Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Dualistické gnóze Západu

100%
5 1
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Dualistické gnóze Západu Originální název: Les Gnoses Dualistes d´Occident
Poprvé vydáno celosvětově: 2008

Nejnovější vydání:
Argo - 2008
ISBN: 978-80-7203-930-2
Počet stránek: 380
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 1x v oblíbených
v přečtených 1x v přečtených
v knihovně 2x v knihovně
k přečtení 3x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2008) 978-80-7203-930-2 380

Jedná se o dílo spolupracovníka Mircey Eliada věnované gnosi na Západě a prezentuje veškerá dualistická náboženství, jejichž historie hluboce ovlivnila Západ. Autor ukazuje, že zmíněné dualistické směry v náboženském myšlení tvoří systém, který je třeba zkoumat ze synchronní perspektivy. Nevyvíjejí se ze sebe a vzájemnosti, ale vznikají v důsledku týchž úvah, vycházejících z prvních tří kapitol knihy Genesis. Culianu nepovažuje dualistické náboženské ideje za pouhou historickou kuriozitu, v závěru knihy je hodnotí z perspektivy poplatné Einsteinovu pojetí času. (Založil/a: Jamesová)

(více)  

Štítky

více  
Ioan Petru Culianu Ioan Petru Culianu
*05.01.1950 - †21.05.1991

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Hledající
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 9. 2016, 19:40
Jednoznačně fantazie. Zatímco kniha Kurta Rudolpha „Gnóze“ pojednává o gnosticismu jako o víceméně již definovaném pojmu, jehož součástí či základem je různě vystupňovaná teorie dualismu, Culianuova kniha jde jednoznačně více „na dřeň“ ve všem, co si v souvislosti s dualismem / gnózí můžeme představit. Je celkově obsáhlejší a výkladově podrobnější (na druhou stranu Rudolphovo dílo má obrázkovou dokumentaci a doslovně citované překlady gnostických textů). Snaží se poukázat na celosvětově resp. „celozápadně“ rozšířené vnímání dualismu jako všeobecného kosmického principu, který má základ v mozkovém uspořádání člověka (hemisféry), a tím souvisejícím „duálním“ uvažováním jako přirozenou součástí myšlení a chování člověka. A gnosticismus je pak na tento princip „naroubován“ jako rozmanitý a obtížně uchopitelný (aspoň pro mě) nábožensko-filozoficko-vědecký systém pozdního starověku. Fascinuje mě, jak oba autoři dokáží neuvěřitelně čtivě podat neskutečně bohatý myšlenkový svět člověka té doby, to uvědomění si sebe sama ve vztahu k vesmíru, to množství výkladů „fungování světa“, opravdu smekám klobouk (v mých očích si tím zajistili nesmrtelnost, přestože oba akademici se asi spolu moc „nemusí“ a možná i názorově soupeří - viz Culianuův komentář na str. 171). Čtení obou knih je jednoznačně obtížné (jemně řečeno), ale to jsem očekával. Pokud jsem byl schopen alespoň trochu sledovat souvislost Nejvyšší bytost – Sofia – Demiurg – Archónti – Člověk, pak v následujících kapitolách (o Člověku / lidstvu) jsem se začal úplně ztrácet. Útěchou mi bylo, že to snad napoprvé ani zcela pochopit nelze (kapitolu o učení Máního nepochopím asi nikdy). Vždyť jen „seštudovat“ tu spoustu pramenů z Nag Hammádí musela být práce na roky, a ještě z toho vytvořit smysluplný výklad a závěr, který se dá knižní podobou odprezentovat širší akademické obci, stejně jako nám - obyčejným laikům, je vskutku heroický výkon. Kvitoval jsem shrnující fakta, která umožňují zjednodušeně podat základní neměnné informace např. „základní význam těchto proklamací spočívá v tom, že Demiurga kvalifikuje jako starozákonního Boha“, nebo „Demiurg vždy vystupuje jako tvůrce kosmu“ či „že Demiurg a jeho Archónti jsou tvůrci nedokonalého člověka, který po přijetí duševní jiskry pocházející od transcendentálního dobrého Otce nakonec své tvůrce překoná“ (kapitola Epitomé mýtu o Demiurgovi). Tím jsem hned dostal „pomocnou ruku“ (některé stránky Culianuovy knihy jsem musel číst opakovaně, abych vůbec pochopil či se přiblížil skutečnému obsahu sdělené informace, na řadu přišlo i vyhledávání na „netu“ – pojmy Archón, aion atd., vše se ale vyplatilo). A dát toto vše do širší souvislosti s žido-křesťansko-novoplatonskými mýty (viz počáteční kapitoly knihy Genesis), najít podobnosti / odlišnosti, variace (plně chápu obavy i odpor ortodoxní křesťanské církve vůči gnózi), si opět zasluhuje jen slova chvály. Fascinující je i zjištění, že gnosticismus není záležitostí doby dávno minulé, ale že má přesah i do moderního světa, zvláště v poukázání přerodu gnostické revoluce v revoluci sociálně kulturní. Kniha si jednoznačně zasluhuje nejvyšší ocenění (pro mě velice zajímavý obsah, který mě nutí myslet i nad rámec čtených řádků, přemýšlím o obsahu i po zavření / dočtení knihy a těším se v odstupu na „druhé kolo“). Není co dodat.