i literatura Strany se změní. I hesla se změní. Jak by mohlo existovat heslo SVOBODA JE OTROCTVÍ, když pojem svobody bude zrušen? Celé myšlenkové klima bude jiné. Vlastě ani žádné myšlení nebude, v tom smyslu, jak je chápeme dnes. Být pravověrný znamená nemyslet – nemít potřebu myslet. Pravověrnost je nevědomí.“ Winston byl náhle hluboce přesvědčen, že Syme bude jednoho dne vaporizován. Je příliš inteligentní. Vidí příliš jasně a mluví příliš otevřeně. Strana nemá takové lidi ráda. Jednoho dne zmizí. Má to napsané ve tváři.“ (str. 39)
UŽIVATEL Sabotteur [22. 3. 11, 0:15]
(možná spoiler?)
Orwell s 1984 ani v roce 1948 nepřišel s ničím novým, předešli ho mj. Aldous Huxley a Jevgenij Zamjatin; toho si však byl plně vědom a tak svou dystopii zaměřil jiným směrem; zasadil děj svého románu do mnohem bližší budoucnosti a stvořil tak možná nejpůsobivější hororovou knihu, jaká kdy byla vydána - tato zásluha mu není přiznávána zdaleka tak často, jak by zasloužil.
Hlavní rozdíl mezi Oceanií a jejími staršími obdobami je v tom, že není založena na utopických křišťálových palácích 19. století, ale na fungujících totalitních režimech století dvacátého, jen je v některých směrech dohnana trochu víc do extrému a má víc hi-tech hraček. Ač mě první přečtení docela odrovnalo, s odstupem času si uvědomuji, že na tom občané Oceánie vlastně nejsou tak špatně; jejich naděje spočívá v tom, že obludná státní mašinérie má u kormidla skutečné lidi, řízené svými sobeckými zájmy - a takový režim musí vždy dříve nebo později padnout; je to vidět i na nedbalosti, se kterou jsou občané programování a důmyslností, jakou musí být hlídáni - jinými slovy, dokud je bota, která dupe po tváři lidstva nasazena na organické končetině, z dlouhodobého hlediska se lidstvo nemá čeho bát. Vyvstává však otázka, jestli by lidstvo ve své současné podobě vůbec mělo přežít, ale to už 1984 neřeší, je spokojeno se svým krátkodobým drtivým dopadem na duši čtenářovu; pro odpověď si radši zajděte k sociálním inženýrům, jejichž dílem je Fordovo impérium - nebo třeba k Nietzschemu.
Orwell s 1984 ani v roce 1948 nepřišel s ničím novým, předešli ho mj. Aldous Huxley a Jevgenij Zamjatin; toho si však byl plně vědom a tak svou dystopii zaměřil jiným směrem; zasadil děj svého románu do mnohem bližší budoucnosti a stvořil tak možná nejpůsobivější hororovou knihu, jaká kdy byla vydána - tato zásluha mu není přiznávána zdaleka tak často, jak by zasloužil.
Hlavní rozdíl mezi Oceanií a jejími staršími obdobami je v tom, že není založena na utopických křišťálových palácích 19. století, ale na fungujících totalitních režimech století dvacátého, jen je v některých směrech dohnana trochu víc do extrému a má víc hi-tech hraček. Ač mě první přečtení docela odrovnalo, s odstupem času si uvědomuji, že na tom občané Oceánie vlastně nejsou tak špatně; jejich naděje spočívá v tom, že obludná státní mašinérie má u kormidla skutečné lidi, řízené svými sobeckými zájmy - a takový režim musí vždy dříve nebo později padnout; je to vidět i na nedbalosti, se kterou jsou občané programování a důmyslností, jakou musí být hlídáni - jinými slovy, dokud je bota, která dupe po tváři lidstva nasazena na organické končetině, z dlouhodobého hlediska se lidstvo nemá čeho bát. Vyvstává však otázka, jestli by lidstvo ve své současné podobě vůbec mělo přežít, ale to už 1984 neřeší, je spokojeno se svým krátkodobým drtivým dopadem na duši čtenářovu; pro odpověď si radši zajděte k sociálním inženýrům, jejichž dílem je Fordovo impérium - nebo třeba k Nietzschemu.
