Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Pochoutka

64%
3 50
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Pochoutka Originální název: Une gourmandise

Nejnovější vydání:
Host - 2009
ISBN: 978-80-7294-325-8
Počet stránek: 128
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 4x v oblíbených
v přečtených 68x v přečtených
v knihovně 20x v knihovně
k přečtení 25x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2009) 978-80-7294-325-8 128

Hlavním hrdinou je špička mezi kritiky jídla, gurmán, gurmet, král jídla. Znalec mnoha chutí. Znalec toho dobrého.
Zbývá mu poslední den života a on v myšlenkách a v chuťových pohárcích pátrá po chuti, která mu někde v paměti uvízla z dětství. Najde ji? (Založil/a: misssicccka)

(více)  

Štítky

více  
Muriel Barbery Muriel Barbery
*28.05.1969

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Fabienne
80% 80% 80% 80% 80%
  23. 3. 2012, 18:20
Velmi pozorně mně naslouchal a já u něho odhalil vlastnost, která je u mocných lidí poměrně vzácná. Vlastnost, která umožňuje rozpoznat, kde končí předvádění se, hovor, v němž mluvčí pouze značkuje své území a dává na odiv znaky své nadřazenosti, a kdy začíná skutečný dialog.
***
Lidé si myslí, že děti nic nevědí. Až se člověk někdy musí ptát, jestli vůbec byli dospělí taky někdy dětmi.
***
Vůně lípy na sklonku dne je okouzlení, které se do vás nesmazatelně zapíše a do hlubin vašeho bytí vtiskne stopu takového štěstí, že je ani něžný červencový večer nedokáže vysvětlit. Ve vzpomínkách nasávám z plných plic vůni, která od té doby už dávno nepolechtala mé chřípí. Pochopil jsem, co vytvářelo její aroma: bylo to souznění medu a oné prazvláštní vůně, kterou získávají listy stromů, když je dlouho teplo a když na nich ulpí prach krásných dní, který vybudí tento absurdní, ale skvostný vjem, jímž ve vzduchu cítíme koncentrované léto.
-------------------------
Tato kniha měla "štěstí", že jsem ji četla po P. S. Miluju tě (viz komentář). Moje duše knihomola pookřála už po přečtění první stránky - úplně jsem takřka fyzicky cítila úlevu, bylo to jako když se spálíte a strčíte ruku pod proud studené vody... Tak moc jsem potřebovala ten vybroušený styl Muriel Barbery. A přiznávám, že jsem vnímala především slova, příběh byl tak trochu v pozadí.
Objektivně hodnoceno - tahle knížka se mi líbila víc, než S elegancí ježka. Její rozsah (128 stránek) je tak akorát, aby čtenář nebyl zahlcen a udušen slovy.
Martin Klíma
40% 40% 40% 40% 40%
  4. 10. 2016, 19:19
K jídlu patří vzpomínky

K jídlu jednoznačně kolikrát patří vzpomínky a právě s nimi pracuje tato autorka. Onen kulinářský kritik tak vzpomíná. Vzpomíná velice originálně a někdy snad až zvláštně. Pochoutka je v jistém slova smyslu hodně podobná knize Food Junkie- Posedlý jídlem od Monse Kallentofta. I zde je hlavní postava nemocný kulinářský kritik, gastrozávislák, který vzpomíná na své zážitky spojené s jídlem a objevují se zde i pasáže spjaté s jeho rodinou. Nicméně v jedné zásadní věci se rozchází a to ve své kvalitě. Pochoutku bohužel moc chválit nemůžu. Prvotní problém u mě nastal při postavách. Hlavní hrdina ví, že umře, avšak stylem jakým jej autorka sepsala, k němu nemůžete nějak najít cestu a možná i pochopení a ač to bude znít sebehnusněji, tak je vám v podstatě jedno, že zemře. Ostatní postavy se v knize objevují ledabyle a mnohdy máte pocit, že jsou v ději naprosto zbytečné a akorát děj zbytečně zamotávají. Samotné vzpomínání na jídlo je mnohdy až moc intenzivní a v určitých částech zbytečně dlouhé či snad i prazvláštní. Jmenovitě třeba pojednání na tři stránky o tom jak je marocký chléb kesra úchvatný. Čtenář by to jistě pochopil po stránce mu věnované a ono zmiňované rozpitvávání nad jeho úžasností zcela kazí onu úžasnou myšlenku, že se člověk dokáže radovat a užívat si maličkostí, jako třeba jíst kesru. Samotný závěr knihy, ke kterému se jinak pročtete hodně rychle (kniha má jen 128 stran) mě bohužel také zklamal. Kulinářský kritik si totiž jakoby zčistajasna na onu hledanou chuť vzpomene, ale žádné páni, no teda či hlubší pocit to ve vás nakonec nevyvolává. Já si samotný konec pro sebe okomentoval slovy: aha, hm, ok. Dále jsem s dějem měl problém v tom, že autorka vyučuje filozofii a tu do děje bohužel mnohdy vecpala až moc a pro mě i nepochopitelnými obraty. Abych však jen nekritizoval, tak přiznám, že jsem našel při čtení tohoto dílka i pár pozitivních věcí. Za prvé se mně líbily dvě kapitoly, ve kterých vystupovali pes a kocour. Ty zvládla autorka výtečně. Líbilo se mi také to, že kniha nese jakési poselství a nutí vás přemýšlet či vzpomínat. Přemýšlet jaká chuť by to byla u vás a vzpomínat na zážitky spjaté s jídlem.

