Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Honzlová

92%
5 77
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Honzlová Originální název: Honzlová

Nejnovější vydání:
Art-servis - 1990
ISBN: 80-200-0878-0
Počet stránek: 288
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 26x v oblíbených
v přečtených 119x v přečtených
v knihovně 27x v knihovně
k přečtení 42x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 3x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Art-servis (1990) 80-200-0878-0 288

V nezapomenutelném příběhu Jany Honzlové, neprokádrované členky souboru písní a tancí Sedmikráska, dokázala tehdy začínající autorka to, na čem ztroskotalo předtím i později mnoho slavnějších a zkušenějších spisovatelů: pro dnešní i budoucí generace věrně zachytila a spoutala do do živého tvaru frašku zvanou "budování socialismu". Román s výrazně autobiografickými prvky začala psát Zdena Salivarová ještě v Praze, dokončila jej až v Torontu, kam se po roce 1968 přestěhovala se svým manželem J. Škvoreckým. (Založil/a: misssicccka)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

vladislaus
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 3. 2013, 12:09
Léto v Praze, tak se překládá název této knihy v cizině. Odehrává se totiž asi jen 3 týdny v letní Praze, ale přestu tak krátkou dobu, prožije hrdinka opravdu mnoho. Kniha je nádherná, píše se v ní o lásce, zrození, smrti, víře, pravdě, lži, nenávisti, odpuštění, o rodině, o společnosti atd. a to všechno na ploše 3 týdnů. Úžasné, jak autorka v tomto příběhu dokázala zhustit celý svůj životní osud a názor.
Introvert
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 2. 2016, 17:10
Opravdu úžasná knížka. U málokteré přečtené knihy jsem zatím měla takový zvláštní pocit jako u této, a to ve chvílích, kdy jsem četla ony odlehčené, veselejší pasáže. Jakoby to celé bylo potažené lehkým závojem smutku. Není divu, vezme-li se v potaz, za jakých okolností byla psána.
Dobře je vystižená nálada ve společnost. Pamatuji tuto dobu, jsem dítě okupačního roku. Padesátá léta byla horší, samozřejmě, ale opravdu to na mě dýchlo. Něco zůstalo stejné. Ten strach mezi lidmi, opatrnost, co kdo kde říká, udavačství, prosazování ,,důvěryhodných" person, nátlak... Jana Honzlová je neskutečně sympatická postava. Líbilo se mi, jak prostě a jednoduše dokázala hájit svou pravdu, jak vzdoruje té malosti, s vědomím, jak bezmocná proti tomu všemu je...
Pro ty, které zajímá i lidská stránka této části našich dějin, je Honzlová ideální čtení.
Lecter
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 10. 2015, 11:12
Neveselá doba a pohled na ni,vyprávěná citlivě,humorně a beze zloby,které bylo i tak dost.Nevím,jestli věřit naději v závěru a stejně tak mě mrzí stupňování neštěstí.
Rutsuka
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 10. 2015, 23:44
Hezká kniha o hnusných věcech. Jana mi byla od začátku sympatická a fandila jsem jí, je mi blízký její ironický humor a nadhled. Jsem ráda, že nemusím žít v té době a nedokážu si to moc představit. Celou dobu jsem si Honzlovou v hlavě hodnotila tak na 4 hvězdy, ale za ten konec dávám plný počet a doporučuji k přečtení.
Ivulina
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 10. 2015, 12:15
Nenásilně vykreslený portrét doby, kterou já si doopravdy neumím představit, ale přece bych ji chtěla pochopit. Ze života, o životě.
"Takhle to dál nejde. Jenomže. V naší rodině to odjakživa, kam mi paměť sahá, nikdy dál nešlo. V jednom kuse jsou situace, které už nejdou dál. A přece. Pořád to dál jde, pořád se nějak motáme, i když se zdá, že to dál už opravdu nemůže jít ani o kousíček."
Člověk musí vydržet mnoho. Snaží se přetrpět trpělivě vše, co mu přijde do cesty. Často nepozná rozdíl v tom, jestli činí dobře nebo špatně, popřípadě dobře nebo špatně pro koho. Bojuje, vítězí nebo prohrává, někdy ani v tom není rozdíl. Ale bojuje s abstraktnem, které sám prostě porazit nedokáže; s dobou, s režimem, hromadnou vírou, snem. Konec budou mít všichni stejný. A půjde jen o to, jak se na něj bude vzpomínat. A ani to nebude muset být jednoznačné - změní se doba, režim, několikrát, hranice, sousedé, přátelé a nepřátelé. Společným jmenovatelem bude vždy jen fakt, že je člověkem a sebou samým.
"Co já vím. Jsem člověk omezený pěti smysly, zvyky, předsudky, zákony, smrtí."
Bloodym
80% 80% 80% 80% 80%
  3. 12. 2013, 13:19
Kniha pro mě byla povinným čtením na základní škole a musím říct, že pro mě to nebyla vhodná doba na její čtení. Ocenila jsem ji až mnohem později.
Domovoj
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 10. 2015, 7:48
Strašně silná knížka, která vás pořád nutí se zároveň smát i plakat. To vyprávění je tak neskutečné a absurdní, jako byla neskutečná a absurdní ta doba. Doba plná šikany, zla a násilí. Násilí nejen na tělech, ale hlavně na duších lidí. Celou dobu jsem si říkala: Jano, vydrž... Ale jak dlouho, když únik, změna v nedohlednu...???
"Člověk musí zapomínat, aby mohl dožít ten svůj jeden malý život."
antoniana
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 10. 2015, 13:10
Úžasná kniha, pro mě neuvěřitelný objev v české literatuře. Na malém prostoru je toho neuvěřitelně mnoho zhuštěno. Autorka dokázala neuvěřitelně popsat všechny postavy, vytvořila z nich plnokrevné lidi. Na tuhle knihu budu dlouho vzpomínat a určitě si ji pořídím do knihovny.
dida
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 5. 2013, 21:44
Výborná knížka, neskutečně mě zasáhla. Pořád mám živě v paměti, jak lehce se četla a kolik zásadních věcí v té lehkosti bylo jen tak mimochodem řečeno a to jsem jí četla před osmnácti lety, kdy mi bylo sedmnáct. Všem vřele doporučuju, stejně jako Salivarové jinou knihu Nebe, peklo, ráj.
huttershofen
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 3. 2016, 10:38
Přečetl jsem jedním dechem, opravdu klenot české literatury. Přijde mi, že neprávem maličko opomíjený vzhledem ke slavnějšímu manželovi autorky. Honzlovou ovšem paní Zdena jasně ukázala, jak úžasná spisovatelka je. V knize nezaskřípe jediné kolečko, postavy jsou natolik barevné, že se okamžitě sžijeme s hrdiny a zcela upřímně s nimi prožíváme jejich těžké osudy. A závěr...opravdu velmi silný (navíc svou otevřenou linkou).
kamie
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 8. 2010, 14:30
Výborná kniha, která pro mě byla velkým překvapením. Salivarová má se Škvoreckým podobnou vlastnost dát dialogům neobvyklou svěžest, ale jinak má originální autorský styl. Především oceňuji cit pro skloubení popisů atmosféry konkrétní doby (působí naprosto přirozeně) s přístupem k trvanlivějším otázkám, ke kterým se každý dopracuje, např. smrti, rodiny, apod. Dohromady to vytváří celistvou linii velice čtivého románu. Nenapadlo by mě, že nad tou knihou budu plakat.

