Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Koho vypijou lišky

76%
4 17
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Koho vypijou lišky Originální název: Koho vypijou lišky
Poprvé vydáno celosvětově: 2013

Nejnovější vydání:
Host - 2013
ISBN: 978-80-7294-890-1
Počet stránek: 200
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 2x v oblíbených
v přečtených 20x v přečtených
v knihovně 7x v knihovně
k přečtení 18x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2013) 978-80-7294-890-1 200

Je padesát slov hodně, nebo málo na to, aby se v nich dalo říct vše podstatné? Malá El žije v Československu sedmdesátých let. Násilí mezi rodiči je běžnou součástí jejího dětství, neudivuje ji, ale poznamenává. Zvláštní výchova a patologické vztahy, jimiž je obklopena, ji uzavírají do izolace a El se postupně propadá do beznaděje. Toto vyprávění na pomezí prózy a poezie je lakonické, anekdotické, výraznou roli v něm hraje pointa jednotlivých minipříběhů. Každá z kapitol má přesně padesát slov, je příběhem sama o sobě a zároveň přidává další kamínek do mozaiky celé knihy.

Debutantka Lidmila Kábrtová přichází s originální prózou, v níž záleží na každém slově. (Založil/a: Pihtipudas)

(více)  

Štítky

více  
Lidmila Kábrtová Lidmila Kábrtová
*??.??.1971

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

inhalium
  16. 5. 2014, 23:01
No. To jsem zase jednou měla přehnaná očekávání. (Na druhou stranu, v Hostu knížky dělají fakt pěkný, tak co.)
Ta rádoby nedořečenost je příliš dořečená. Autorka v závěrečném textu říká správně - že na počtu slov vlastně ani nezáleží. Kdyby si tedy neurčila nízký počet slov, do nějž je nutno vecpat křiklavá rodinná dramata, ale kdyby prostě jenom psala, možná by to dopadlo líp.
Pihtipudas
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 6. 2013, 15:19
Recenze na knihu na Neoluxoru: http://neoluxor.cz/blog/recenze/dejte-mi-padesat-slov-a-ja-vam-dam-pribeh--207/
Sklad učebnic
60% 60% 60% 60% 60%
  19. 1. 2015, 8:52
Jen menšina textu mě vzdálila dojmu, že čtu (byť zdařilé) autorčino cvičení (do toho zapadá i ona hranice počtu slov) na téma "život za normalizace". Povinně se objevovaly příznačné atributy tehdejší doby jakoby odškrtávané ze seznamu (kupř. řady, porcelánoví jeleni, samodělná výzdoba bytu, vši, Tuzex, céčka a spol, výjezdní doložka či dočasný obecní disident). Seznamu s rašícími výhonky.
Avšak ty části, které zmiňovanému úsilí unikly, to ostatní překrývaly. Třeba takové květnové focení, špatná kapsa, šofér, růže, racek, lišky... a ovšem rodina (jako vřed i otevřená náruč).
Větší působivost by próze nabídl volnější prostor a autorská volnost vůbec (viz Čáp nejni kondor).
Edwert
80% 80% 80% 80% 80%
  13. 7. 2015, 15:38
Příjemné, osvěžující čtení. Ty dvě hodinky za tento zdařilý experiment rozhodně stojí. Ano, takhle nějak si představuju prózopoezii :)
Karatista
40% 40% 40% 40% 40%
  18. 11. 2013, 15:45
Nemám rád knihy, v nichž je důležitější forma než obsah. Do padesáti slov se vejde hodně, ale celkově je to nuda.