Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Kniha neklidu

98%
5 11
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Kniha neklidu Originální název: Livro do Desassossego

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Argo - 2007
ISBN: 978-80-7203-912-8
Počet stránek: 292
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 10x v oblíbených
v přečtených 15x v přečtených
v knihovně 12x v knihovně
k přečtení 41x k přečtení
právě čte 5x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2007) 978-80-7203-912-8 292
Hynek (1999)

Tato „neklidná“, nikdy neuzavřená kniha absurdního bytí a „zběsilého snění“ portugalského stvořitele řady fiktivních básníků a prozaiků Fernanda Pessoy dnes putuje světem jako literární hlavolam pro editory, překladatele i čtenáře. Teprve po 47 letech od autorovy smrti byl z jeho literární pozůstalosti vydán první knižní soubor těchto prozaických fragmentů různé stylistické a myšlenkové koncepce, ale polemika o jejich možném čtení, uspořádání i imaginárním autorství neustává. (Založil/a: Vencis)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

ForFreedom
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 9. 2013, 17:59
Nesetřesitelný, stále přítomný pocit absurdity, nahodilosti a vlastní omezenosti, přetrvávající závrať z nahlížení do bezedné temné propasti jako zneklidňující výsledek úporné a destruktivní introspekce, zápasu rozumu, analyzování a “sebeuvědomování“. Je v tom až jakési sebemrskačství, imanentní neustálé rozrušování a přetřásání samých struktur bytí a lidské existence, včetně soudobé vzdělanosti, ducha té doby – a to při vědomí, že to zoufalé hledání čehosi pevného a záchytného, neotřesitelného a rozumem „neznehodnotitelného“, to hledání opory duše, hledání skutečného já, je nenalezitelné. V Pessoově myšlení se pak touto “jistotou“ neohraničeného vesmíru stává umění a snění, de facto jako náhrada za nechuť k vnějšímu žití.
,,…A ve mně jako by se smálo samo peklo, zbavené však i toho člověčenstva rozesmátých čertů, krákavé šílenství mrtvého vesmíru, kroužící mrtvola fyzického prostoru, konec všech světů černě vlající po větru, beztvarý, anachronický, bez Boha, který by jej stvořil, bez něho samého, jenž krouží v nejtemnějších temnotách, nemožný, jediný veškerý.“
Neskutečně inspirativní a podnětná kniha, v mnohém úplně předběhl svou dobu. Už dlouho jsem nic tak dobrého nečetla. 5/5
zoro2
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 10. 2015, 7:52
Velmi pozoruhodné dílo, plné zajímavých myšlenek. Hlubokých. Ponurých. Existencionálních. Melancholických. Syrových. Tohle je pohled do nitra autorovy duše i nicoty. Kniha se vůbec nečte snadno. Nemá cenu to dále rozepisovat, komentáře ForFreedom i Abigora jsou velmi výstižné. Doporučuji dávkování po kapkách. Výjimečně si neodpustím krátkou ochutnávku.

Člověk by neměl mít možnost vidět svou vlastní tvář. Není nic strašnějšího. Příroda ho obdařila tím, že ji vidět nemůže, zrovna tak jako se nemůže sám sobě podívat do očí. Jen v hladině řek a jezer mohl svůj obličej spatřit. A i postoj, který k tomu musel zaujmout, byl symbolický. Musel se sklonit, snížit se, aby spáchal tu hanebnost a viděl se. Tvůrce zrcadla otrávil lidskou duši.
Abigor
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 12. 2014, 19:41
Dost možná ta nejtěžší kniha, kterou jsem zatím četl, ne kvůli rozsahu, je to krátký, ale... Ač melancholii miluju, jako málo co, tohle se nedá číst v kuse a myslet si, že ti to něco dá! Musíš mít správnou náladu, počasí, místo a být zcela bez očekávání. Pak tě jeho myšlenky zasáhnou, jako černej mrak, infikuje tě svým marným sněním a absencí okolní lidskosti, no prostě šílenství. Se spoustou jeho věcí se ztotožním, doufám, že ty taky...
Jinak, velice lyrická kniha, nepočítej se zábavou, všechno, jen to ne, připrav se na nálož absurdna, misantropie, melancholie a Kafkovské odcizenosti. Můj názor? Nádhera!!!