Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Imperfekcionisté

87%
4 9
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Imperfekcionisté
Autor:
Originální název: The Imperfectionists
Poprvé vydáno celosvětově: 2010

Nejnovější vydání:
Host - 2013
ISBN: 978-80-7294-706-5
Počet stránek: 328
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 3x v oblíbených
v přečtených 11x v přečtených
v knihovně 4x v knihovně
k přečtení 16x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2013) 978-80-7294-706-5 328

Satirický, a přitom dojemný ohňostroj lidské marnosti odehrávající se v kulisách mezinárodního deníku sídlícího v Římě
Hrdinové románového debutu bývalého novináře Toma Rachmana nejsou zrovna ideálními kandidáty na Pulitzerovu cenu. Představte si šéfredaktorku prožívající manželskou krizi či postaršího pařížského korespondenta, který byl kdysi váženým reportérem a velkým svůdcem, ale dnes nemá „žhavější“ téma než chov strnadů. Nebo anorektickou redaktorku ekonomického zpravodajství, jež se zamiluje do dredatého irského povaleče. Odborníka na nekrology a křížovky, jehož životním cílem je „nic nedělat“, avšak rodinná tragédie ho ironií osudu posune v kariéře. Mladého naivního káhirského dopisovatele, snažícího se zdokumentovat „sexuální život islámských extremistů“, kterého bez skrupulí vysává starší kolega. Afektovanou osamělou a zatrpklou finanční ředitelku nebo korektora sisyfovsky bojujícího proti překlepům typu Saddám Hnusajn nebo genitální ekonom. Ti všichni jsou závislí na vnukovi zakladatele novin, jenž se však zajímá jen o svého baseta jménem Schopenhauer.
Jsou to ztracenci, antihrdinové, věční smolaři lapení do sítě pochyb, zmítaní osudem. Jsou patetičtí i dojemní současně. Jsou zkrátka neodolatelní. Rachman je sleduje výsměšným perem milovníka opileckých portrétů a anekdot posbíraných u automatu na kávu.
Kniha prostřednictvím jedenácti příběhů vykresluje více než padesát let historie jedněch novin, od zlatých časů k jejich úpadku. Ačkoli se každá z kapitol odehrává v jiném období a točí se kolem jiné postavy, je kniha — právě díky hrdinům, kteří proplouvají napříč jednotlivými epizodami — důmyslně propojeným příběhem. (Založil/a: Moreanne)

(více)  

Štítky

více  
Tom Rachman Tom Rachman
*??.??.1974

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

kamie
80% 80% 80% 80% 80%
  2. 11. 2013, 15:38
Nejpůsobivější na celé knize je netypická, přesto však s lehkostí vystavěná kompozice. Jsou to povídky? Je to román? Nakonec je to jedno. Mozaika dává nahlédnout celistvý obraz společenského a pracovního fungování nesourodé skupiny lidí, což je prokládáno lineárním vyprávěním příběhu jednoho deníku. Nevím, jestli bych hrdiny beze zbytku označila jako zatracence či antihrdiny, ale každý jednotlivý příběh má svou vlastní dynamiku, po přirozeném uvedení do prostředí graduje, dospívá k významovému vrcholu, aby v závěru mohlo, ale nemuselo dojít k jakési katarzi. Což je vypravěčská strategie, která čtenářsky spolehlivě funguje.
Pihtipudas
100% 100% 100% 100% 100%
  15. 5. 2013, 15:24
Kniha o životních peripetiích osazenstva jedné redakce novin je moc pěkným vhledem do života nás všech v dnešním světě. Příběhy redaktorů, vydavatele, čtenářky či finanční ředitelky se odehrávají (až na výjimky) v Římě jsou sice velice umně zasazeny do kulis novinářského prostředí, nicméně profese jako takové není tím hlavním, co má čtenáři příběh přinést. To podstatné totiž Rachman sděluje jakoby mimochodem - podle mě to je jakási melancholie našeho bytí, pesimismus až rezignace na lepší život, osamělost a ztráta iluzí, které z jednotlivých povídek (kapitol) přímo čiší. Je to čtení na rozhraní humoru a smutku, ale rozhodně čtení velice dobré.