Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Plešatá zpěvačka, Židle

83%
4 155
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Plešatá zpěvačka, Židle Originální název: La Cantatrice chauve, Les Chaises

Nejnovější vydání:
Artur - 2006
ISBN: 80-86216-69-1
Počet stránek: 128
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 37x v oblíbených
v přečtených 271x v přečtených
v knihovně 19x v knihovně
k přečtení 77x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 3x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Artur (2006) 80-86216-69-1 128

Plešatá zpěvačka s podtitulem Antihra byla v době svého vzniku objevem. Jde o první Ionescovo dramatické dílo, které zároveň otevírá cestu dalším tvůrcům tzv. absurdního divadla. Také Židle patří mezi Ionescova nejvýznamnější dramatická díla. (Založil/a: Vencis)

(více)  
Eugène Ionesco Eugène Ionesco
*26.10.1909 - †28.03.1994

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Romanka
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 10. 2015, 17:01
Plešatá zpěvačka - Když jsem ji četla, musela jsem se neustále usmívat. To je opravdu klenot, absurdně absurdní :)
"Jednomu nerozumím. Proč v novinách v rubrice oznámení o úmrtí, vždycky uvádějí věk zesnulých, zatímco v rubrice oznámení o narození věk novorozenců nikdy? To je nonsens!"

Židle - hru jsem přečetla, jen proto že v té knize prostě byla, nebavila mě, nudila mě. Ale když se nad tím zamyslím, vidět ji v divadle by mohl být zážitek, ale v knižní podobě mi nic moc nedala.
Tanmut
80% 80% 80% 80% 80%
  29. 9. 2014, 23:47
Plešatá zpěvačka je zcela bez nadsázky jedno z nejgeniálnějších děl lidské slovesnosti dvacátého století. Dílo, které muselo najít své médium. Jestli je román opravdu mrtev, jak postuluje Kundera, Plešatá zpěvačka je jeho parte a absurdní drama jeho pokračovatelem v objevování toho, co může literatura objevit. Neschopnost komunikace a neschopnost si onu neschopnost uvědomit, vede k nemožnosti komunikace a nemožnosti si tuto nemožnost uvědomit a čím dál tím níž po spirále až ke crescendu, které už předtím namaloval Munch. Nejhorší ze všeho je, že ty postavy nejsou jen abstraktní figury; všichni je známe, taky znám jednu, která jakoby z úst vypadla paní Smithové. S nadsázkou se dá říci o Plešaté zpěvačce totéž co o Panu Kaplanovi: Kolik řečí umíš, tolikrát si je můžeš vychutnat; ačkoli zde, jak je zcela zřejmé, vůbec nezáleží na tom, co se říká.

Židle, pro ty je, řekl bych, kruciální to divadelní předvedení. Z papíru mi to mnoho nedalo, jen mě tak napadlo, zda-li se jimi trochu neinspiroval Miloš Forman v "Hoří, má panenko".
Abigor
80% 80% 80% 80% 80%
  20. 5. 2013, 10:08
Fascinující... Absurdní drama bez příkras a zbytečností. Celý je to totiž zbytečnost. Člověk tak nějak začne a už nemůže přestat u tohodle žánru. U maturity se to o tom učíš, ale když si to přečteš / uvidíš / poslechneš, tak si pak připadáš dost divně, když víš, že tě ve škole nutili o tomhle vědět... Jinak samozřejmě skvělý drama. Nemám co bych ještě dodal.
venpazz
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 9. 2012, 13:38
„Ale neměla štěstí. Had byl hbitější. Dobře mířenou ranou pěstí udeřil lišku přímo do čela a ta se rozsypala na tisíc kousků a zvolala přitom: ,Ne, ne, čtyřikrát ne! Nejsem tvoje dcera.'"

Při četbě jsem si představovala, že postavy nejdřív říkaly věty, které dávaly smysl, a postupně vedly k hádce. Pak si autor prostě jejich konverzaci vzal a na místo původních vět dal věty úplně jiné, náhodné. Protože je vlastně jedno, co říkají.
cmuchal
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 12. 2013, 10:52
Když už většina lidí má jistý potenciál mluvit, měla by se nejdříve zamyslet než něco sdělí. A nevypouštět z úst nekonečné monology planých žvástů. Jistý rozvoj schopnosti naslouchání by nejen Stařečkům, obecně všem lidem, neškodil. Obě dramata byla nejen, jak jsem výše zmínil, poučující, nýbrž též komická. Rád si tedy od Eugéneho v budoucnu ještě nějaký titul přečtu!
inhalium
  18. 5. 2013, 17:27
Kdo vládne francouzsky, tomu doporučuju přečíst originál. I když samozřejmě překlady máme zdařilé, to ne že ne. "I oheň začal hořet."
Kiv Čitrem
  23. 7. 2014, 21:28
Nádherné dadaistické finále (jak závěrečné kytarové sólíčko od Zepelínů :) Hravost nakonec přebila prázdné fráze. I když v obou případech sdělení zůstalo schováno za slovy: Nerozumíme si! (Zvlášť příznačná je scéna, ve které aktéři zjistí, že jsou manželi - což vlastně taky není pravda dle SH).
gofis
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 7. 2012, 13:41
Tak toto dílo mne naprosto uchvátilo. Velmi mě pobavila nesmyslnost příběhu a bizarní autorův humor.
vikhy
60% 60% 60% 60% 60%
  23. 9. 2014, 0:31
Pro mne osobně dost zvláštní rozpolcení. Plešatá zpěvačka mě vůbec nenadchla, ale Židle byly naopak obrovským nadšením.
HELDEN
60% 60% 60% 60% 60%
  9. 8. 2013, 23:00
Dal jsem to, určité pasáže ve mně vyvolávaly smích, ale jako celku tomu moc nerozumím. Ale, ať žije Bobby Watson... :)