Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Slepá mapa

87%
4 49
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Slepá mapa Originální název: Slepá mapa
Poprvé vydáno celosvětově: 2013

Nejnovější vydání:
Host - 2013
ISBN: 978-80-7294-887-1
Počet stránek: 394
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 17x v oblíbených
v přečtených 59x v přečtených
v knihovně 17x v knihovně
k přečtení 35x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2013) 978-80-7294-887-1 394

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství
Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem.
Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv.
Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu, Anežky.
Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně…“
Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové. (Založil/a: Moreanne)

(více)  

Štítky

více  
Alena Mornštajnová Alena Mornštajnová
*1963

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Pett
60% 60% 60% 60% 60%
  3. 9. 2014, 19:01
Váhala jsem s hodnocením... nějak mi nešlo si ani jednu z nich oblíbit... přišlo mi to mnohdy až zbytečně moc vykonstruované... strohé... a ploché... bez emocí... víceméně souhlasím s kamie níže, měla jsem z celého příběhu podobný pocit... navíc se mi pletly postavy přidružených rodin... zaujal mě až příběh Anežky, ale ta byla zase na můj vkus až moc zbytečně ukňouraná... bohužel mě to nedokázalo chytit ani za jednu z mých srdečních chlopní :) škoda... možná kdyby nešlo o ságu, ale byl rozvinut jen příběh samotné Anežky...
ribička
80% 80% 80% 80% 80%
  29. 7. 2013, 13:33
Příběhy žen, které si kromě jména začínající písmenem A předávají životní moudrost i útrapy osudu. Příběh začíná utlačováním Čechů a jejich odsunu z pohraničí, pokračuje druhou světovou válkou, odsunem sudetských Němců, komunismem a dobou normalizace a končí Sametovou revolucí. Je to napsáno poutavě, mile a čtivě. A vůbec nevadí, že už jsem něco podobného četla v Bohyních
Kebab Bursa
  27. 11. 2013, 16:52
Anotace knihy je dost zavádějící, autorku přirovnávají k Petře Hůlové, ale mně daleko více stylem i výběrem tématu připomína Kateřinu Tučkovou. Přečetl jsem během necelých dvou dnů, tolik mě příběh tří generací žen prodírajících se dvacátým stoletím s jeho válkami a totalitami strhnul. Tleskám stejně jako jsem tleskal Tučkové a její Gertě. Zapomeňme už na Viewegha, máme tu generaci žen, která má styl i schopnost něco říct. V druhé polovině vám navíc bude běhat mráz po zádech a budete si přát, aby ten 17. listopad snad raději nebyl. Není jen kladných hrdinů jako v mayovkách ...
kamie
60% 60% 60% 60% 60%
  10. 1. 2014, 16:04
Řemeslně dobře napsaná kniha, ale nějak jsem postrádala něco víc. Nějakou hloubku, významový rozměr, něco, co tu ještě nebylo. Jakkoli z lidského hlediska byly příběhy zajímavé, nemohu si pomoct, ale postavy ve mně budí dojem figurek účelově posunovaných po šachovnici dvacátého století. Není to špatná kniha, jen je to vzpomínání v literatuře poslední dobou nějak stále stejné.
Pihtipudas
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 8. 2013, 13:45
Čtivá kniha, příběh mě pohltil, nejlépe hodnotím třetí část knihy - příběh dcery Anežky za období normalizace. Přestože autorka zamýšlela knihu hlavně jako příběh prostřední z žen - Alžběty - dle mého názou se jí nejvíce povedlo zpracovat příběh Anežky. Opravdu dobrá kniha.
JulieR
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 9. 2014, 10:41
Výborně napsaná kniha líčící osudy tří generací. Provádí nás celým stoletím, ale postavy jsou současné a z celé knihy je cítit chuť žít dobrý život. Vyhledala jsem si video, na kterém Mornštajnová o knize mluví http://www.youtube.com/watch?v=icOTNKMs13E.
Leslie
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 9. 2014, 16:49
Skvěle napsaná knížka, jedna z těch, od kterých je těžké se odtrhnout. Naprosto jsem chápala Anežčiny pocity prázdnoty a držela jsem jí palce.
slunicko2
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 12. 2013, 11:11
Úžasná kniha plná děje. Má spád, dobře se čte a postavy jsou zajímavé. Rozhodně jedna z nejlepších českých knih, které jsem četla. A pro letošek ta nejlepší.
Karatista
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 11. 2013, 15:32
Kniha, která mě nadchla. V anotaci je přirovnávána k Paměti mojí babičce od Hůlové, ale já jsem žádnou podobnost nenašel. Prostředí je ryze české, charaktery hrdinů a hrdinek nijak nepřesahují hranice normálnosti, i když se někdy dopouštějí hrozných chyb. Přesto nelze nemít ty postavy rád a nedržet jim palce. Skvělé.