Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Taras Bulba

70%
4 45
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Taras Bulba
 Všechny obaly
Taras Bulba
 Všechny obaly
Taras Bulba
 Všechny obaly
Originální název: Taras Bulba
Poprvé vydáno celosvětově: 1835

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Mladá fronta - 2012
ISBN: 978-80-204-2417-4
Počet stránek: 164
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 4x v oblíbených
v přečtených 68x v přečtených
v knihovně 24x v knihovně
k přečtení 12x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Mladá fronta (2012) 978-80-204-2417-4 164
Albatros (1973) 175
Naše vojsko (1966) 158
Státní nakladatelství dětské knihy (1959) 192
Státní nakladatelství dětské knihy (1952) 129

Historická povídka o slavném kozáckém atamanu, kterou chtěl Gogol oživit hrdinskou minulost Ukrajiny v době kozácké slávy v 17. stol. a odsoudit tak malichernost a ubohost života své doby (nikolajevská reakce, samoděržaví). Na příběhu starého atamana Tarase Bulby, který v bojích s Poláky ztrácí oba syny (Andreje, zradivšího Záporožce pro polskou dívku, sám usmrtí, a Ostapa, který byl zajat, vidí umírat v rukou polských katů) a sám je nakonec Poláky upálen, líčí Gogol tónem lidových podání vlastenectví kozáků a jejich neohroženost v bojích. (Založil/a: Vencis)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Ariko
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 7. 2014, 15:06
Nemůžu si pomoct, ale tuhle knížku jsem četla, když jsem byla ve čtvrťáku na gymnáziu a musela jsem doma ležet s angínou. Přečetla jsem jí za jedno odpoledne a ohromně se mi líbila. Možná je to víc čtivo pro "chlapce" - přeci jen je to spíš o bojích a kozácích, ale já byla nadšená ze spádu a z čtivého děje.
Pend
60% 60% 60% 60% 60%
  30. 7. 2012, 19:05
Ve své době povinná četba. Ale takovou jsem si vždy nechal líbit. Je to docela maso, rodinné vztahy jsou k neuvěření.
Archangel_P
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 5. 2015, 19:42
Moje první knížka od Gogola a byl jsem moc mile překvapen. Čtení jsem vzal spíše jako povinnost, ale už po několika kapitolách jsem se od knihy nemohl odtrhnout a těšil jsem se na každou chvíli, kdy se budu moci vrátit. I přes mírně složitější jazyk se četla opravdu dobře a příjemně.
Jako hlavního hrdinu knihy jsem po celou dobu vůbec nevnímal Tarase, ani žádného jiného Bulbu, ale celý spolek kozáků, kteří vystupují jako nepodlomní a na duchu neporazitelní lidé, stejně jako Alexej Meresjev v Polevého Příběhu opravdového člověka.
Díky - pro realizmus typickým - popisům je čtenář schopen si živě představit vzhled všech vystupujících postav i průběh bitev.
Dle mého je to knížka povedená a stojí za přečtení - 90 %.
Čtec
60% 60% 60% 60% 60%
  5. 11. 2016, 2:15
Když se řekne "Taras Bulba", jako první se mi vybaví tabák (pohříchu nevalné kvality i vůně), kterým si na chatě nacpával fajfku můj táta... Co mne tedy na knížce upoutalo nejdříve, byla jemná obálka lehce tabákového odstínu z měkkého akvarelového kartónu. Opravdu povedená, oku lahodící a příjemná na omak.

Pokud mám přejít od prvoplánových dojmů ke dřeni, tak zpočátku je to ještě dobré: co se týče geniálního Gogolova literárního jazyka i kongeniálního moderního, citlivého překladu Libora Dvořáka, absolutorium zaslouží oba dva.

Ale ten obsah... Ať se snažím, jak se snažím, nenacházím nic, čím bych se mohl s "hrdiny" knihy, záporožskými kozáky, jakkoliv ztotožnit... Banda hrdlořezů, žijící pouze kořistnickými válkami a terorizující ze "své" Ukrajiny celou východní Evropu a Černomoří, se svou krutostí, nepřizpůsobivostí a ranně středověkým způsobem života vymykala jistě i tak dost temné době a dějinnému prostoru. Svými bohatýrskými slovy o obraně kamarádství za každou cenu, o široké velkolepé ruské duši, nemající na celém světě obdoby, o svaté válce za jedinou pravou pravoslavnou matičku církev, všemi těmi nabubřelými a prudce omezenými frázemi si mne hoši vůbec nezískali... Naopak jsem si říkal, cože mi ty jejich způsoby připomínají? Zamazávali si drahocenná (ukradená) roucha záměrně dehtem, aby dali najevo, že - přitom na odiv stavěné - bohatství pro ně nic neznamená. Posílali své drahocenné syny na nejlepší školy, aby nikdo nemohl zpochybnit jejich hóch nóbl úroveň, a aby po jejich dokončení navázali v napichování hlav na kopí a čtvrcení nepřátel, jak rodinná tradice po baťkovi otěckovi a dědcích káže... Někdo tomu říká Gomora, někdo Mafia, někdo Al-Káida, někdo Záporožská Seč. Na konci je vždy ale jen zmar, zhouba, žal a beznaděj, rozeseté široko daleko... Pokud jste, Nikolaji Vasiljeviči, chtěl vyjádřit toto vše, tak se Vám to povedlo mistrně. Pokud ale zároveň - byvše rodákem Mykolou Hoholem - vyslovujete "chrabrým kozákům" obdiv a hold, pak s mou spoluúčastí nepočítejte...