Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Vyrozumění

87%
4 9
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Vyrozumění
Autor:
Originální název: Vyrozumění

Nejnovější vydání:
Dilia - 1965
Počet stránek: 96
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 1x v oblíbených
v přečtených 20x v přečtených
v knihovně 1x v knihovně
k přečtení 5x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Dilia (1965) 96

Divadelní hra ze šedesátých let minulého století pojednávající o vyprázdněnosti naší komunikace, neschopnosti lidí se domluvit, neupřímnosti. V díle je množství narážek na politické a administrativní režimy – počáteční pocit velkého bratra. Člověk je v zajetí pravidel a předpisů, je pod neustálou kontrolou světa. (Založil/a: barus.ch)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Tanmut
80% 80% 80% 80% 80%
  25. 11. 2014, 2:47
//Powie ktoś, że w tej balladzie intencja nieczysta...//
Nezřízená intelektuálština, v monolozích až samoúčelná exhibice, která je mi, přiznávám, sympatická. Havel se zde, čtyři roky po Hellerovi a Lemovi, dopracoval k principu Hlavy 22 a kritice absurdního bludiště byrokracie.

//By się jednak sprawiedliwość spełniła dziejowa, czas ofiary błędów - z czasem - zrehabilitować.//
Nevím, zda-li to bylo úmyslem, ale jako bych v Grossových peripetiích viděl ozvěny procesů s nimi a následných rehabilitací komunistických pohlavárů, durových(?) a mollových tónin Havlova mládí. Co se nepovedlo, musí být napraveno, aniž by se jakkoli přerušil nastavený proces.

//Materializm historyczny na nowość się wybił udowadnia naukowo - co by było, gdyby...//
Při čtení mě napadlo, pro jak úzké publikum musí ta hra být zajímavá - lidé, kteří hru pochopí a zároveň je pobaví. Pak jsem si to srovnal s jedním populárně kulturním dílem, s nímž má Vyrozumění styčné body (Jistě, pane...) a uvědomil si, že člověk tomu ani nemusí rozumět, aby ho to bavilo - humorných pasáží je tam dost; ne nadarmo je Havel autorem (krátké) eseje Anatomie gagu. Na druhou stranu, záleží na režisérovi (čtenáři), jestli to pojme jako temnou grotesku o jazykových překážkách nebo sžíravé drama o strachu z iniciativy.
Kristýna de Brno
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 8. 2016, 21:40
Tohle tedy bylo dost "hutput"! Havel v této hře přebírá orwellovské téma pokusu o ovlivnění myšlení lidí prostřednictvím ovlivnění jazyka, a společně s pro něj typickou kritikou "začarovaného kruhu" byrokracie jej míchá v chutný koktejl, ve kterém nechybí intriky, vydírání a šmírování, to všechno ovázané jásavě barevnou stužkou boje za lepší zítřky. Prostě typický Havel, jehož osobitě geniální (nebo geniálně osobité?) pojetí dramatu vám buď sedí, nebo nesedí (mně sedí velmi). Ale hlavní je, že to všechno dobře dopadne...

Mimochodem, podle Wikipedie se výraz "ptydepe" dodnes používá v běžné řeči pro označení nesrozumitelného úřednického žargonu. Nikdy jsem to od nikoho neslyšela, ale asi to začnu sama používat. Kdo do toho jde se mnou? :-)