Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Jak jsem se zbláznila

75%
4 26
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Jak jsem se zbláznila Originální název: Jak jsem se zbláznila
Poprvé vydáno celosvětově: 2013

Nejnovější vydání:
Motto - 2013
ISBN: 978-80-7246-848-5
Počet stránek: 224
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 33x v přečtených
v knihovně 11x v knihovně
k přečtení 17x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Motto (2013) 978-80-7246-848-5 224

Ani v blázinci není o humorné situace nouze. Alespoň v knize Ivanky Deváté, která se nakonec v této instituci ocitla. A vy se dozvíte, jaká dlouhá cesta ji tam přivedla a co tam zažila. (Založil/a: alča87)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

rt12
  20. 5. 2016, 8:56
Doposud nejslabší kniha od Deváté (tedy pro mě). Docela mě vadilo, jak dalece (a hlavně opakovaně) se věnuje své osobě a jak si neustále ztěžuje na nepochopení okolního světa, vůči ní. Podle všeho, nebude sousedské soužití s Ivankou, žádná procházka Růžovou zahradou, ale spíše urputný boj. Alespoň z této knihy vyznívá autorka velmi sebestředně.
cisty
60% 60% 60% 60% 60%
  24. 11. 2013, 13:53
Na knihu jsem se těšila, ale čekala jsem od ní víc. První třetina knihy je ale výborná a vtipná. Pak jsem byla trochu zklamaná - jakoby autorka měla pocit, že kromě vtipného vyprávění nám musí za každou cenu povědět něco o sobě... ale závěr docela dobrý.
P.S.: Do očí bije hrubá chyba ve shodě přísudku s podmětem na str. 175.
frikulinka81
40% 40% 40% 40% 40%
  15. 7. 2016, 22:31
Obsahuje spoiler spoiler První kniha (a asi na dlouho poslední), kterou jsem si od této autorky přečetla. Nijak zvlášť mě nepohltila, místy jsem se do čtení musela nutit. Jedná se o ich-formu s autobiografickými prvky, s minimálním užitím přímé řeči. V několika pasážích se autorka obrací na čtenáře a ujišťuje ho, že "teď to přijde", jako by si byla vědoma toho, že už se čtenář musí jejím „sebemrskačstvím" a „sebelítostí" nudit, a ona se ho snaží probrat a povzbudit k další četbě. Přijde mi, že spisovatelka chce být za každou cenu vtipná. Do prostých popisných pasáží cpe humor, i když by si ho mohla ušetřit pro opravdu "veselé" situace. Na můj vkus je to moc překombinované a uměle humoristické. Sama autorka označuje své zápisky v této knize jako "...líčení cesty do pekla..." aneb "...duševní porno..." (viz str. 157). Ve zkratce děj: 75letá herečka a spisovatelka si stěžuje na své spolubydlící, především na Ctirada Vaněčka, který ji vytáčí svým bezohledným nočním životem, a tím ji narušuje její duševní zdraví. Přidávají se k tomu zdravotní problémy - s esíčkem, se zuby apod. a stres spojený s pracovními povinnostmi. Útěchou jsou jí vzpomínky na chvíle strávené s rodinou, syny Markem a Adamem, na výlety s kamarádkou Maruš. Kniha má 222 stran a až na str. 138 poprvé navštíví psychiatra a od str. 155 je přijata na psychiatrii, kde stráví 12 dní a líčí příhody se zdejšími pacienty. Jak to vidím já? Černý pohled na okolní svět zabalený do průhledného, rádoby humorného župánku, který má starší unavený člověk. Egocentrismus z knížky opravdu tryská. ;-)
felisr
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 1. 2014, 13:34
Jen poznámka pro ty, kteří na každé stránce očekávají nášup "blázineckých" historek, u kterých budou slzet smíchy: pozor na zklamání. Kniha je místy hodně humorná, jak jsme u autorky zvyklí, ale tam kde by to člověk čekal nejvíc, autorka ubere, ať už z důvodu zachování anonymity či důstojnosti spolupacientů. O to více před ní smekám. Pět hvězd je za líčení sousedského výkvětu v první polovině knihy a za elán potřebný k sepsání všeho po takto těžkých chvílích.