Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Zvířata ve Třetí říši

95%
5 4
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Zvířata ve Třetí říši

Podtitul: Domácí mazlíčci, obětní beránci a holocaust


Autor:
Originální název: Animals in the Third Reich. Pets, Scapegoats and the Holocaust
Poprvé vydáno celosvětově: 2000

Nejnovější vydání:
Dokořán - 2003
ISBN: 80-86569-49-7
Počet stránek: 256
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 2x v oblíbených
v přečtených 8x v přečtených
v knihovně 1x v knihovně
k přečtení 2x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Dokořán (2003) 80-86569-49-7 256

Historická studie poukazuje na důležité a dosud nezkoumané vazby mezi tím, jak zacházeli nacisté se zvířaty a jak zacházeli s lidmi, které považovali za biologicky méněcenné, zejména s Židy, Romy, homosexuály či duševně nemocnými. Kniha analyzuje, jak využívali a manipulovali tradiční (judaistické, křesťanské, polyteistické) i novodobé postoje ke zvířatům a poznatky moderní biologie, aby odpovídaly jejich vlastní symbolice, mocenským zájmům a ospravedlnění genocidy. Inspirativní práce si všímá širšího kontextu ochrany přírody a boje proti týrání zvířat v nacistickém Německu a souvislosti těchto fenoménů s holocaustem. (Založil/a: Nika_D)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

HPL
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 10. 2016, 20:23
Literatuře faktu příliš neholduji, nicméně toto je SKVOST! Nádherně a velmi zajímavě napsáno.
Brilantní a vesměs unikátní pohled na věc (jak nacisty, tak práva zvířat - a vlastně vůbec vztah člověka k přírodě). Metodicky napsaná práce plná různorodých citací, mnohem záživnější a poučnější, než by kdo čekal.
Za mě obrovské překvapení, takhle má vypadat vědecká práce! Moudré, inteligentní a plné velmi zajímavých názorů a informací.

PS: " ... člověče, pokousej toho psa! "
Jungolink
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 8. 2015, 22:15
Bohužel jen výjimečně se v historiografii stává, že by kniha říkala tak moc o společnosti v době, o které sama pojednává, tak i o společnosti v době, ve které žije její čtenář. Ochrana přírody na vysoké úrovni v době, kdy se částem populace odebírala základní práva – vůdčími osobnostmi laskaní a milovaní mazlíčci v době, kdy svým árijským soukmenovcům kázali o fauně v domácnosti jako o buržoazním přežitku – zvýšená péče o humánní zacházení s hospodářskými zvířaty v době, kdy se již rozdmýchávaly osvětimské pece. A jako vrchol všeho rétorika, myšlenkové rámce a metodologické postupy tak pokrokové a osvícené, že se jich nejeden demagog, nedouk či populista drží dodnes...
Gallienus
  26. 11. 2016, 12:41
Pro mě trochu rozporuplná kniha, některé postřehy autora jsou velmi zajímavé a neměl jsem problém se s nimi i ztotožnit, u jiných jeho názorů to již bylo horší. Trochu knihu v mých očích shazovalo, že autor používal příměry z problematiky, které moc nerozuměl, především té, týkající se Wehrmachtu, přišlo mi, že si to moc nenastudoval... Příkladem budiž pasáž, kdy autor použije jakési hlášení sepsané pro armádní velitelství jednotkou umístěnou na Krymu z 5.ledna 1945, což je ovšem silně nereálné, vzhledem k tomu, že poslední německý voják opustí poloostrov 12. května 1944. Stejně tak hodnocení problematiky použití koní Wehrmachtem, jehož závislost na koních byla dána nízkým stupněm motorizace jeho jednotek a bez koní, by se zhroutila celá jeho logistika, autorovo vysvětlení použití těchto zvířat dost pokulhává a nedoceňuje jejich důležitost pro armádu. A pak je tu samozřejmě mýtus o útocích polské kavalérie proti německým tankům, bohužel autorem opakovaným, byť se nezakládá na skutečnosti.

Nicméně, když autor opustí problematiku armády, ve které není moc kovaný, jsou jeho postřehy a názory opravdu dobré, zvláště zajímavě je podána část o pokusech na zvířatech, respektive lidech. Kdy jsou dnešními vědci a odborníky odsuzovány takto získané znalosti nacistů a přitom, je nemá odvahu nikdo zpochybnit či vyvrátit, natož tyto data použít, byť v mnoha ohledech je tento výzkum unikátní (omlouvám se za tento výraz, jiný mě nenapadá) a může i dnes zachraňovat životy, nicméně stigma jeho získání jej nutí vědeckou obec přehlížet, což autor nechápe a pozastavuje se nad tím.

Boria Sax klade ve své knize mnoho podobných otázek a nutí o nich čtenáře přemýšlet a tím je tato kniha rozhodně cenná.
whack
80% 80% 80% 80% 80%
  3. 4. 2016, 11:46
Nevedel som prísť na to, čo bolo pointou tejto knihy. Ukázať, že vo vzťahu k zvieratám sme všetci nacisti, alebo naopak, skryte prisúdiť ľuďom súcitiacim so zvieratami nálepku akýchsi antihumanistov (nacisti snažiaci sa počas vojnových časov o čo najhumánnejšie porážky hospodárskych zvierat sú v tejto knihe jedným z príkladov údajných paradoxov ľudského myslenia)? Časté pripomínanie, že nacisti ctili pohanské symboly a že údajne opovrhovali antropocentrizmom, sa bohužiaľ môže ľahko zvrhnúť v demoralizáciu a diskreditáciu pohanstva a anti-antropocentrizmu. Neviem, do akej miery to autorovi prekáža. Dumá nad tým, či zákazy kóšer porážok nie sú antisemitizmom. Darwinovské porovnávanie ľudí s opicami považuje za vedecký rasizmus. Okrem Darwina boli, podľa neho, rasisti Ernst Haeckel, Konrad Lorenz, Wilhelm Bölsche a niektorí ďalší významní spisovatelia a filozofi. Je to ale písané nestranne, porovnanie judaizmu, kresťanstva a nacizmu, a židov, kresťanov a nacistov vo vzťahu k zvieratám, je zaujímavé. Dospel som k záveru, že pointou bolo ukázať, že sme rovnakí... rovnakí v agresivite a deštruktivite, a že násilie páchané na zvieratách pramení z rovnakých úchyliek ako násilie páchané na ľuďoch.

„Mohli bychom být kritizováni za to, že věnujeme tolik pozornosti takovým tvorům, když zároveň umírají lidské bytosti. Emocionální síla příkladů trpících zvířat může být nepochybně využita i zneužita. (...) Příklad, který představují nacisté, by nás tudíž neměl obrátit proti boji za práva zvířat. (...) Měli bychom připustit, že nacisté – až už byly jejich motivy, jaké chtěly – měli pravdu, když uzákonili humánní přístup ke zvířatům. Pravdu měli i v ochraně dravců, například vlků, ale mýlili se v tvrzení, že dravci jsou inteligentnější (...) než jiní živočichové. V mnoha ohledech se nám tak nacisté podobali víc, než jsme ochotni připustit.“