Pochoutka je kniha se skvělou myšlenkou, ale špatným celkovým zpracováním. Z tohoto důvodu jí uděluji jen 40 %.
teite
60% 60% 60% 60% 60%
  7. 12. 2013, 22:08
Líbilo se mi asi víc než S elegancí ježka, protože popisné pasáže týkající se jídla se sem hodily, nebyly násilně vecpané někam, kde by byly přebytečné. Stojí za přečtení.
chrispe
60% 60% 60% 60% 60%
  7. 11. 2012, 22:43
Čekala jsem něco víc. Pěkně se mi to četlo, ale konečná "zápletka" mi nepřišla jako nic extra. Pořád jsem čekala, že si nakonec řeknu: ,,No jasně! Že mě tohle hned nenapadlo." a místo toho došlo na neurčité ,,Hm... tak jo no, když myslíš."
Tardis
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 10. 2014, 18:29
Pochoutka ve mě zanechala silný dojem. A trvalý. Prostřednictvím vypravěče vedeného Murel Barbery, barvy, zvuky, chutě a vůně, které mnozí prožívají a popisují ploše, nabývají na skutečnosti. Styl vyprávění je prolnutý zajímavými, komplikovanými výrazy a složitou skladbou slov, ale všechno do sebe zapadá, když čtěte Pochoutku, nejste hosty u imaginárního stolu nějakého burana, ale sofistikovaného gurmána.
misssicccka
  16. 3. 2010, 15:02
Neuvěřitelný popis chutí :)
Majdule
60% 60% 60% 60% 60%
  7. 6. 2011, 22:33
Příběh o kritikovi, který umírajíc hledá svoji životní chuť je psán umným, vytříbeným stylem vršícím slova jedno za druhým v opuletní věty. Je to taková slovní ekvilibristika. O jídle a chutích vypráví s velkou rozkoší a fantazií, ale snad vinou přílišné sofistikovanosti je to vyprávění umělé a vykalkulované. Obdivuji vytříbenost, ale nepodařilo se mi do něj ponořit, prožívat. Může člověk vlastně dojít spasení skrze cokoliv jiného než sebe sama?
Soňakoláda
100% 100% 100% 100% 100%
  15. 1. 2016, 11:35
Mně se teda Pochoutka tedy moc líbila ! Až na pár drobných detailů (kapitola, kde se kritik rozplývá nad chlebem na třech stránkách - myslím, že by bohatě stačil odstavec... chleba je pořád jenom chleba, a i když jste pár měsíců v zemi, kde třeba náš úžasný český chleba nemají, nebudete svůj stesk pitvat na TŘECH stránkách) to byl ohňostroj chutí a poezie ! Zvlášť potom, co jsem před pár dny navštívila jednu úžasnou restauraci jménem Fusion ve Vrchlabí, jsem ráda, že někdo našel slova, která se dají použít pro popis orgastických zážitků z jídla. Muriel Barbery kouzlí taková přirovnání a obraty, že skoro každá stránka kouzlí člověku na obličeji úsměv a sbíhají se mu sliny ! Komu chyběla "silnější" zápletka, asi musí hledat jinde. Mně se náhodou zdála perfektní, je to na závěr dobra ironie. Hehe!
Ganka
40% 40% 40% 40% 40%
  31. 8. 2013, 23:33
Oproti jiným gurmánským knihám poměrně slabota, děj nezáživný, knicha měla i pár dobrch pasáží, ale víceméně jsem se celou dobu těšila, až s ní skončím a přečtu si něco pořádného.