Celý příběh byl pro mě natolik reálný, že jsem si po jeho přečtení uvědomila, jak málo stačí k tomu, aby tak některé státy skutečně fungovaly. Toho dílo patří k těm, na která se nezapomíná.
1984 jsem vzala do ruky z důvodu povinné četby. Ha, byl to asi osud! Jedna z mých nejoblíbenějších knih! Ani přesně nevím, jak se konkrétněji vyjádřit. Každopádně mi hlavní hrdina Winston Smith přirostl k srdci. A to i když vezmeme v potaz fakt, že to není klasický hrdina, jak nám ho dnešní svět prezentuje.
Nádherné dílo. Přečetla jsem ho během pár dní a určitě je zařadím mezi oblíbené.
Napínavý příběh se zajímavým vyvrcholením.
Neuvěřitělně mě zaujala myšlenka newspeaku a vůbec postupy, kterýma se mocnosti dostávaly k ovládnutí a zblbnutí lidí...
Napínavý příběh se zajímavým vyvrcholením.
Neuvěřitělně mě zaujala myšlenka newspeaku a vůbec postupy, kterýma se mocnosti dostávaly k ovládnutí a zblbnutí lidí...
UŽIVATEL Eumenida [12. 2. 11, 23:34]
Myslím, že Orwellovo dílo není jen o komunismu a totalitě. Ono i v dnešní zdánlivé demokracii se mi zdá, že mnohé věci směřují k totalitnímu systému. Jen se to děje rafinovaněji...
Tahle kniha by měla být jako povinná četba. V naší zemi bohužel i po mnohaleté totalitní koministické nadvládě je mnoho lidí, kteří nevědí, čeho je tato ideologie schopná. I když je to utopistický román, má základ v realitě, v historii. Všichni povinně přečíst, nejlépe před volbami!
skvělý čtenářský zážitek...fascinující jak Orwell dokázal téměř dokonale vystihnout vyvoj spolecnosti,ackoli v knize bylo vse zavedeno do extremu od reality komunismu se to tolik nelisilo...zarucene jedna z nejepsich knizek ktere jsem cetla
Toto dílo jsem četla v angličtině, sice ve zkrácené verzi, ale přesto byl zážitek z knihy obrovský. Myslím, že už tady všichni napsali vše podstatné, jen bych se opakovala. Vynikající dílo s hrůzostrašným dějem. Řeknu vám, vaporizována bych být nechtěla..
Velice,velice poutavá kniha. Jakým způsobem to Orwell napsal, je pro mě zcela nepředstavitelný. Příběh na mě zapůsobil dalo by se řici až temně. Brilantně autor vystihl totalitní režim který se v době psaní knihy začal rozpínat kde se dalo. Velice utopistické.
Super knížka, která v člověku musí zanechat dojem, ať už kladný či záporný, ale nic mezi. Popis života v totalitním režimu je naprosto odzbrojující a připomíná nám něco, čeho bysme se měli vyvarovat. Něco, od čeho nejsme moc daleko. Je to, ale i tak trošku návod a tato kniha mě děsí mnohem víc než Mein Kampf.
Všechno dohromady je to ovšem skvělé, překvapující, pěkně napsané s nečekáným koncem...prostě 5 hvězd a zanechaný dojem, který je dlouhobý k tomu :)
Všechno dohromady je to ovšem skvělé, překvapující, pěkně napsané s nečekáným koncem...prostě 5 hvězd a zanechaný dojem, který je dlouhobý k tomu :)
Ona je to vlastně dost podvratná, dvojsečná kniha. 1984 není jen varování ale i návod. Nejhorší však je, že produkuje mladistvé intelektuály, kteří sotva odrostli pubertálním výstřelkům a jejichž paranoia tímto dospěla; 1984 je třetí kniha, kterou přečetli od Honzíkovy cesty, což jim nebrání v plamenném odhalování newspeaku a Velkého bratra na každém rohu. Jako určitá ilustrace tohoto jevu nechť poslouží některé zdejší komentáře.
