Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Genius loci

93%
5 6
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Genius loci

Podtitul: Krajina, místo, architektura


Originální název: Genius Loci
Poprvé vydáno celosvětově: 1979

Nejnovější vydání:
Dokořán - 2010
ISBN: 978-80-7363-303-5
Počet stránek: 224
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 1x v oblíbených
v přečtených 9x v přečtených
v knihovně 5x v knihovně
k přečtení 5x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Dokořán (2010) 978-80-7363-303-5 224

Christian Norberg-Schulz, světově proslulý norský historik a teoretik architektury, ve své nejznámější knize s úctyhodným fotografickým doprovodem poodhaluje podmínky a příčiny umístění, vzniku i podob měst na základě analýzy celého systému okolností, které staletý vývoj městského organismu provázejí. Nevyhýbá se přitom ani filozofickým a etickým otázkám, které jsou s městy jako lidskými sídlišti spjaty. Svá teoretická východiska dokazuje na analýze tří rozdílných měst: Říma, Prahy a Chartúmu. Zavádí klasifikaci krajin, architektury a měst - Řím je prototypem města klasického, Praha romantického a Chartúm kosmického. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků a stále vychází po celém světě. V češtině vyšla v roce 1994 a náklad je dávno beznadějně rozebrán. (Založil/a: Maaja)

(více)  

Štítky

více  
Christian Norberg-Schulz Christian Norberg-Schulz

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

jatox
  8. 11. 2014, 9:57
Během školy sem se setkala s lecčím. Ale tohle asi jen tak něco nepředčí. Fakt si nemůžu pomoct. Knihu jsem ani nepřečetla celou (Bože, to by bylo utrpení), takže mi nepřijde fér ji hodnotit. A vlastně je mi jasný, že je to takový dílo, že jsem ho prostě nepochopila, protože jinak bych z toho byla asi vysraná. Předem se omluvuju za vulgaritu, ale tohle fakt líp vyjádřit nejde. Ráda nazývám věci pravými jmény:-D. Nějak mám hroznou potřebu říct, že ta kniha je kýbl sraček, ale třeba mě jednou něco osvítí a já to smažu, nebo dokonce uznám, že v tom je kus pravdy s velkým péčkem.
Kdo autorovi dává tu pravomoc rozhodovat o tom, jakej je význam jeskyně a hory, ty vole? Jesi nějakej význam existuje, ví ho jediná osoba, a to Bůh. Je to fakt strašně komický. Nejlepší je, že tam x desítek stran rozebírá, jak maj všecky místa význam a bleble, a pak stejně řekne nějaký svoje konkrétní soudy, že by se za nehet vešlo. Převážně je kniha prostě autorova onanie nad pojmama, který se podle něj vážou k bydlení. Když se pak snaží po sto kecech o hovnech definovat několik směrů (romantickej, kosmickej nebo co…), vzmůže se leda na to, že řekne, jaký sou u každýho vokna. No tyvole, to je teda typologie… A dál, jak může vědět, co která stavba vyjadřuje? Na to se můžeme ptát jedině architekta, nebo stavitele… Jasně, asi existuje nějaká obecná charakteristika slohu, a jak to vyjadřovalo dobu. Ale stejně je to divný. Jako taky si nevemem do ruky Mona lízu a neřeknem, no, takže ta ženská je namalovaná s divným úsměvně tajemným xychtem, takže představuje ženu, která tajně souloží s mužem svý kámošky, a teď se tomu pousmívá. Můžeme o tom spekulovat, ale nikdo asi nemá tu drzost takovej výklad významu říct. Tak proč máme mít tu drzost u děl architektury? A nejen o architektuře se dozvíme zajímavý věci. Co teprv význam džbánu! Si myslim, že pravěkej člověk fakt nepřemejšlel tak kosmicky o významu nádoby na vodu, než tak, že to je prostě nádoba na zachycení vody, stejně, jako talíř, aby se nežralo ze země. Ne, prostě, tak jednoduché to přece není! Protože džbán, to je mrtě filozofický téma.
Dál mě strašně srala autorova zaujatost vůči moderní architektuře. Nejdřív tam vychválí do nebes hnusnej kudrnatej Řím, kde není snad ani jeden strom, a příšerně depresivní (i když osobitou a míň hnusnou než Řím - dobře, trošku hyperbola) Prahu, a pak začne valit do moderních staveb. Já netvrdim, že je mi příjemnější panelákový sídliště z dob socialismu, než historický jádra měst atd. Ale prostě ty způsoby, jak to autor podává… Dneska je totiž vokno jen otvor na světlo a vzduch! Ale dřív tvl, dřív vokno tím, že bylo kudrnatější, nebo co, nabízelo určitej „druh slunečního svitu“, se svou náladou v průběhu dne, v ročních obdobích… prostě dneska už vokno nemá kvalitu, chápete? A to zapříčiňuje krizi prostředí, a my máme krizi intelektu a emoční nejistotu a úzkost z nedostatku podnětů, a tím je i krize člověka….. no to bych se posrala.
Aby bylo jasno, ultramoderní architektura a kór interiéry se mi taky dost často nelíběj. Ale ty autorovy "argumenty" mi fakt moc nesedly, mírně řečeno. Jak kdyby to psal zapšklej dědek, kterej se prostě není schopnej smířit s tím, že holt dneska vypadá ta architektura jinak. Ale jako co by chtěl? Těžko dneska postavíme barokní stavbu, a když jo, tak to bude akorát blbá kopie baráku z x století zpět. A dyž je schopnej Kristián vidět z pr... vytažený významy jeskyně, tak proč není schopnej najít význam v ultramoderní stavbě? Možná vyjadřujou prostě jednoduchost a přímočarost, a to, že by se lidi neměli tolik hrabat v hovnech, a spíš se zaměřit na normální život, problémy, lidi a snažit se svět udělat lepším. Jo a to ještě autor vychází z fenomenologie, takže to vůbec není žádná filozofie, která lítá v oblacích, ale jako stojí pevně nohama na zemi. LOL, jak by řekl klasik.
Celý je to jedna příšerná spekulace, drzá a ozdobená neuvěřitelně debilníma souslovíma, který mě maj svou poetickostí asi ještě víc uzemnit, abych si řekla, že to fakt káplo na podstatu věci. No ale já si akorát řeknu, že to sou dementní formulace. No asi sem typickej příklad vykořeněnýho člověka v krizi identity, dyž sem nepoznala nádheru a pravdu tohohle výblitku. Uvědomuju si, že něco trochu na tom fakt je. Ale co tam konkrétně uvádí, a jak, to mě prostě akorát víc a víc nasíralo. Amen.