Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Pilotem Apache

88%
4 10
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Pilotem Apache
Autor:
Originální název: Apache
Poprvé vydáno celosvětově: 2008

Nejnovější vydání:
Omnibooks - 2012
ISBN: 978-80-905232-2-7
Počet stránek: 320
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 4x v oblíbených
v přečtených 8x v přečtených
v knihovně 4x v knihovně
k přečtení 8x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Omnibooks (2012) 978-80-905232-2-7 320

Po dvaadvaceti letech služby v britské armádě plánuje Ed Macy odchod do výslužby. Posléze tento plán odkládá, protože souhlasil s ještě jedním turnusem v jižním Afghánistánu jako zbraňový specialista, létající na úplně novém vrtulníku Apache. Je to nejsmrtonosnější a technicky nejvyspělejší vrtulník na světě. Letět s vrtulníkem Apache do boje je jako hrát současně na Xboxu, Play Stationu a velmistrovskou partii šachu - a přitom se vézt na největší horské dráze v Disneylandu. Podle zjištění amerických studií dokáže jen malé procento lidských mozků souběžně zvládnout všechny požadované činnosti při pilotování tohoto letounu - a nejenom jednu nebo dvě minuty, ale tři hodiny bez přestávky. Pokud jste přehlédl jednu klíčovou věc, mohl jste okamžitě zabít sebe i svého kopilota. Koncem roku 2006 byla Macyho letka Apache nasazena v nechvalně známé afghánské provincii Hilmand, v drsné a nehostinné oblasti, místními nazývané Dašt-e-Margo (Poušť smrti). Operace dostala název Herrick. Posláním Macyho a jeho letky Apache bylo bojovat spolu s muži na zemi a chránit je všemi nezbytnými prostředky. Když byl jeden příslušník námořní pěchoty pohřešován, Ed a jeho tým byli jedinou nadějí armády na to, že ho dopraví zpátky živého… Kniha Pilotem Apache popisuje odvážnou misi, za niž byl Ed Macy jako první pilot v historii britského letectva vyznamenán velmi prestižním Vojenským křížem.
Je to příběh o odvaze, nebezpečí a kamarádství, který přečtete jedním dechem. Kniha je doplněna situačními mapkami a barevnou obrazovou přílohou (Založil/a: Fabienne)

(více)  

Štítky

více  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Fabienne
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 4. 2013, 17:31
Bylo to všechno dost na hony vzdálené od veřejně prezentovaných záměrů ministra obrany Johna Reida, který podepsal souhlas s nasazením. V Dolní sněmovně řekl, že doufá v návrat vojáků, kteří „nebudou muset vystřelit ani jeden náboj“. Misi nazval poněkud optimisticky jako „budování národa“. Ve skutečnosti výsadkáři a jejich podpůrné jednotky vystříleli mezi červnem a říjnem 2006 celkem 450 000 nábojů, 10 000 dělostřeleckých a 6500 minometných granátů. Kromě toho, jenom mezi květnem a srpnem 2006 vystřelilo šestnáct pilotů Apache z 656. letky 7305 nábojů z kanónů, 68 raket a 11 střel Hellfire. Myslím, že to bylo něco úplně jiného, než měl na mysli John Reid. Odpor kladený nepříteli nás přišel hodně draho. Během prvních měsíců zahynulo 35 vojáků – 16 v boji, 14 při zřícení špionážního letounu Nimrod NMR2, 4 při nehodách a jeden spáchal sebevraždu. Dalších 140 bylo zraněno v akci, z nich 43 vážně nebo velmi vážně. To všechno znamenalo, že nám nezbývalo moc času na budování národa.
*
*
Před naším pravým okem jsme měli trvale připevněný monokl. Do něj se promítala asi desítka údajů z různých přístrojů v kokpitu. Stisknutím tlačítka se dala pod zeleně svítící symboly přístrojů přenést řada dalších obrázků, které duplikovaly obraz kamery TADS nebo PNSV a cíle radaru Longbow. Monokl umožňoval pilotovi, aby se levým okem díval z kokpitu a šetřil mu několik vteřin, které by potřeboval k pohlédnutí dolů na přístroje a opětovné zvednutí pohledu: vteřiny, které znamenaly rozdíl mezi vaší smrtí a smrtí nepřítele. Noví piloti trpěli hroznými bolestmi hlavy z toho, jak jejich levé a pravé oko soupeřily o dominanci……
I když se oči během následujících týdnů a měsíců přizpůsobily, bolesti přetrvávaly déle. U mě úplně zmizely až po roce.
*
*
V polovině prvního turnusu jsem v Apache udělal všechno, co jsem chtěl. Od té chvíle jsem nemusel na pilotování a střelbu myslet, protože prsty, paže a nohy mi pracovaly v perfektním souladu s hlavou. Už jsem nebyl připásán k Apache, ale Apache byl připásán ke mně. Ke konci turnusu na tom byli skoro všichni piloti stejně. Ale vůbec to neznamenalo, že bychom ztratili respekt před znepokojující realitou, že jsme měli v rukách takovou mohutnou palebnou sílu. Ani na chvíli, tehdy nebo teď. Nikdo v této válce neměl větší potenciál zničit tolik lidských životů. K této schopnosti se vázala stejně velká zodpovědnost. Obávali jsme se, abychom neměli pověst nadržených válečníků, jakou měli piloti amerických Apache, a my jsme je nechtěli napodobovat. Každá střela, kterou jsme vypustili na zem, měla svůj význam; zabít někoho je strašně vážná věc.