Mohl bych v tom vidět ruku systému (právě školní systém cpe mladým lidem tuto knihu jako povinnou četbu), záměrně podsouvající rozhořčenému mládí národa/ů "šokující" pravdu. (Ha, ha, ha!).
1984 je fajn čtení, ale inteligentnímu člověku, co do svých x-nácti let nežil s klapkami na očích, dá mnohem více Zamjatinovo "My".
Mohl bych v tom vidět ruku systému (právě školní systém cpe mladým lidem tuto knihu jako povinnou četbu), záměrně podsouvající rozhořčenému mládí národa/ů "šokující" pravdu. (Ha, ha, ha!).
1984 je fajn čtení, ale inteligentnímu člověku, co do svých x-nácti let nežil s klapkami na očích, dá mnohem více Zamjatinovo "My".
skvost. Dvě třetiny knížky jsou spíše o popisu života v SUPER totalitním režimu, kde se dozvíte všelijaké vychytávky, kterými jsou lidé zbaveni svobody. Poslední třetina, tedy pobyt Winstona Smithe na Ministerstvu lásky a jeho rozhovor s přesvědčeným členem Strany je pro mě nejkrásnějším kouskem co jsem kdy čet...třeba se to změní, ale zatím FAVORIT č. 1
Někdo považuje Orwella za vizionáře, který předpověděl jistou formu diktatury. Já bych ji neoznačila jako jeho vlastní vizi, Orwell měl z Katalánska zkušenosti s komunismem, které přenesl do sociální společnosti budoucnosti.
I tak to nemění nic na skutečnosti, že totalita, kterou popsal, se k té skutečnosti velmi přiblížila, ba ji v mnohém předčila. Takže pokud chcete na kůži jednoho nešťastníka, který bohužel zapomněl přestat myslet, zkusit, co znamená žít v diktatuře, tak směle do toho.
I tak to nemění nic na skutečnosti, že totalita, kterou popsal, se k té skutečnosti velmi přiblížila, ba ji v mnohém předčila. Takže pokud chcete na kůži jednoho nešťastníka, který bohužel zapomněl přestat myslet, zkusit, co znamená žít v diktatuře, tak směle do toho.
Ještě pořád se musím divit, jak je vlastně možný (v celý týhle děsně svobodný společnosti, děsně demokratický politice), že tahle knížka vůbec prošla a byla vydána.
1984 prostě pálí do celýho světovýho systému - a je uplně jedno, jestli upozorňuje na totalitu - já v tom vidim dnešek, dnešek a včerejšek a sakra, i zítřek a budoucnost(!)... Orwell měl pravdu, věděl, že jsme všichni naivní, sobečtí, tupci, kteří se s radostí nechají konfrontovat kdejakou pošahanou myšlenkou těch tam někde shora a že jim pujdem naruku, neschopní zabučet na protest... - a když - tak stejně nakonec změníme, jak Winston na konci, a zase budeme ty hodný poslušný hadrový panáci... a ještě budem zpívat chvalozpěv a mlčet, mlčet, mlčet... A nakonec si už ani nestěžovat. A pořád dokola. To je síla. A 1984 taky.
1984 prostě pálí do celýho světovýho systému - a je uplně jedno, jestli upozorňuje na totalitu - já v tom vidim dnešek, dnešek a včerejšek a sakra, i zítřek a budoucnost(!)... Orwell měl pravdu, věděl, že jsme všichni naivní, sobečtí, tupci, kteří se s radostí nechají konfrontovat kdejakou pošahanou myšlenkou těch tam někde shora a že jim pujdem naruku, neschopní zabučet na protest... - a když - tak stejně nakonec změníme, jak Winston na konci, a zase budeme ty hodný poslušný hadrový panáci... a ještě budem zpívat chvalozpěv a mlčet, mlčet, mlčet... A nakonec si už ani nestěžovat. A pořád dokola. To je síla. A 1984 taky.
výborná knížka a ačkoliv jsem celou dobu tušila, jak to skončí... doufala jsem, že to dopadne jinak :) každopádně je to strhující děsivý příběh, který stojí za to si přečíst.
