Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Zázemí

78%
4 37
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Zázemí Originální název: Zázemí
Poprvé vydáno celosvětově: 2013

Nejnovější vydání:
Fra - 2013
ISBN: 9788087429426
Počet stránek: 138
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Fra (2013) 9788087429426 138

Druhá kniha autorky románu Hruškadóttir (2008), jednoho z nejúspěšnějších prozaických debutů posledních let, oceněného Cenou Jiřího Ortena. Ani deník, ani vzpomínky, ani obrázky ze života. Drásavá elegie o ztrátě města, domu, pokoje; babičky, s níž člověk sdílí tvář. Román dosud nenarozených dětí a už narozených dětí a první zpovědi a tetování na ruce. Příběh malé holčičky, která se bojí, i když už to je dávno žena. (Založil/a: Jamesová)

(více)  

Štítky

více  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

MargarethMatthews
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 5. 2013, 15:00
Tento počin ve mě zanechal velice rozporuplné pocity, což ale nemění fakt, že tyto pocity dosáhly nevídané hloubky. Opět další kniha Jany Šrámkové, která mi dala okusit neuvěřitelnou vytříbenost a literární unikum.
http://mylittlecorneroftheworld.blog.cz/1305/drasava-elegie-o-zazemi
inhalium
  5. 1. 2014, 15:07
Moje chyba, že jsem čekala něco extra. Jednak vlivem zkušeností z její prvotiny, jednak vlivem recenzí. Nechci tvrdit, že mě potkalo něco špatného, to fakt ne. Kapitola s mléčnou čokoládou anebo s přiznáním zumby, to se mi líbilo. Stejně jako nadhled, lehkost psaní. Ale opravdu, proč číst o recenzování Tokarczukové, proč číst rozvleklý příběh, který by mohl být skutečně čtivý, nebýt napsán unyle – a další věc, proč to vydává Fra? Šrámková si několikrát v novele postěžuje, že neumí psát "tohle". Já bych asi neřekla neumí, ale – nevím, no. Věřím tomu, že mnoha lidem se Zázemí bude líbit víc než Hruškadóttir. Protože Zázemí je prožité. Obdivuju Šrámkovou za to, že dokáže psát o tom, co má neprožité – jako to předvedla v první novele. Jenže prožité, autentické Zázemí, nezlobte se na mě, má podobu polotovaru, který skutečně mohl být doveden k něčemu možná hůře stravitelnému, ale s podstatně větší výpovědní hodnotou. V nějakém rozhovoru s autorkou jsem slyšela, že prý další její příběh bude zase smyšlený, tak na ten se moc těším a Zázemí nevím, o něm si ještě nějaký čas budu říkat, že se prostě nestalo.
Jana Edita
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 4. 2016, 15:38
Průzračnost a něha. Smutek a vzpomínky. Hledání kořenů a snaha dospět. Aneb Hruškadóttir zase trochu jinak. Takhle bych to napsala, kdybych to uměla.
Díky, Jano. Jana.
Radi
80% 80% 80% 80% 80%
  9. 1. 2016, 15:47
Já a Zázemí jsme se potkaly ve správný životní okamžik. V každém odstavci jsem měla pocit, že je v něm kus mě, kus mé rodiny, kus mého města. Bylo to jako ležet v posteli a vzpomínat na svoje dětství nebo na včerejší den, úplně jsem zapomínala, že čtu. Jediný, co tam bylo "cizí", bylo mateřství - ale díky tomuhle rozměru to bude knížka, ke které si budu utíkat víckrát za život, a pořád pro mě bude aktuální.
h.silvus
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 9. 2015, 0:02
Kížka, která se mi nechtěla dočítat, ne z důvodu, že by byla špatná, právě naopak. Lehká, hřejivá, se správným úhlem pohledu. V kraji cizím mě navracela na rodnou půdu. Ať jsem čtení natahovala sebevíc, jednou to přijít muselo, a konec. Tímto ji řadím za jednu z nejlepších knížek, jakou jsem kdy četla, a jejíž název už si budu pamatovat nafurt, stejně jako jméno její autorky.. božské. Ode mě pět hvězdiček a veliké děkuju.
eliahska
40% 40% 40% 40% 40%
  23. 10. 2014, 18:16
Kniha mi byla doporučena, ale nedočetla jsem ji. Dost mne nudila a to jsem ji četla těhotná. Příliš smutná, pasivní. Nenašlo si to cestu ke mně. Bohužel.
Klára Němečková
80% 80% 80% 80% 80%
  3. 4. 2014, 15:21
Díky Bohu (a Janě) za tu poslední kapitolu Holy Mass. Za ten odlehčený místy pubertální humor. Věta z kancionálu "Až mi bude státi na posledním soudu" je k nezaplacení. Nebýt této milé a konejšivé kapitoly asi bych se zadávalila těmi předcházejícími plnými neutěšené a nechtěné dospělosti a stesku po babičce, tedy jistotě a bezpečí.
Kniha je napsána nádherným jazykem.
Tresi
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 5. 2013, 19:57
Jedním slovem úžasné. Když jsem některé fragmenty četla, připadalo mi, že autorka nahlíží na svět kolem sebe stejně jako já. To se moc často nestane.