---------------------------------------------------------

Nejprve musím říct, že bezmezně obdivuji piloty – čím složitější stroj, tím větší je můj obdiv. Takže na tuto knihu jsem se hodně těšila a nezklamala mě. Zpočátku mi trošku vadilo velké množství zkratek, používaných v textu (je jich celých 14 stránek na konci knihy), ale rychle jsem si zvykla. Příběh Eda Macyho je koncipován chronologicky, od dětství přes dospívání, vstup do armády až po nasazení v Afghánistánu. A je v něm téměř všechno – spousta zajímavých technických údajů, popis života na základně včetně různých vtípků, které si prováděli navzájem až po dechberoucí záchrannou akci v druhé polovině knihy (při té jsem opravdu měla dojem, že znovu koukám na film Černý jestřáb sestřelen). Máte-li rádi příběhy tohoto druhu, mohu knihu jen doporučit.
jaryj07
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 6. 2015, 9:45
Výborná kniha zachycující život pilotů v Afganistánu. Dlouho jsem nic, tak dobře napsaného nečetl a to autor není spisovatel. Možná to je to, co mě na této knize opravdu zaujalo. Kniha je nadmíru napsaná lidsky. V knize se dozvíte, jak to chodí na základnách, ale i v boji. Také se dozvíte mnoho věcí o této helikoptéře. Až jsem byl opravdu překvapený, co tento stroj všechno dokáže. Závěr knihy je už třešnička, jejíž pecka vám v krku určitě zaskočí.
Ukmas
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 11. 2013, 21:22
Autor - britský pilot bitevního vrtulníku WAH-64D Apache Longbow podrobně líčí mise v Afghánistánu proti mudžahedinům při podpoře pozemních spojeneckých jednotek. Po přečtení budete mít dobrou představu, co to obnáší pilotovat nejmodernější vrtulník. Jak efektivní a smrtící stroj to je. Ovládání zbraňových systémů, sledování let. údajů a pilotáž, i přes výkonnou avioniku nacpanou počítači to překvapivě není zrovna lehké a nejednomu z toho půjdou oči šejdrem. Kniha je díky autorovu smyslu pro humor místy vtipná, to když popisuje život na letecké zakladně nebo očekávané setkaní s papaláši. Ke konci knihy sem se také dozvěděl, jaká je cena multikulturalismu pro vysloužilého pilota.
Shrnuto a podtrženo, jedná o skvělou a velice čtivou knihu o pilotech moderních bojových vrtulníku na aktuálním bojišti. Nic lepšího na toto téma jsem nečetl.