Je opravdu děsivé, jak silným vizionářem George Orwell byl.. Příběh románu 1984 tak neodkazuje jen na diktátorské režimy, zobrazuje i dobu, ke které nezadržitelně směřujeme.. Sledováni kamerami na každém kroku, špehováni při používání výpočetní techniky (kolik informací sdílíme s Googlem, jak Microsoft spolupracuje už dlouhá léta na vývoji Windows s NSA atp), jak policie může násilím rozprášit zcela legální technoparty jen proto, že se politikům nelíbí hudební styly na ní prezentované.. Proto, avšak nejen proto, považuji 1984 za jednu z nejlepších knih vůbec..
Hezky se, děti, koukejte, ať víte, do čeho jdeme... Copak jste si dosud nevšimli, kolik, a jak rychle, toho naše doba vaporizovala? Copak nevidíte, že kdybych psal v prorepublikových kudrdlinách, označili byste mě za ukecaného (tímto zdravím svou češtinářku). Nevidíme, zatím nic nevidíme, až uvidíme, už to nebudeme umět říct...
Když jsem se poprvé o téhle knize dozvěděl, tak mě děsila a nechtěl jsem ji číst. Nakonec jsem se do ní pod tlakem okolí pustil a musím uznat, že něco tak dobrého se podaří napsat málokdy.. Někdy mi až přišlo, že autor musel snad celý život v totalitě prožít, protože jinak nechápu tu segesci, se kterou dokázal pracovat..
Ne tak dobré jako Farma zvířat, a to z jednoho prostého důvodu: Orwell je skvělý glosátor, vizionář, politický analytik, aktivista, ale NE spisovatel. 1984 tak do protipólu ke geniální myšlence a skutečně realisticky a strhujícím způsobem propracované vizi antiutopického světa staví amatérské zpracování, zdlouhavé a nudné scény, trochu na sílu vyznívající milostný příběh, přepálené filozofování - zkrátka vše, co ve Farmě zvířat chybělo, což ji dělá trefnějším, údernějším a ne tak roztahaným dílem. 1984 by si zasloužilo vyšší hodnocení, pokud by stejný autor už dříve na totéž téma nezplodil lepší prózu - takhle se (bohužel) musím zaměřit na zpracování, a to za skutečnými klenoty světové literatury značně pokulhává. (3/5)
Musím říct, že jsem rozhodně nečekala něco tak čtivého. A ještě více než zamyšlení se nad totalitním režimem mě zaujala myšlenka o omezování jazyka, která se mi zdá velmi výstižná pro naši dobu. Náš slovník se pomalu, ale jistě zcvrkává na minimum slov a zkratky, a stejně tak skončí i naše myšlení.
"1984" je geniální a zároveň nejhrůznější kniha, kterou jsem kdy četla. Pamatuji si ten plíživý a gradující strach přicházející s každou další stránkou. Nevyhnutelný závěr. Doporučuji přečíst jako „vzor“ antiutopického románu.
Knížka, která má několik rovin a své si v ní najde jak konzument populární literatury, tak hloubavý čtenář. I po pádu režimu, jemuž byla kniha psána na míru je stále aktuální a z povzdálí působí jako stále zdvižený prst varující před nebezpečím manipulace mas, cenzury a celkově totalitních režimů.
Dost těžké a nepříliš veselé čtení s pomalu, jakoby skokově se odvíjejícím dějem, kdy je kladen velký důraz na pasáže popisující poměry a politický systém Orwellovy antiutopie. Tyto pasáže v žádném případě nenudí, naopak, když už začnou být příliš dlouhé, pokračuje se ve vyprávění děje.
Neuvěřitelná hloubka popisných pasáží v kombinaci s bezútěšně depresivní příběhovou linií vás po přečtení nechá v údivu, jaký byl autor realista a jaký měl při psaní v hlavě pořádek.
"1984" je famózně napsané dílo, které vám přinese ucelený pohled na zvrácenost totalitních ideologií.
Neuvěřitelná hloubka popisných pasáží v kombinaci s bezútěšně depresivní příběhovou linií vás po přečtení nechá v údivu, jaký byl autor realista a jaký měl při psaní v hlavě pořádek.
"1984" je famózně napsané dílo, které vám přinese ucelený pohled na zvrácenost totalitních ideologií.