olla
  29. 8. 2014, 22:35
Kniha je velmi hezky napsaná, hezky se čte, i když o moc hezkých věcech nevypráví. Moc se mi v ní líbily ty různé alegorie, jinotaje, ironie (" na dveře jsem připíchla ceduli Šla jsem na vnitro a šla jsem na vnitro") Skvělý
johnnie
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 3. 2010, 13:41
Tak tohle je asi nejlepší kniha, jaká byla vůbec českým autorem (v tomhle případě napsána. Dokonalé svědectví o atmosféře padesátých let, vyprávěné prostořekou jednadvacetiletou dívkou, která už ve svém věku, jak sama píše, "čuchla ke všemu". Těžko vyjádřit několika slovy, tenhle strašně intenzivní román se zkrátka musí přečíst - a to třeba i několikrát. Spoiler: přes "lehkost" vyprávění se finále příběhu nedá doporučit slabším povahám...
Guernica
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 2. 2014, 20:20
Jana Honzlová je pro mě jeden z nejsilnějších literárních charakterů. Hrdinka, která nikdy hrdinkou být nechtěla, ale nemohla si pomoct, protože jinak by jí ze sebe samé bylo špatně. Přitom v knize nenajdete žádná klišé ani moralizování. Neuvěřitelně autentický portrét šedivé doby podaný s lehkostí a vtipem, přesto její tragičnost a absurditu nijak nezlehčuje. Po přečtení tohoto tragikomického příběhu si snad každý soudný člověk musí hlasitě oddechnout, že tohle už máme díkybohu za sebou.
Helushka
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 3. 2011, 21:46
Skvělá a poutavá knížka, ze které čtenář pozná atmosféru 50. let minulého století v komunistickém ČSR. Hlavní postava a její rodina je perzekuována režimem, proti kterému se nijak neprovinila. Příběh je vyprávěn s lehkostí, přirozeností, ironií i vtipem. Kniha vyznívá tragicky. Velmi na mě zapůsobil též konec knihy, v němž je Jana postavena před otázku, jejíž odpověď si můžeme jen domyslet.